Autoforum

/

Foto: Volkswagen

Nestojí mnoho ani tehdy, kdy sáhnete po stále svěží verzi po druhém faceliftu. V té době byla většina továrních problémů vychytána, smířit se je třeba jen s tím, že Caddy má i v generaci 2K základ v dodávce.

Třetí generace Volkswagenu Caddy s interním označením 2K přišla na svět už v roce 2003. Německá automobilka pak sice přidala dva facelifty, ovšem i přesto trvalo dlouhých sedmnáct let, než dorazil skutečný nástupce. Paradoxně však ani tak dlouhá a nepřetržitá výroba nepřinesla vyšší kvalitu. Dle aktuálního TÜV Reportu totiž Caddy mezi dvou- a tříletými ojetinami zastává až 110. příčku ze 130 aut, což jej logicky řadí mezi to vůbec nejhorší z celé produkce. Mezi staršími vozy je pak na tom sice lépe, ovšem ani tak nelze hovořit zrovna o držáku.

Této reputaci naštěstí odpovídají ceny. I když zvolíte až verzi po druhém faceliftu, který přišel v roce 2015, a navíc nájezd omezíte 100 tisíci kilometry, nebudete potřebovat více než 200 tisíc Kč. Za tyto peníze pak sice pořídíte užitkovou variantu bez zadních bočních oken či sedadel, ovšem ani kvůli osobnímu provedení nepotřebujete rozprodat půl těla na orgány. Při zachování výše popsaných mantinelů a stanovení minimálního výkonu 110 koní vám totiž stačí jen o zhruba 25 tisíc korun více než na užitkové provedení.

Právě vozy po druhém faceliftu (první přišel v roce 2010) jsou experty doporučovány nejvíce. VW u nich totiž zvládl vychytat většinu problémů. Ovšem i tak je třeba hlavně u verzí osazených dvoulitrovým turbodieselem prozkoumat motorový prostor. Problematické jsou jak ventily systému recirkulace výfukových par (EGR), tak filtr pevných částic (DPF). Pokud totiž předchozí majitel vůz využíval hlavně pro pohyb ve městě, dost možná nemuselo dojít na jeho regeneraci. To ale povede k drahým opravám.

Další výtky ovšem již nejspíše nebudete směřovat na konto automobilky, nýbrž předchozích majitelů. Caddy je totiž neskutečně praktickým vozem, zvláště ve verzi Maxi, kdy došlo k natažení rozvoru na 3 002 milimetrů a instalaci třetí řady sedadel. Tu je nicméně spolu s tou prostřední možné vyjmout, čímž vám vzniká zavazadelník schopný pobrat až 2 850 litrů či více než 600 kilogramů. V důsledku nakládky a vykládky však mohlo dojít k poškrábání podlahy i stěn.

Jako sedmimístný pak Caddy doslova vybízí k osazení zadních dvou řad polovinou dětského fotbalového týmu. To však znamená, že počítat musíte také s pošpiněným čalouněním či poškrábanými dekory. Na stejnou újmu pak mohlo dojít také v případě kol či karoserie. Nejde přitom pouze o osobní verzi, v tomto ohledu mohla ještě více trpět ta užitková. Pokud navíc sloužila stavební firmě, nejspíše budete řešit i problémy na podvozku a nové pružiny či tlumiče.

Dodat můžeme poznatky našich německých kolegů, kteří se svezli čtyři a půl roku starým kouskem s 43 415 najetými kilometry. To je o 9 000 km nižší porce, než s jakou je Caddy průměrně spojován v TÜV Reportu u dvou- a tříletých aut. Od věci tedy není očekávání špičkového stavu. Ten nicméně narušují odřeniny nárazníku a zadních světel. Znovu je tak třeba připomenout, že ono negativní renomé nemusí mít na kontě automobilka, ale spíše špatná péče majitelů.

Kolegové jako příjemné pozitivum zmiňují litrový tříválec, nicméně ten skutečně zvažte jen ve chvíli, kdy opravdu neopustíte městskou zástavbu. Pokud má Caddy sloužit jako jediné auto v rodině, od kterého se vyžadují i pravidelné úprky na chatu či výlety v létě k moři a v zimě na hory, pak je jednoznačně daleko lepší volbou 2,0 TDI. Tato jednotka pak ostatně byla nejvýkonnější, ve verzi Caddy Maxi totiž na přední kola posílala až 170 koní.

Zdroje: Auto Bild, TÜV

Petr Prokopec