Autoforum

/

Foto: Renault

Jen málokterý jiný vůz je plný rozporů tak jako Renault Mégane. Na jednu stranu jde o atraktivní vůz a jeho čtvrtá generace může být lákavou tečkou za jeho benzinovou érou. Od 170 tisíc Kč ale nestojí náhodou, problémy ovšem u verzí RS nejsou brány jako vada na kráse.

Francouzská auta má řada lidí zafixovaná jako odvážně střižená či nadmíru pohodlná, ovšem také značně poruchová. Dříve byla tato reputace spojena i s Renaultem Mégane, jehož první generace přišla na svět již v roce 1995. Od té doby si ovšem majitelé začali název značky spojovat spíše s vtípky jdoucími na konto nedostatků než kvalit. Za slovem Renault totiž viděli hlavně Rez, která vás navštíví ultra brzy. Čtvrtá generace, která dorazila před sedmi lety, ovšem naštěstí na „hnědý mor“ netrpí. Navíc je to poslední normální iterace vozu, která nám nebyla vnucována jen s elektrickým pohonem.

Je tedy čeho se bát? Pohled na aktuální TÜV Report mnoho nadšení zrovna nevzbuzuje, v kategorii dvou- a tříletých aut totiž Méganu patří 100. místo, horších je tak pouze třicet aut, z čehož hned čtyři nosí logo dceřiné Dacie. Slabší jiskřička naděje je spojena se čtyř- a pětiletými exempláři (81. příčka), v případě těch šesti- a sedmiletých jsme nicméně již znovu na chvostu žebříčku. Dokonce pak až na tragickém 109. místě, vyšší míra poruchovosti je tak spojena jen s osmi vozy (čtyřmi od Dacie).

Za tímto hodnocením stojí problémy ve všech stěžejních oblastech. V případě motorů byste se měli vyvarovat benzinové jedna-dvojky, a to jak kvůli rozvodovému řetězu, tak s ohledem na nadměrnou spotřebu oleje. Mimo to se jednotka hlavně ve vyšších otáčkách na druhý rychlostní stupeň projevuje poněkud trhavě, což je dáno softwarem, s jehož pomocí Francouzi řešili emisní normu Euro 6. Tento nešvar pak sice lze zvrátit modifikací programu, takový krok je ale nelegální.

Co se 1,5litrového turbodieselu týče, ten automobilka piplá již zhruba pětadvacet let. Primárně jde tedy o nadmíru spolehlivou jednotku, jakkoli u raných exemplářů může odmítat v zimě nastartovat. Stojí za tím špatné těsnění sacího traktu, v důsledku čehož se dovnitř motoru dostává vlhkost, která se následně mění na led. Po roce 2019 však tento nešvar má být minulostí. Kvůli možné zanedbané údržbě ale stoprocentně prověřte, zda není ucpaný filtr pevných částic.

Vozy vyrobené do roku 2017 mají rovněž občasné problémy s automatickou převodovkou EDC, zatímco multimediální systém R-Link stávkuje i u čtyřletých aut. Pokud tedy chcete mít jistotu, že servisní techniky nebudete hned po koupi znát křestním jménem, jděte po kouscích vyrobených po roce 2020. V té chvíli ostatně nebudete muset řešit ani skřípající zadní nápravu, za čímž stojí předčasně rychlý odchod tlumičů. S velkou výdrží pak ostatně nejsou spojovány ani brzdy.

Ohňostroj marnosti tím nekončí, zmínit je třeba také haprující elektrické ovládání oken, občas nefungující startovací tlačítko či vodu, která se může hromadit ve dveřích spolujezdce. Zcela náhle může selhat také posilovač řízení, což je dílem vymlácené baterie - a jediným řešením je koupě zcela nové. Někteří majitelé pak zmiňují, že jim zkolaboval systém automatického zapínání světel, což není zrovna milá záležitost, zvláště pokud jedete v noci.

V důsledku všeho toho se Mégane jako ojetina prodává za hubičku. Starší kusy s vyšším nájezdem se totiž prodávají už od nějakých 170 tisíc Kč, za ty novější s méně než 100 tisíci kilometry na kontě pořád nemusíte dát víc než čtvrt milionu korun. Neznamená to ale, že se levněji dostanete k ostrým verzím RS, u těch jako by problémy se spolehlivostí nic neznamenaly. Verze RS Trophy, která dostala do vínku 300 koní, je i jako ojetá k mání od zhruba 700 000 Kč. Limitované provedení Trophy-R pak šplhá ke dvěma milionům korun, to je síla.

Pokud ovšem zatoužíte po vrcholné verzi RS Trophy, musíte si přesto připravit takřka tři čtvrtě milionu korun, nejméně. Foto. Renault

Zdroj: TÜV

Petr Prokopec