Autoforum

/

Foto: Broad Arrow Auctions, tiskové materiály

Kdyby vám někdo v roce 1997 řekl, že si kupuje nové auto, aby ho zavřel do garáže a 30 let za něj nesáhl, měli byste ho za blázna. Když vám někdo dnes řekne, že přesně tohle před 29 léty udělal, budete ho možná mít za blázna též. Ale bude to sakra bohatý blázen.

Nedávno jsme vás s očima navrch hlavy informovali o tom, že se trh se vzácnými auty dál nezdravě tlakuje. Do aukce totiž tehdy mířil svatý grál sběratelů investičních aut - Ferrari F50 z roku 1997, které jeho majitel v podstatě hned po převzetí zavřel do klimatizované garáže, obalil bublinkovou fólií a celých třicet let na něj nesáhl. S pouhými 170 najetými kilometry na tachometru se očekávalo, že padne absolutní historický rekord a cena olízne v přepočtu absurdních 450 milionů korun.

Aukční kladívko v síni Broad Arrow Auctions nyní padlo a my musíme sportovně přiznat, že k až tak brutální explozi peněženek nedošlo. Žádné drama v oblastech půlmiliardových cen se nekonalo, přesto je otázkou, zda to něco mění. Slova o tom, že tohle auto „nebylo nakonec až tak drahé”, jsou sice technicky fér, musíme je ale brát s obrovskou nadsázkou. Výsledná suma je totiž i tak úlet, který dosavadní tabulky rozsekal na maděru.

Tento konkrétní, v podstatě nový kus s číslem šasí 103126 se nakonec prodal za astronomických 18 100 000 dolarů, což v aktuálním přepočtu dělá necelých 400 milionů korun. Původní nejoptimističtější odhady tedy sice nebyly stoprocentně naplněny, ale pohled na historické statistiky bere dech. Tohle auto se právě stalo jasně nejdražším Ferrari F50, jaké kdy bylo na této planetě prodáno. A co je ještě šílenější - předchozí cenový rekord tohoto modelu byl starý pouhé dva měsíce. Tehdy se jiný exemplář prodal za 14,1 milionu dolarů. V tu chvíli to byl extrém, dnes? Zapomenutá historie.

Tohle třicet let sušené rudé monstrum dokázalo tenhle teprve sedm týdnů starý historický zápis překonat o těžko uvěřitelné 4 miliony dolarů (skoro 90 milionů Kč). Chápete to? Posun rekordu v hodnotě jednoho celého zbrusu nového Bugatti během dvou měsíců. To už papiňák znovu dost připomíná.

Proč jsou z něj všichni tak u vytržení? F50 bylo dlouho ve stínu starší ikonické F40 i modernějšího Enza. Jenže s odstupem času sběratelé zjišťují, že F50 je dost možná tím nejlepším řidičským analogem, jaký v Maranellu kdy postavili. S atmosférickým dvanáctiválcem odvozeným přímo z Formule 1, manuální převodovkou, karbonovým monokokem a absencí jakýchkoli posilovačů či elektronických berliček je to čistá mechanická pornografie.

Auta navíc vzniklo pouhých 349 kusů (na rozdíl od více než 1 300 kusů F40). Nový majitel si tak domů odváží stroj času v naprosto netknutém stavu, u kterého se s trochou nadsázky ještě nestihl usadit ani prach z maranellské továrny. Je samozřejmě smutné, že tohle auto s ječícím motorem V12 pravděpodobně zase jenom vjede do jiné tmavé garáže, kde bude znovu jen čekat na to, až patřičně vzroste jeho finanční hodnota. Ale z pohledu automobilové fascinace a finančního šílenství dnešní doby je to zkrátka další těžko uvěřitelný milník. Papiňák sice nevybouchl tak, jak někteří prorokovali, ale tlak v něm je dál šílený.

Mimochodem, víte, kolik stálo F50 jako nové? Levné nebylo v tehdejších korunách vyšlo asi na 15 milionů v přepočtu. Inflace od té doby neřádilo málo, přesto je to dnešními cenami necelých 40 milionů korun. Někdo tedy dosáhl asi 10násobného zhodnocení pouhým uložením auta do garáže na 29 let. To bezpečně překonává i opatrné investování do akcií skrze index S&P 500. Navíc, s tímhle autem se majitel pořád mohl aspoň mazlit, pořád se na něj dívat, ani to nemuselo být v těžkých automobilových chvílích k zahození...

Zdroj: 1997 Ferrari F50 Museum-grade F50 showing just 106 miles from new@Broad Arrow Auctions

Jiří Míka