Autoforum

/

Foto: Ssangyong

V posledních letech je jako nový vůz relativně úspěšný, na jeho ojetého předchůdce si ale ze zájemců o ojetiny nevzpomene skoro nikdo. Právě díky tomu je levný, i když to není nezajímavé ani špatné auto.

I když se situace na trhu ojetin pomalu uklidňuje, pořád platí, že dobrých použitých aut je v prodeji málo a jejich ceny nejsou zrovna nízké. Kvůli tomu musí zájemci o koupi přistupovat na různé kompromisy, ať už se týkají ceny, nájezdu, výbavy a nebo dokonce značky či modelu. Ke slovu tak mohou přijít i alternativy, o nichž dříve málokdo uvažoval.

Tím nechceme naznačit, že by třeba SsangYong Korando třetí generace, který byl vyráběný v letech 2010 až 2019, byl špatným vozem. Nicméně ruku na srdce, korejské SUV nebylo trhákem ani jako nové. Rekordním byl pro něj rok 2015, kdy se v celé Evropě prodalo 5 795 aut. Často i dvojnásobně vyšší registrace má srovnatelně velká Škoda Karoq na kontě za měsíc. Korando tak bylo a je alternativou, což nemyslíme zle. V případě ojetin to nakonec jde snadno vnímat jako pozitivum.

Pokud byste totiž aktuálně sáhli po ojetém českém SUV, pak i v případě aut z roku 2017, jenž mají na kontě statisíce kilometrů, musíte vylovit z peněženky alespoň 360 tisíc korun, což je docela soda. Stejně staré Korando nicméně startuje o zhruba 130 tisíc Kč níže. Nájezd takových aut navíc obvykle výrazněji nepřekračuje 100 000 km, v motorovém prostoru lze počítat i s dieselovou dva-dvojkou produkující 178 koní, zatímco Karoq ve většině případů pohání litrový tříválec disponující 116 koňmi. A místo základních specifikací se dočkáte slušné výbavy. To jsou velmi, velmi podstatné rozdíly.

Znamená to tedy, že byste měli myšlenky na Škodu zapudit a začít pátrat po ojetém Korejci? To je otázka, na kterou si musíte odpovědět sami, krom výše zmíněného se ale za podstatně nižší cenu dočkáte i relativně vysoké výbavy zahrnující mimo jiné multimédia s navigací. Jedním dechem ale musíme dodat, že palubní elektronika odpovídá spíše minulé dekádě, nikoli současnosti. Jakkoli ovšem sedmipalcový středový displej není zrovna velký a nelze jej ovládat dotykem, celý systém i po letech obvykle bez problémů funguje. Zub času se obvykle více otiskuje do plastů a čalounění v interiéru, který lze označit za prostorný. Vpředu i vzadu totiž můžete počítat s dostatkem místa pro dospělé, zavazadelník pak zvládne pobrat 468 až 1 312 litrů nákladu.

Co možná někoho zamrzí, to je absence asistenčních systémů. Se zpětnou kamerou nicméně lze počítat, stejně jako se solidní spolehlivostí. SsangYong má ostatně v tomto ohledu blíže třeba k Nissanu a Mitsubishi než k Dacii. Jeho stěžejním problémem se nicméně může ukázat pragmatismus předchozích majitelů. Ti totiž často sahali po pohonu všech kol, neboť s vozem vyráželi mimo zpevněný asfalt. Tím však umocnili největší neduh vozu, a to sklon ke korozi.

V případě zájmu se tedy vždy nejprve sehněte k podvozku a prověřte, zda bude třeba některé komponenty jako výfuk vyměnit, nebo jestli postačí jen anti-korozní ochrana. Stejně tak se raději vyhýbejte benzinovým motorům, které jsou sice robustní, ale příliš žíznivé. Oslňující dynamiku pak nemají v popisu práce. Diesely mají na kontě lepší vysvědčení, přičemž kromě oné dva-dvojky je k mání také dvoulitr se 175 koňmi. Ten byl nicméně nabízen jen do roku 2015.

Jsme ve finále, a to u nešvaru, který na konkrétních nabízených autech není vidět na první ani na druhý pohled. SsangYong totiž v roce 2009 zamířil do nucené správy a jeho kondice od té doby nikdy nebyla z nejlepších. Výrazně tak ubylo dealerů, a tedy i servisních center. V České republice je situace relativně dobrá, SsangYongu se tu aktuálně daří a vlastně i celá automobilka se zdá být po letech fit. V případě zájmu si ale přesto raději ověřte, zda máte v jakkoli bližším okolí někoho, kdo se vám o toto auto postará.

Zdroj: TÜV

Petr Prokopec