Autoforum

/

Foto: Mercury

Její příběh vás chytne u srdce, neboť se svým autem vydržela déle než s kterýmkoli ze svých tří manželů. A protože jí nelže a nepodvádí ji, nehne se od něj ani na sekundu. Auto zřejmě nezemře ani s ní i díky extrémnímu využití marketingových prohlášení výrobců dílů.

Některá auta dokážou lidem doslova přirůst k srdci. Příkladem za všechny je rozhodně žena jménem Rachel Veitch, která si už v roce 1964 pořídila Mercury Comet Caliente. A má ho dodnes, jak informuje Growing Bolder. Šlo o druhou generaci tohoto modelu, která se oproti originálu lišila hlavně čelními partiemi. Kromě toho mateřský Ford v rámci její nabídky přišel také se sportovním provedení Comet, které oproti standardu disponovalo třeba sportovně pojatými sedadly. Verze pro rok 1964 standardně disponovala 4,7litrovým osmiválcem, nicméně modrý ovál u 50 exemplářů instaloval pod kapotu i jednotku 7,0 V8.

Caliente bylo pro změnu nejluxusnější provedení v nabídce, což bylo možné poznat hlavně podle záplavy chromu zvenčí i uvnitř. V kabině jej doplňovaly dřevěné dekory, sametové čalounění či koberce s vysokým vlasem. Rachel se od tohoto vozu od zmíněného roku 1964 neoddělila, vztah s ním tak má delší než se svými předchozími třemi manžely. „Nikdy mně nepodvedl, nikdy mi nelhal a vždy se na něj mohu spolehnout,“ říká dnes již 90letá žena, která sedanu přezdívá Chariot, tedy kočár.

Za šedesát let provozu tohle Mercury najelo už 540 tisíc mil, tedy bezmála 870 tisíc km. Pod kapotou se přitom i nadále nachází původní motor, se kterým Rachel dosáhla i maximální rychlosti takřka 200 km/h. Zdokumentován má majitelka každý milník od samotného pořízení až po současnost. „První prohlídka po 6 000 mil přišla na 13 dolarů. Za to bych dnes neměla ani těsnění,“ vzpomíná Rachel, která Chariot pořídila za 3 289 USD. „V ceně přitom byl veškerý možný luxus, tedy posilovač řízení, automat nebo klimatizace,“ dodává.

Devadesátiletá Američanka žijící na Floridě věděla, že tohle auto nehodlá hned tak poslat dál, a tak použila docela chytrý trik. Pokaždé, když bylo třeba na autě něco opravit, sáhla po komponentech, které jsou prodávané s doživotní zárukou. Jejich výrobci počítají s tím, že je dáte na na už ojetý vůz, který vydrží jezdit maximálně další dekádu, jen zřídka víc. Nikoho by nenapadlo, že skončí na autě, které bude po 60 letech dál jezdit, a tak logicky odchází dřív. Výrobci si pak nedovolí popřít své marketingové sliby a nové díly skutečně dodávají zdarma. Majitelce se tedy tahle strategie bohatě vyplácí, neboť třeba výfuků takto měla hned sedm - z toho šest pochopitelně dostala zdarma. Podobné je tomu u tří sad „doživotních“ tlumičů. A baterie od společnosti Penny's dorazila již v 17 kusech, za šestnáct ale Rachel rovněž nemusela platit.

Nejde ale jen o komponenty, Rachel totiž svůj válečný vůz neopouští ani na sekundu ani během servisu. Místo toho naopak technikům řádně „kecá“ do práce a radí, kde je třeba co promazat. Jen díky tomu si ale může ve svých 90 letech se svým 60letým vozem vyrážet na projížďky dlouhé i několik tisíc kilometrů. Nápis na okně přitom každému ihned vykreslí úctyhodný nájezd, o který se postarala jen samotná majitelka. Ta i proto dostala řadu nabídek k prodeji, všechny ale odmítla.

Vzhledem k jejímu věku se ale mnozí již ptají, co bude, až tu nebude. „A víte, co na to říká moje dcera? To dřív pohřbíme mou matku,“ směje se. Chariot se tedy zjevně nikam stěhovat nebude, místo toho jej nejspíše čeká mnoho dalších kilometrů - jen jednoho dne dojde na změnu řidičky.

Zdroj: Growing Bolder

Petr Prokopec