Autoforum

/

Foto: Volvo

V prodeji tohle auto vydrželo 7 let, za celou tu dobu si ale našlo méně zákazníků, než kolik jich Golf oslovil během pár svých lepších měsíců. Švédský hatchback je tak i po konci své výroby opomíjenou alternativou, ačkoli pořád má co nabídnout.

V roce 2008 zasáhla svět ekonomická krize, jenž nemalou měrou dopadla také na automobilky. Švédské Volvo se tehdy začalo obávat o svůj osud, neboť mateřský Ford stál na pokraji bankrotu. A že nebude potřebovat ani postrčení, aby do něj zahučel rovnýma nohama. To se sice nakonec nestalo, modrý ovál však v prosinci 2008 oznámil, že Volvo je na prodej. A jakkoli se zpočátku zdálo, že připadne koncernu Volkswagen, nakonec bylo upřednostněno čínské Geely. Pro Švédy se v tu chvíli jednalo o požehnání, neboť po letech strádání dostali peníze na vývoj nových modelů.

Jedním z nich se stal hatchback V40, na kterém automobilka začala pracovat ještě pod nadvládou Fordu, i proto byla použita platforma P1 vyvinutá společně s modrým oválem a Mazdou. Volvo nejspíš doufalo, že když lidem nabídne luxusnější VW Golf, skočí po něm jak slepice po flusu. Jenže nic takového se nestalo, místo toho Švédové v letech 2012 až 2019 vyrobili jen lehce přes půl milionu aut. Takové registrace měl Golf na kontě za několik svých nejlepších měsíců. Není tak divu, že V40 skončilo bez jakéhokoli nástupce.

Pokud byste tedy dnes po 4 369 milimetrů dlouhém Švédovi zatoužili, je třeba zamířit do bazarů místo do showroomů s novými vozy. Musíte nicméně počítat s tím, že onen nižší zájem se odrazil i na počtu dostupných kusů - třeba na Mobile.de dnes najdete po vyřazení poškozených exemplářů jen okolo 650 dostupných volných aut. Pokud pak ještě dáme stranou produkci s nájezdem přes 150 tisíc kilometrů, jsme již na necelých pěti stovkách vozů. A když vše ještě omezíme faceliftem, který dorazil v roce 2016, lze vybírat jen z asi tří set aut.

To je ale pořád slušná selekce, navíc se nezdá, že by po V40 lidé toužili alespoň jako po ojetině. I dieselové verze si tak můžete vybírat za ceny od 100 tisíc korun, byť v tu chvíli máme před sebou auta s nájezdem okolo 200 tisíc km. Perspektivní kusy s nájezdem mezi 100 a 150 tisíci km koupíte od asi 200 tisíc, na verzi po faceliftu s ještě nižším nájezdem to chce asi 300 tisíc Kč. To není špatné na ojetinu relativně prestižní značky, která platí za vůbec nejbezpečnější dostupný ojetý vůz, jde o podobné ceny jako u srovnatelných Golfů.

Dáno to ale může být i tím, že si řada dosavadních majitelů stěžuje na relativně drahé pozáruční opravy. V případě aut vyrobených od začátku produkce do dubna 2015 hrozí únik chladicí kapaliny, jenž může vyústit až v požár pohonné jednotky. Vozům z období listopad 2013 až březen 2014 pak mohou přestat fungovat zadní světla, zatímco těm z dubna 2015 až března 2016 mohou popraskat palivové hadičky. Volvo pak mimo to řešilo dvakrát svolávací akci týkající se airbagů, přičemž v obou případech šlo o menší množství exemplářů z jara 2016 a srpna až října 2016.

Pokud tedy sáhnete po vozech po faceliftu, s prakticky ničím z výše zmíněného nebudete mít co do činění. Stále to však neznamená, že byste mohli nakupovat naslepo a bez testovací jízdy. Asi největším problémem V40 je totiž dvoulitrový turbodiesel, u kterého hrozilo samovznícení. Volvo přitom do servisů povolalo zhruba 70 tisíc aut, pročež rozhodně prověřte, zda na palubní desce nesvítí ikonka motoru. Zároveň se vadné jednotky projevují jistou letargičností při akceleraci.

Naši kolegové z Německa proklepli benzinové provedení T3, které bylo poprvé zaregistrováno v říjnu 2019, a tak logicky nenarazili na nic, co by je vedlo ke kritice. Původní majitel navíc s vozem ujel jen 16 700 kilometrů, přičemž se zároveň ani nebránil vyšší výbavě. To v době pořízení zvedlo cenu švédského hatchbacku na téměř 810 tisíc korun. Dnes je nicméně vůz nabízen za 21 875 Eur (cca 536 tisíc Kč). I to je relativní láce, jak jsme ale zmínili, na velmi slušné exempláře vám bohatě stačí polovina.

Zdroje: Auto Bild, TÜV

Petr Prokopec