Autoforum

/

Foto: Toyota

Toyota v Evropě jako by chvíli nevěděla, co s tímto autem počít, v jednu chvíli ho dokonce nahradila jinak stejně koncipovaným Aurisem. V posledních letech ale znovu prodává Corollu, která obzvlášť ve verzi Touring Sports láká i jako ojetina.

Japonec až na konec, říká se. Z čeho se tohle pořekadlo vzalo, vlastně nevíme, v případě Toyoty a spolehlivosti ale nemá s realitou mnoho společného. Místo toho tato značka ve všemožných anketách zaměřených na dlouhodobou odolnost sbírá v podstatě jen zlata, pokud se tedy nemusí smířit se stříbrným stupínkem proto, že ji překonal dceřiný Lexus. Ani to ale neznamená, že vozy těchto výrobců můžete jako ojetiny kupovat naslepo, a tak se dnes k jednomu z nich opět vrátíme.

Než se dostaneme k podstatě věci, sluší se předeslat, že japonská automobilka není proslulá jen spolehlivostí svých vozů jako takových, ale i výdrží svého hybridního pohonu. To není až tak překvapivé, neboť Prius první generace se začal vyrábět již v roce 1997. Od té doby se kombinace spalovací jednotky a elektromotoru dočkaly miliony aut, což je samo o sobě výmluvné. Lidé navíc nejsou spokojeni jen se spolehlivostí, ale i spotřebou. Pokud tedy za relativně málo chcete dostat co nejvíc, pak v bazarech hledejte logo s propojenými ovály, jenž formují písmeno „T“.

My si dnes posvítíme na test našich kolegů z Auto Bildu, kteří projeli Corollu Touring Sports z roku 2021. Šlo tedy o již dvanáctou generaci japonského bestselleru, který do Evropy dorazil především se dvěma verzemi hybridního pohonu. Ten slabší disponoval jedna-osmou a 122 koňmi, ve druhém případě pak bylo možné počítat s dvoulitrem a 180 koňmi. U této varianty je možné očekávat lepší dynamiku, kterou už tolik nenarušuje převodovka CVT, která je pro hybridy jedinou volbou.

Jak nicméně kolegové poznamenávají, s tímto druhem automatu je třeba jezdit maximálně uvolněně. Poté vás jeho nezáživnost nebude až tak moc dráždit. Pokud totiž sešlápnete plynový pedál až na kobereček, dočkáte se hlavně u dvoulitru vyšší spotřeby, aniž byste měli pocit, že zvládáte konkurovat třeba koncernovým vozům byť jen se 150 koňmi pod kapotou. Je tak vlastně lepší smířit se s jedna-osmou, nižším tempem a reálnou spotřebou cca 5 l/100 km.

Bez ohledu na to, jaký hybrid zvolíte, lze počítat s téměř bezporuchovým ústrojím. Trochu smutné ovšem je, že zbytek vozu místy zaostává a neodpovídá plně reputaci značky. Ta má stejně jako prakticky všichni japonští výrobci problémy s korozí, na kterou může dojít v případě podvozku či některých svárů již po čtyřech letech. Pro značky ze země vycházejícího slunce je přitom skutečně ostudou, že ani po dekádách kritiky nepřišli s kroky, které by kritikům zavřely ústa.

Pokud odhlédneme od „oranžového moru“, je třeba ukázat prstem ještě na ne zrovna odolné brzdové destičky a kotouče. V případě posilovače pak Toyota dokonce musela přijít se svolávací akcí. Dokonalý pak ostatně není ani její mediální systém. Na druhou stranu jsme se tím dostali na konec seznamu případných rizik. Všechna jsou poměrně snadno řešitelná, ostatně ochranný nátěr spodku můžete aplikovat sami, stejně jako není vědou výměna oněch brzd.

Stávající Corolla tak sice na jedné straně reputaci Toyoty stvrzuje, zároveň ji však drobnými chybkami či některými levnějšími materiály použitými v interiéru také lehce nahlodává. V důsledku toho opravdu nebude dobrý nápad kupovat ojetiny naslepo, odborníka byste však na druhou stranu k prohlídce rovněž zvát nemuseli. Vše tak ve finále záleží hlavně na ceně konkrétního kusu, přičemž u aut startujících na 300 tisících Kč již nějaká ta obezřetnost nutná je.

Vůz testovaný kolegy měl přitom po třech letech provozu najeto 94 523 kilometrů, což vedlo ke snížení ceny z původních 30 280 Eur (cca 767 tisíc Kč) na aktuálně požadovaných 17 980 Eur (asi 455 tisíc Kč). To již není úplně malá suma, pozorní tak musíte být i u středu nabídky. S vrcholem je pak třeba počítat od zhruba půl milionu korun výš, v té chvíli ale již dostáváte pomalu zánovní vůz se zhruba 50 tisíci najetými kilometry.

Zdroj: Auto Bild

Petr Prokopec