Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(+ videa) Zapomeňte na SLR či SLS, stuttgartský vrchol si říkal CLK GTR. Ze závoďáku zůstalo v silniční verzi vše, včetně uječené převodovky.

Jednou z příjemných věcí na různých seriálech okruhových i jiných závodů je, že abyste homologovali vůz, se kterým chcete závodit, musíte vyrobit nějaký počet silničních verzí tohoto stroje. Pravidla pro to, jak má takové „civilní” auto vypadat, sice nejsou bůhvíjak striktní, samy automobilky si ale práci často zjednodušují. Výsledkem tak bývá čistokrevný závodní vůz, který jen dostalo blinkry a registrační značky - to je pro nadšené silniční řidiče ztělesnění automobilového ideálu.

Přesně to je i případ Mercedesu CLK GTR, který ve své závodní verzi vznikl zčásti i jako odpověď na nesmírně schopné Porsche 911 GT1. A úspěch se dostavil - v roce 1997 vyhrál Bernd Schneider titul mistra světa ve FIA GT.Nenechte se zmást názvem, se silničním CLK má tento stroj společná možná tak zadní světla a přední masku, pokud hodně přimhouříte oči.

Zbytek je úplně nový, vyrobený speciálně pro závodní použití. A třebaže toto auto vzniklo před více než patnácti lety, základem je monokok z hliníku a karbonu, podobně jako u dnešních hyperaut. Kompletně z karbonu je také karoserie, která je velmi elegantní, ale každý kousek na ní je různým způsobem funkční.

O pohon závodních verzí se staral atmosférický dvanáctiválec M120 o objemu šesti litrů, ze kterého dával asi 630 koní. Varianta CLK LM pro Le Mans měla osmiválec o stejném objemu. Pro sériovou verzi byl objem V12 zvětšen na 6,9 litru, ze kterého motoráři dostali 612 koní a 779 Nm. To stačilo na stovku do čtyř sekund a maximálku 320 km/h - hodnoty, které ohromí ještě dnes a potrápíte s nimi i spoustu nových vrcholových strojů. A to CLK GTR nebylo zas tak lehké - 1 440 kg bylo před patnácti lety docela dost.

Silniční verze, označená CLK GTR Strassenversion, je až na detaily a 0,9 litru v motoru s tou závodní úplně stejná. Všechny kousky mají stejná mnohapaprsková kola a stejnou stříbrnou barvu. Do interiéru jste si nějaké doplňky mohli vybrat, zejména co se týče potahů, z fotek je ale patrné, že sedadla nebyla tak úplně sedadly, jako spíše polštáři přilepenými na zmíněném monokoku. Standardem byla jednoduchá a vypínatelná kontrola trakce, civilní přístrojový štít, čelní airbagy a klimatizace.

A také tu je závodní šestistupňová sekvenční převodovka, která si při řazení nebere servítky, vydává strašný jekot i v nízkých rychlostech a pokud vám nebudou vadit generálky každých 1 000 km, umí řadit bez použití spojky. Se spojkou pochopitelně vydrží mnohem, mnohem déle. A onen jekot je sice zajímavý, ale užít si zvuk velkoobjemového dvanáctiválce bohužel téměř nejde. Zůstala také ochranná klec, kompletně nastavitelný podvozek včetně světlé výšky a vestavěné zvedáky.

Později, konkrétně jako sedmnácté auto z pětadvaceti, ale vznikl jeden unikátní kousek, označený jako CLK GTR Super Sport - jako by už „základ” nebyl „Super Sportovní” až běda. Rozdílů zde nebylo mnoho, ale byly o to větší. Vůz dostal jednak červený lak a jednak byl standardní motor nahrazen větším 7,3litrovým dvanáctiválcem, který byl naladěn na 720 koní a udělal z CLK GTR jedno z nejsilnějších atmosférických kupé všech dob. Jsou tu také jiná zrcátka a zadní křídlo.

Stejný mělo ještě úplně první silniční CLK GTR, to ale nebylo označeno Super Sport. Také si několik majitelů 6,9litrových CLK GTR nechalo do svých vozů namontovat tento zvětšený motor, protože se později v nabídce objevil jako vylepšení. Označení Super Sport ale nedostali a červený lak s největší pravděpodobností také ne.

Přestože šampionát FIA GT skončil a dnes se jezdí v rámci vytrvalostních závodů Le Mans Series, Mercedes stále musel dokončit stavbu a prodej pětadvaceti kusů CLK GTR na běžné silnice. Na tomto voze spolupracovalo AMG a německá firma HWA GmbH. AMG tehdy ještě bylo de facto „jen” externím tunerem Mercedesů, až v roce 1999 bylo převzetí trojcípou hvězdou dokonáno.

Zbývalo ale postavit ještě pět kusů CLK GTR. Firma HWA, už s trochu více volnýma rukama, se rozhodla, že z nich udělá ještě větší raritu, že to budou roadstery. Kromě chybějící střechy a odlišného zadního křídla byly technicky stejné. Vzniklo jich pět nebo šest, celkový počet existujících CLK GTR na značkách je tak 25 nebo 26 kusů. Závodní stroje sem započítány nejsou.

Takovéto výrobní počty znamenají, že je CLK GTR tak vzácné, že je problém ho najít i v závodních počítačových hrách, natož ho potkat někde na silnici. A když je na prodej, majitel za něj požaduje skutečně vysokou částku. Vloni se například prodalo kupé údajně se 114 km na tachometru (ne, to není překlep) za více než 25 milionů korun a letos v září bylo k mání další za nějakých padesát pět, které mělo najeto něco přes 4 tisíce kilometrů.

Na prodej je také roadster na snímcích níže. Očividně je v excelentní kondici a tachometr ukazuje údajně méně než 100 km. A jeho cena? V přepočtu za něj majitel chce 62,5 milionu korun. Ani zdaleka to tedy není nejlevnější cesta, jak se dostat na stovku za méně než čtyři vteřiny, ale je to jedno z pěti či šesti takových aut na světě, takže by to mohla být dobrá investice.

Podle stavu tachometru soudíme, že právě za tímto účelem si majitel tohle auto pořídil, bohužel. Daleko lépe než v garáži by se mu totiž jistě líbilo na hladkých okreskách a závodních okruzích. A na závěr nám dovolte jednu perličku: jen dvě CLK GTR vznikly s volantem vpravo, jedno kupé, jeden roadster - který měl údajně fialový interiér - a obě putovaly do garáže stejného člověka. Tušíte správně, je to Hassanal Bolkiah, brunejský sultán - majitel snad většiny „pravovolantových” automobilových rarit...

7,3litrová varianta Super Sport existuje jen v jediném exempláři, je to jediné červené kupé - ostatní jsou stříbrná

Tento Roadster, nejspíš s 6,9litrovým motorem, je na prodej za 62,5 milionu korun

Roadstery nemusely být jen stříbrné, HWA u nich měla trochu volnější ruku

Hlavním účelem CLK GTR byly samozřejmě závody

Marek Bednář