Autoforum

/

Foto: Mercedes-Benz

Proslul jako ideál německých taxikářů a není to náhoda, vydrží opravdu hodně. Se spolehlivostí tedy není na štíru, přesto jej lze koupit relativně levně. Pokud ale neprověříte pár slabin, může se koupě poněkud prodražit.

Vůbec první generace Mercedesu třídy E s kódovým označením W124 byla představena světu již v roce 1993. Od té doby se daný model stal prodejně vůbec nejúspěšnějším vozem třícípé hvězdy, neboť již před šesti lety měl na kontě více než 13 milionů registrací. Od té doby nicméně prodeje ještě razantně narostly, neboť stávající provedení W213 jen v Evropě za uplynulé čtyři roky oslovilo přes 400 tisíc zákazníků. Stejně jako v přechozích případech pak mnohými z nich byli němečtí taxikáři.

Právě u našich západních sousedů se „Éčko“ stalo stejným symbolem smluvní přepravy jako v Česku Škoda Octavia či Volkswagen Passat. A jelikož díky tomu řada exemplářů najíždí o přes 100 tisíc kilometrů ročně, lze tuto tradici považovat za stvrzení kvality. Je ale skutečně třída E natolik spolehlivá, že při jejím výběru v autobazaru nepotřebujete pomoc technika? Záleží vždy na tom, po jaké generaci saháte. I sebelepší produkt se, hlavně při častém používání, začne opotřebovávat.

Pokud se rozhodnete pro již zmíněnou současnou generaci W213, která je ve výrobě od roku 2016 a jež svými výkony pokrývá škálu od 150 do 612 koní, pak je třeba opravdu zevrubně zkontrolovat hlavně technickou dokumentaci. Automobilka totiž vozy povolala hned několikráte zpět do servisů, přičemž se jednalo o únik oleje na turbodmychadlo a s tím spojenou hrozbu samovznícení, špatné úchyty zadních opěradel či stávkující posilovač řízení.

Německý Auto Bild pak v rámci svého dlouhodobého testu, při kterém s třídou E najel 100 tisíc kilometrů, zaznamenal i problémy s anténou navigačního systému a s klimatizací. Její obsah sice odpovídá stávajícím emisním požadavkům, ovšem chladicí výkon zůstává za očekáváními. Zapotřebí tak byla výměna kompresoru, což v případě komplexního motorového prostoru není zrovna jednoduchá, a tedy ani levná oprava.

Rizikových oblastí ve výsledku není až tak málo, neboť svolávací akce se týkala i špatné detekce dětské autosedačky, v důsledku čehož nedošlo na deaktivaci airbagu, či dokonce upadávajících cedulí vozů taxislužby. Je ale spíše dílem náhody, když narazíte na vyloženě špatný kousek. Ve finále jsou tak vlastně jediným zásadním a typickým nešvarem přední dvojité lichoběžníky, jež často selhávají.

Pokud si nemůžete generaci W213 dovolit, což s ohledem na ceny startující na 580 tisících korunách není až tak překvapivé, může vám bez problémů ještě mnoho let posloužit předchozí, stále moderní provedení W212. To bylo ve výrobě v letech 2009 až 2016 a nabídlo 136 až 585 koní. Stejně jako nástupce pak dokáže oslnit třeba svými trvanlivými světlomety. Ještě více je z obvyklých problematických míst chválen výfuk, u kterého v kolonce počet problémů svítí nula.

Nač si nicméně již musíte dát pozor, to je únik oleje, k němuž dochází častěji než u generace W213. Palčivější výtky však směřují k parkovací brzdě a brzdovým hadičkám. A aby toho nebylo málo, vyplatí se zkontrolovat zavěšení, stejně jako skutečnost, zda také v tomto případě vůz prošel několika svolávacími akcemi. Ty řešily jak řízení, tak třeba neočekávanou aktivaci airbagů. Kromě toho pak rané dieselové exempláře měly problém s rozvody.

Tím však kritika končí, načež jen dodáme, že obě generace jsou nadmíru prostorné, zvláště jako kombíky. Obě také získaly pětihvězdičkové hodnocení Euro NCAP, na palubě vás tudíž nečeká jen nemalý luxus, ale i špičková bezpečnost. U generace W212 přitom ceny začínají pod 120 tisíci Kč, což skutečně není mnoho. A i když nájezd se v tu chvíli bude pohybovat ve stovkách tisíc kilometrů, problém to být nemusí, tohle auto vážně vydrží hodně.

Zdroj: Auto Bild

Petr Prokopec