Autoforum

/

Foto: Xiaomi

Snad nikdo neoznačí za živelnou oddanost konzervativismu představu, že s věcí, která nám patří, bychom měli mít možnost zacházet dle vlastní libosti, s vědomím vlastní odpovědnosti. I v automobilovém světě je to ale bohužel čím dál méně obvyklý stav.

Asi mám tu smůlu, že jsem pracovně vyrostl v dobách, kdy fráze „náš zákazník, náš pán” nebyla jen součástí učebnic dějepisu. Byl jsem naučen brát klienta jako nejvyššího arbitra, bylo mi vnuknuto, že se zákazníkem se nediskutuje, zažil jsem si přání potenciálních kupců nanejvýš usměrňovat a nikdy by mě nenapadlo pasovat se v obchodním vztahu v pozici dodavatele do pozice někoho, kdo si troufá se tvářit, že tahá za delší kus provazu. A to i kdyby to tak v některých specifických případech reálně bylo.

Opak jsme poznali za dob reálného socialismu, kdy jste se i jako zákazníci museli doprošovat kdečeho. A bez známostí nedostali bez ohledu na ochotu za něco platit prakticky nikde nic skutečně hodnotného. Svět aut tehdy rozhodně nebyl výjimkou - auta měla ceny, ale ta žádoucí nebyla běžně k dostání. Když jste o ně přece projevili zájem, skončili jste v pořadníku. A když na vás skutečně vyšla řada, museli jste se smířit prakticky s libovolným jednáním, se kterým vás v Mototechně nebo Tuzexu konfrontovali. Doufal jsem, že takové chvíle se nikdy nevrátí, ale ony se vrací čím dál víc.

Zdaleka to není případ jen automobilového světa, ale ceduli s nápisem „náš zákazník, náš pán”, by si dnes snad už nikdo v autosalonu s novými vozy nevystavil ani jako recesi. Byl by to špatný vtip, který by také mohl být špatně pochopen. Míra neoddanosti automobilek přáním zákazníků je dnes skoro nekonečná, v zásadě nikde už vám auta nedodají taková, jaká byste je chtěli mít (a ani to nezačalo včera). A vše na tento základní element navazující jde stejný směrem. V jednu chvíli jste se museli pomalu domáhat toho, aby vám prodali nové auto, dodnes se musíte pomalu domáhat toho, aby vás velkoryse vzali na servis dřív než za měsíc. Všechno podstatné se posunulo tím směrem, že se dodavatel cítí být na koni. Mnoho z nich pak neodolá pokušení toho využívat a se zákazníkem zachází podle toho.

To je ale současný stav či současný trend, může být ještě hůř. Zvlášť u některých velkých firem (a teď nemluvíme nutně o Ferrari, byť toho se to také týká, je to znovu multioborové) se stalo špatným mravem jakési kádrování zákazníků. Tedy hodnocení klienta podle různých aspektů a posouzení, zda je vůbec hoden toho, abyste mu něco velkoryse prodali. To už je skoro odporné, při současných technických možnostech to ale může jít ještě dál, může to přejít až ve vychovávání zákazníků. Tedy že i po velkorysém prodeji může přijít fáze posuzování toho, zda jste hodni toho vaši vlastní věc také používat v rozsahu možností, kterých měla být při pořízení schopna. Pak už je technicky jen vaše, přesto z vůle dodavatele avizovaného nemusí být schopna.

Představte si třeba, že si koupíte chytrou televizi, která je permanentně online, umí přijímat stovky kanálů, připojit se na Netflix, Disney, cokoli. Ale protože třeba před televizí pravidelně sprostě nadáváte, nabídka je vám omezena na týden na tři kanály České televize a dál nic. Program „Pro kanály jen tři kanály”, vidíme to jasně. Však kdo by byl proti, nadávat je špatné, áno? Absurdní? A proč si to myslíte ve stínu toho, co výrobci dělají s jinými věcmi.

Nebudeme sahat po dalších případech z jiných oborů (a že aby jich bylo...), přímo s auty si toto nyní trouflo něco takového udělat Xiaomi. Týká se to jeho modelu SU7 Ultra, tedy vrcholné verze „čínského Porsche Taycan”, které je až 1 548 koňmi pekelně rychlé. Každý si jej tedy koupí jako to 1548koňové auto, jako vůz, který je rychlejší než skutečné Porsche. Může jej pak ale v souladu s tím použít? No ne, o tom už rozhodne výrobce.

Po aktualizaci palubního softwaru auta na verzi 1.7.0 byl majitelům bez varování snížen výkon přibližně na 900 koní s tím, že pokud mají dostat znovu maximum, musí si ho zasloužit. Musejí tedy vyrazit na okruh a zajet kvalifikační kolo na trati schválené společností Xiaomi v čase, který výrobce stanovil, nebo lepším. Pokud to nedokázali, pá pá 1 548 koní. Navíc přišlo další omezení - čekání po dobu 60 sekund, než auto reálně spustilo funkci launch control po jejím zapnutí. Jinak nebylo možné dosáhnout stovky pod 2 sekundy, to pro změnu proto, aby majitelé nesoutěžili s jinými auty při rozjezdu na semaforech.

Jistě, obojí lze označit i za rozumné, ale je to prostě principiálně neakceptovatelné. Auto si koupil zákazník, koupil si ho s 1 548 koňmi a nějakými akceleračními schopnostmi a má je v souladu s původní nabídkou mít kdykoli, kdy si zamane. A to je celé. Automobilce nepřísluší kontrolovat, zda takový výkon zvládá či jakým způsobem pořízené auto využívá. Je to vždy na majiteli, vždy - je to na jeho libovůli, ale také je to na jeho odpovědnosti, on sám se případně musí zpovídat ze všeho zlého, co by neuváženým používáním silného auta způsobil.

To je ale asi dnes starý svět. A nedělejme si iluze, že tohle by si troufli jen Číňané. Moderní auta ovládaná na dálku budou vždy výrobce svádět k tomu, aby zákazníky omezovali, kádrovali, vychovávali je. Je to jen důvod víc, proč auto s takovou možností nechtít - do BMW M3 E46 vám na dálku opravdu nikdo nijak nesáhne, nemá jak...

Tady to nakonec stejně neklaplo, neboť i když Xiaomi chvíli trvalo na tom, že nová verze palubního software „byla vyvinuta s ohledem na maximální bezpečnost”, frustrace majitelů byla tak velká, že se domohli zrušení všeho zmíněného. Firma tak po zuřivé reakci klientů vše vrátila do původního stavu, omluvila se a slíbila, že příště bude ohledně budoucích aktualizací softwaru otevřenější. „Vážíme si vášnivé zpětné vazby od naší komunity a do budoucna zajistíme větší transparentnost,“ cituje Car News China mluvčího firmy.

Konec dobrý, všechno dobré? Nejsme si jisti, rozumně uvažující firmu by to v prvé řadě nikdy nenapadlo, tato tedy nejspíš v budoucnu zkusí znovu něco podobného, akorát jinak. A nedělali bychom si iluze, že jiné automobilky takto nesmýšlí - možná vám neomezí výkon, protože stejně žádný nemáte. Ale abyste se jednou ráno nedočkali toho, že vaše auto ten den nepojede, protože jste dostali poslední možnou „pokutu jeden kredit za porušení vzdušného uhlíkového statutu” a na nový start musíte vyčkat 24 hodin. Smích? Přejde, obáváme se...

Zdroje: Car News China, Xiaomi

Petr Miler