Autoforum

/

Foto: Volkswagen

Těžko říct, co je na tomto kroku výmluvnější. Zda to, že jej Volkswagen vůbec udělal. Anebo spíš to, že se k tomu nejenže nebojí přiznat, ale dokonce se tím chlubí. Kam se poděly poslední zbytky zábran a soudnosti?

Volkswagen oficiálně spustil novou průmyslovou linku v saském Zwickau, hezky česky Cvikově. To zní v době, kdy vedení tak tvrdě prosazuje masivní propouštění a zavírání fabrik, skoro jako zázračný obrat, vše má ale jeden dost velký háček. Nejde o linku montážní, ale o linku demontážní.

V době hluboké krize a drastických škrtů, kdy VW bojuje o přežití, tím koncern našel bizarní nový zdroj příjmů - začal rozebírat svá vlastní auta na náhradní díly, které nebude likvidovat, bude je prodávat. Zatímco marketingové oddělení mluví o „udržitelnosti” a „oběhovém hospodářství”, realita je mnohem prozaičtější: z jedné z nejmodernějších továren na elektromobily se stává tovární vrakoviště.

Když se z fabriky budoucnosti stane vrakáč

Německý automobilový gigant se v posledních měsících potácí v bezprecedentních problémech. Prodeje váznou, hrozí zavírání domácích továren, propouštění desítek tisíc lidí a rušení starých dohod s odbory. V této ponuré atmosféře přichází zpráva z továrny ve Cvikově, která měla být výkladní skříní elektrické budoucnosti. Volkswagen tam s velkou slávou otevřel linku, kde se auta nebudou stavět, ale rozebírat.

Oficiální tisková zpráva Volkswagenu je plná vzletných frází o „Circular Economy”, snižování závislosti na primárních surovinách a plnění budoucích evropských kvót na recyklaci plastů. Šéf značky Thomas Schäfer s nuceným optimismem prohlásil, že „demontáž a další využití pro nás neznamená vrakoviště, ale vytváření hodnot”.

Jenže střízlivý pohled kriticky uvažujícího pozorovatele ukazuje realitu bez marketingového pozlátka. VW prostě v zoufalé situaci otevřel fabriku na použité náhradní díly, to je celé. Na své demontážní lince se mají nejprve rozebírat předsériové vozy a testovací prototypy, kterých prý automobilka kdesi skladuje tisíce, postupně však linka přejde na zpracování běžných starých aut. Cíl je jasný: získat funkční originální díly - od motorů a převodovek až po dveře a nárazníky - a přes dealerskou síť je začít prodávat nezávislým servisům a zákazníkům, kteří chtějí ušetřit.

Nový pilíř zaměstnanosti: Z montérů budou demontéři

Ironií osudu je, že projekt, který má do budoucna zaměstnat až 1 000 lidí (aktuálně jich bylo přeškoleno první sto), byl domluven v rámci krizových vyjednávání s odbory. V regionu, kde VW kvůli nižšímu než plánovanému zájmu o elektromobily ruší směny a omezuje výrobu právě těchto aut, se tak „demontáž” stává novým pilířem zaměstnanosti. Místo abyste v potu tváře montovali nová auta, kterých koncern už má odstavná parkoviště, budete ty staré rozebírat na šroubky.

Fakt, že VW investoval miliony do úpravy 1 200 metrů čtverečných ploch, zpevňování podlah a instalace logistických systémů jen proto, aby mohl rozebírat auta s cílem je prodat na díly, mluví sám za sebe. Vrcholem úsporných opatření je pak přiznání automobilky, že pro demontáž byla použita starší technika původně určená pro výrobu automobilů. Recyklace výrobních linek pro účely destrukce je skoro dokonalou metaforou dnešního fungování Volkswagenu.

Když teče do bot, rozebírá se vlastní minulost

S trochou cynismu se dá říct, že VW v tomto případě postupuje velmi pragmaticky. Když vám teče do bot, na trhu propadáte a nemáte v rukou nic kloudného nového, co by vám z nich zákazníci trhali, můžete vzít leda „Circular” pilu a řezat náklady, což VW dělá. Také si ale pořád můžete začít hrát na „Circular” ekonomiku a začít rozebírat svou vlastní úspěšnou minulost - zde doslova. Sama současná nabídka nedomyšlených, předražených, softwarově nedodělaných elektrických aut připomíná tak trochu pojízdný vrak slepých uliček, tak proč rovnou nerozjet vrakoviště? Když už lidé nechtějí kupovat nové modely ID, zkusí jim VW prodat aspoň použitý blatník na starý dobrý sedmičkový Golf.

Je to fascinující průmyslový kanibalismus z čiré nouze. Ještě před pár lety Wolfsburg prohlašoval spalovací motory za hotový anachronismus. Dnes, v roce 2026, zjišťuje, že právě tahle „špinavá minulost” - miliony uspokojivých aut, která dodnes ve velkém křižují Evropou - představuje stabilnější zdroj hodnot a příjmů než celá slavná elektromobilita. Zisk z ojetých dílů z dob, kdy VW ještě uměl dělat žádaná auta, tak bude dotovat fabriky, které dnes přežívají silou dotační vůle.

Plán rozebrat 4 100 vozů ročně ve dvousměnném provozu sice koncernu z finanční propasti sám o sobě nevytáhne, ale ukazuje, jak hluboko musel Wolfsburg klesnout. Továrna ve Cvikově, která měla diktovat tempo evropské e-mobility, se stává symbolem ústupu z pozic v hávu profi vrakáče. Hranice mezi někdejší satirou a současnou realitou ještě nikdy nebyla tenčí...

Zdroj: Volkswagen

Petr Miler