Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Náklady na ujetí 1 milionu kilometrů pochopitelně nikdy nebudou malé, ale kolik stojí, když se takovou porci rozhodnete zdolat jedním jediným autem?

Příběh tohoto auta a jeho majitele by byl pozoruhodný sám o sobě, však na světě jistě nebude mnoho lidí, kteří s jedním autem strávili více jak čtvrtstoletí a skoro 28krát s ním „objeli zeměkouli”. Tento případ je ale přece jen výjimečnější - nejen tím, že majitel dokáže vyprávět o tom, jak se vůbec stalo, že mu jedno auto zůstalo v rukou po takovou dobu a zdolal s ním tak velkou porci kilometrů, ale především proto, že po celou tu dobu velmi pečlivě evidoval náklady s tím spojené. A o něčem takovém jsme dosud nikdy neslyšeli.

Jinak jsme tu měli už několik podobných případů. Nakonec, existuje i člověk, který s jedním autem najel 4,8 milionu km a dnes dává tipy, jak jej udržet po tak dlouho fit, a měli jsme tu také majitele charakterově blízkého Porsche, který s ním urazil 1,6 milionu km. To všechno byly vysoké nájezdy za dlouhá léta, 1,6 milionu km ale lze ujet také za 9 let, což bylo též pozoruhodné. Ani v jednom případě jsme ale nevěděli, kolik taková „sranda” stála, a nedozvěděli jsme se to ani v momentě, kdy metu 1 milionu km proťal jeden Čech.

Totiž, najíždět tolik kilometrů s jediným autem se obecně považuje za neefektivní. Vůz je obvykle stavěný na to, aby při správné údržbě zvládl najet několik set tisíc km bez větších potíží, od určité chvíle na něm ale některé věci začnou vypovídat službu. Nemusí to být motor, nemusí to být převodovka, nemusí to být žádná velká a drahá součást, pokud ale postupně budete muset opravovat řadu menších dílů se vším, co s tím souvisí, rychlé vám to začne lézt do peněz. Jenže starší Mercedesy nejsou tak úplně „běžná auta” a vysoké nájezdy na nich vídáme velmi často. To naznačuje, že je musí zvládat bez vysokých nákladů, jaká je ale realita?

O tu se podělil Michael Nickl, dlouholetý zaměstnanec Daimleru, dělník v továrně v Sindelfingenu. Dnes je mu 57 let a dává dohromady moderní modely značky, když mu ale bylo 30 let, koupil si u třícípé hvězdy se zaměstnaneckou slevou trochu jiný vůz - 200 D W124. To je obecně stroj vyhlášený extrémní životností, Nickl ale neměl v úmyslu s ním jezdit tak dlouho. Pořídil si s ohledem na své omezené finanční možnosti zmíněnou verzi s velmi omezenou výbavou a manuální převodovkou s cílem jej po roce prodat se ziskem, protože přesně to by mu výhodný zaměstnanecký nákup umožnil. Jenže v roce 1993 se začalo mluvit o nebezpečnosti dieselů z hlediska karcinogenních pevných částic, jejich ceny šly na chvíli dolů a Nickl prováhal ten správný okamžik na prodej. A tak mu 200 D zůstal.

Mohl litovat? Těžko říci, na jednu stranu je to velmi kvalitní auto, jeho specifikace ale skutečně není žádná velká výhra. Pod kapotou bije atmosférický diesel s pouze 75 koňmi a 126 Nm, což bylo i na tehdejší dobu málo. Pětistupňový manuál vůz stěží rozohní a také výbava měla daleko k bohaté - základní modrá barva a šedý látkový interiér leccos naznačí a příplatky ve formě „šíbru”, loketní opěrky, centrálního zamykání, autorádia a zadních opěrek hlavy situaci příliš nemění. Ale Michael Nickl po ničem lepším netoužil a auto mu zůstalo po neskutečných 27 let a zůstává mu dál - kolegové si z něj utahují, že už ho neprodá nikdy.

Během těch let mu nedal příliš odpočinout - dnes má vůz najeto skoro 1,1 milionu km, což znamená v průměru více jak 40 tisíc km za rok. To je dost vysoký nájezd i na nové auto, natož na takového „dědečka”. Jak asi tušíte, spotřeba paliva tu byla velkým plus - i v tak velkém autě činí za celou tu dobu v průměru 6 l/100 km. A ani další náklady se nezdají být vysoké.

Pomineme-li pořizovací cenu auta, kterou neznáme (nebude nízká, ale i 1 milion Kč se do ujetých km rozprostře jen 1 Kč na km), auto pana Nickla příliš netrápilo. Pomineme-li výměny oleje, brzd a dalších částí jako tlumiče nebo silentbloky náprav, což lze vše označit za „spotřební materiál”, pak na autě vypověděla službu pouze spojka, alternátor a vodní pumpa. A auto trápí trocha koroze, což je vidět i na snímcích. Motor je jinak pochopitelně stále původní, stejně jako převodovka a další klíčové prvky.

Auto majitele nechalo na holičkách pouze jednou, když v roce 2003 ve 445 000 km „odešla” spojka. A o rok později mu sám ublížil menším ťukancem při dobrzďování v koloně, kdy byla nutná výměna jednoho světla, masky chladiče, nárazníku a kapoty motoru, což vše - až na nárazník - koupil na vrakovišti. V tomto stavu se pak vůz dožil dnešních dnů za stálého dohledu autorizovaného servisu.

Tohle všechno Michael Nickl evidoval a za... první milion km vystavil vozu pozoruhodný účet - 58 563,26 Eur na servisních nákladech a 53 786,28 Eur za palivo. To máme asi 1 494 052 Kč za servis a 1 372 103 Kč za naftu, což jsou pochopitelně vysoká čísla, celkem 2 866 155 Kč. Ale ne za rok nebo dva, nýbrž za více jak čtvrtstoletí a 1 milion ujetých km. To dělá ani ne 3 Kč na km na kompletních provozních nákladech bez amortizace, která v tomto případě cenu na km zvedne asi o korunu. To nejsou špatná čísla na relativně velké auto s třícípou hvězdou na kapotě, třebaže v ne zrovna luxusní specifikaci...

Zdroj: Mercedes-Benz

Petr Miler