Autoforum

/

Foto: BMW

Pokud někdo žije v představě, že celý automobilový park relativně rychle „přepne” na elektrický pohon, vyžadovalo by to dvě věci - aby elektrická auta kupovala naprostá většina lidí a aby si je naprostá většina dál nechávala. Neděje se ani jedno.

Slovní matematické úlohy spousta lidí ve škole neměla ráda, a tak jednou takovou začneme. Ale slibuji, budu hodný a dám možnosti. Otázka tedy zní: V České republice je k začátku roku 2024 registrováno asi 6,6 milionu nových aut. Za rok se v zemi prodá okolo 200 tisíc nových vozů. Jak dlouho bude trvat, než se kompletně celý automobilový park stane elektrickým v momentě, kdy by všechny nově prodané vozy byly elektrické a každý rok bylo z provozu vyřazeno stejné množství spalovacích aut?

a) 3,3 roku
b) 13 let
c) 33 let

Nechceme podceňovat vaši inteligenci, snad každý dospěl i bez možností k závěru, že je to 33 let. To je hromada času, za 33 let s vysokou mírou pravděpodobnosti ani nebudu naživu. Celý konstrukt má ale několik obrovských háčků, který přechod na elektromobily i za takto dlouhou dobu činí jen jednou velkou, v praxi naprosto neuskutečnitelnou teorií.

Jednak se u nás (ale ani kdekoli jinde) neprodává 100 procent nových aut na elektřinu. Loni jich byla 3 procenta, tedy konkrétně 6 600 kusů. 97 procent aut tedy pořád mělo spalovací pohon a ani napříč Evropou není situace dramaticky jiná, spalovací motory dál dominují prodejům. Pořád jich tedy přibývá daleko víc, to je ale jen první háček.

Dál platí, že celkový počet aut v provozu neustále roste, ekvivalent počtu nově prodaných vozů není vyřazován z provozu. Navíc je třeba dodat, že životnost spalovacích aut je podstatně vyšší, nemají problém s životnostní akumulátorů a udržet je v provozu po 10, 15 nebo 20 letech nemusí vyžadovat žádné podstatné investice, to elektromobily „říci” nemohou. Už touto optikou se i zmíněných, ohromně vzdálených 33 let jeví naprosto nereálným termínem, pořád to ale není vše. Aby cokoli z výše zmíněné matematiky fungovalo, muselo by platit, že každý, kdo si koupí elektromobil, u něj s nadšením zůstane. A ani to se neděje.

Poukázalo na to už několik studií, nejnověji tzv. (Electric Vehicle Experience Ownership Study) společnosti J.D. Power (JDP). Ta zkoumá spokojenost majitelů různých typů elektrických vozů s životem s nimi a dochází k řadě dílčích závěrů, které si případně můžete projít sami. Z jednotlivých modelů jsou majitelé nejvíce spokojeni s elektrickými BMW, Riviany a Mini, nejméně pak s Nissany, Hyundai, Volkswageny a Audi, rozdíly mezi jednotlivými modely nicméně nejsou vyloženě dramatické. Nás tedy na závěrech celé studie zaujalo něco jiného.

Závěry též praví, že plných 48 procent současných prvních majitelů elektromobilů zvažuje návrat k dobíjecím hybridům, což jsou pořád v principu spalovací auta. Výslovně ke spalovacím motorům to pak táhne 39 procent majitelů. A i mezi majiteli druhých elektromobilů jde o značný podíl - 38 a 19 procent. Slova nadšenců do elektromobility o tom, že jednou poznáte a nechcete jinak, tak zas jednou dostávají na zadek - je to právě naopak, dokonce i ti, které už elektromobily nějak přesvědčily, tedy koupili si takové auto už podruhé, později zažili něco, co je z 39 procent nutí uvažovat o odchodu od nich. Míra retence zákazníků je zjevně hodně mizerná.

Uváděným důvodem jsou obvykle problémy život s těmito auty, zejména pak s jejich dobíjením. Spokojenost s ním dokonce v průběhu času klesá, s pochopitelnými následky, jak shrnuje Brent Gruber, šéf sekce JDP zaměřené na elektrická auta a jejich použitelnost: „Řada elektromobilů se nakupujícím trefuje do noty, pokles spokojenosti s veřejným dobíjením by ale měl být varováním, protože obava z jeho dostupnosti je hlavním důvodem, proč mnoho kupujících elektromobily odmítá,” říká.

Vraťme se zpátky ke slovní úloze ze začátku tohoto článku a zanechme Česka. I v mém druhém domově v Nizozemsku, které tlačí na rozmach elektromobility jako málokterá jiná země v Evropě, prodeje spalovacích vozů dál dominují, takže i tam pořád přibývá asi 70 procent spalovacích aut vedle 30 procent elektromobilů. S vyřazováním starých aut je to podobné, s životností elektromobilů a spalovacích vozů je to podobné, se setrváváním lidí u elektrických modelů je to podobné. Ani tam tedy flotila ke 100procentní elektrifikaci zdaleka nespěje a s použitím základní matematiky se při otázce na moment úplné elektrifikace celé flotily nevyhnutelně dostáváme k jediné odpovědi: „Nikdy”. Prostě k tomu vůbec nesměřujeme.

V tomto kontextu je skutečně fascinující, že si někdo dává něco takového za cíl a že v tom vidí jakoukoli budoucí spásu. Je to od počátku nesmyslná, neprůchozí agenda, která bude jen způsobovat tím více bolesti, čím více bude navzdory její neprůchodnosti vynucována. Je tak těžké to vidět?

Zdroje: J.D. Power, SDA

Petr Miler