Autoforum

/

Foto: KIFFE V&N, publikováno se souhlasem

The Ultimate Driving Machine? Bývalo. The Ultimate Ruining Machine, to by teď měl být slogan BMW, konkrétně jeho divize i. Způsob, jakým finančně ničí své kupce, je jak na poměry luxusních, tak na poměry elektrických aut brutální.

Jestli si elektrická auta něčím podepisují parte v první řadě, pak je to ztráta hodnoty v čase, kterou bohužel trpí. Důvody jsme popsali mnohokrát, naposledy na příkladu elektrické Kie se zrychlením supersportů. U té ovšem lidé, kteří by elektromobily bránili i na úkor vlastních matek, okamžitě přispěchali s argumentem: Cena nehodná úrovně značky.

A mají pravdu, kluci ušatí električtí, nakonec jsme sami v minulosti uváděli, že tohle je vždy faktor. Když někomu prodáte v jádru stejné auto za 10 milionů a jednou to bude Ferrari a jednou Trabant, obvykle to bude Trabant, který se bude potýkat s masivním propadem hodnoty. Neboť na trhu jednoduše není mnoho lidí, kteří by si koupili „trabuk” za 8, 6 nebo 5 milionů, i kdyby byl celý z karbonu (a to vlastně i skoro byl, že?). Zatímco lidí ochotných sáhnout po ojetém Ferrari za stejné peníze bude hromada. Nedá se tím ale omluvit vše, je to spíš kolaterální faktor, hlavním problémem je pořád elektrický pohon.

Ukázat si to můžeme na příkladu bavoráku níže. Je to BMW řady 7, u kterého nemůžete říci, že stojí peníze nepřiměřené značce. Pravda, je to model na horní hranici snesitelnosti, takže i řada 7 obecně ztrácí hodnotu celkem rychle. Ale neztrácí ji takhle rychle. Vůz, na který se díváte, je totiž elektrickou verzí i7 a to, co provedl majiteli... No to je skoro krádež za bílého dne.

Na případ upozornili kolegové z Auto Bildu, kteří jsou k elektřině tak vstřícní, jak je to jen v Merzlandu možné. S chutí velebí nesmysly, obhajují neobhajitelné, ani oni ale nemohou zavřít oči před tím, že tady nějaké auto na ulici svléklo majitele donaha a poslalo na pracák.

Abychom byli konkrétní, tato i70 ve verzi 50 s paketem M byla prvním a jediným soukromým kupcem pořízena v únoru 2025, tedy skutečně přesně před rokem. Navzdory relativně skromné výchozí verzi za vůz zaplatil přes 155 tisíc Eur, tedy asi 3,8 milionu Kč, neboť zvolil řadu příplatků, které zejména interiér dovedly do stavu luxusního pokojíčku pro vyvolené. Pak tohle auto vzal a jezdil s ním, ale nijak moc, 27 597 km za rok je na luxusní dálniční křižník nanejvýš obvyklá porce.

Už během roku ale začal vnímat, že ceny takových aut na trhu padají k zemi jako přezrálá švestka. A protože peníze, o které takto přijdete, už vám nikdy nikdo nevrátí a postupem času přicházíte jen o další a další, řekl si dost. Auto tedy nabídl k prodeji s cílem vrátit si na své nahé tělo alespoň slipy a kravatu, což se mu možná podaří. Víc toho ale nebude - vůz je nyní k prodeji s popsanými parametry za 82 800 Eur. To jsou skoro přesně 2 miliony Kč.

Jinými slovy, potýkání se s tímto vozem stálo majitele 1,8 milionu korun. Za rok a 27 597 km, bavíme se tedy o 150 tisících měsíčně jen na ztrátě hodnoty. A nikde není psáno, že se za tyto peníze prodá, protože takových aut je na německém trhu v prodeji jako máku. S dealerem jsme mluvili, auto nabízí jen chvíli a zájem je vlažný, ani vystavení vozu na Auto Bildu ho zatím neprodalo. Tak třeba Autoforum...

No nic, žerty stranou, majitele je nám líto, na druhou stranu... Jak může být někdo zrovna tímto aspektem překvapen? Děje se to dekádu a výjimky prakticky neexistují. Elektřina, kdysi spásná to věc, je dnes něco, co ruinuje skutečně každého. Elektromobil nemám, ale účty za elektřinu platím a je to příšerné. Takový Stellantis zkusil elektrifikovat svou nabídku a málem ho to přivedlo na mizinu. A kupci elektrických aut jsou už známý příběh. Kdo je tu tedy vlastně vítězem?

Zdroj: Auto Bild

Petr Miler