Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Dnes jsou to přesně čtyři roky, co se Michael Schumacher nešťastně zranil při lyžování. Připomeňme si ale raději lepší chvíle jeho života.

Osud Michaela Schumachera nám dokola připomíná, jak tenká může být hranice mezi takřka bezstarostným bytím a balancováním na hranici života a smrti. Jeden z nejúspěšnějších a nejlépe placených sportovců všech dob se zdánlivě dokonalým rodinným zázemím se na sklonku roku 2013, už po skončení své aktivní kariéry, vydal lyžovat se svým synem Mickem do francouzského Meribelu. Právě tam měl nehodu a vážně se zranil. Tak vážně, že dodnes není s to vést normální život a je otázkou, jestli jej vůbec někdy bude schopen vést. Jeho skutečný stav je neznámý. Čas od času se sice objeví nějaké zprávy, zcela jasnou informaci jsme ale nedostali už léta.

Schumacherova nehoda je smutná věc a snad na ní ani nechceme myslet. Na samotného Schumiho ale nechceme jen tak zapomenout, však je to legenda, která - ať už v dobrém či zlém - za dekády působení v nejvyšší lize automobilového sportu protkala osudy snad každého z nás. A tak bychom při příležitosti dnešního smutného výročí rádi připomněli jeden z vrcholných momentů jeho kariéry, podle nás dokonce ten úplně nejvrcholnější.

Je pochopitelně obtížné hledat v kariéře člověka, který se stal sedmkrát mistrem světa Formule 1 a překonal většinu rekordů tohoto sportu, ten nejlepší. Každý může vybrat jiný, třeba jeho sedmý titul mistra světa, zisk titulu během pouhých 11 závodů či spoustu rozličných zápisů typu absolvování sezóny bez jediné absence na stupních vítězů. Většina z nich se ale váže k jeho nejlepším létům u Ferrari, kdy mnozí podotknou, že měl nejlepší auto a s ním dosahoval nejlepších výsledků. Opáčili bychom, že jej nadstandardním přístupem ke své práci pomáhal vyvinout, a tak si tuto dominanci zasloužil, Schumi ale tak či onak rozhodně nebyl pilotem, který by dokázal vítězit jen se špičkovým vozem. A pokud jste na to zapomněli, vzpomínka na jeden deštivý den roku 1996 vám to připomene.

Byl to 6. červen, kdy se jela velká cena Španělska na Circuit de Catalunya poblíž Barcelony. Jel se v rámci Schumacherovy první sezóny u Ferrari, kdy německý pilot naskočil do týmu dekády toužícím po titulu jako už jako hvězda ověnčená dvěma tituly u Benettonu. Jeho vůz ale hvězdný zdaleka nebyl a jeho týmový kolega Eddie Irvine s ním nedokázal předvést prakticky nic - za celou sezónu získal pouhých 11 bodů. Schumacher byl jinde a od prvního závodu sezóny dokázal s tímto autem bojovat s nejlepšími - buď nedojel, nebo skončil na stupních vítězů, nic mezi tím. O své první vítězství v nové stáji ale po šest velkých cen usiloval marně.

Ve Španělsku, sedmém závodu sezóny, se pro něj situace nevyvíjela lépe. Kvalifikoval se jako třetí za tehdy nejrychlejšími Williamsy, pro závod mu ale Bůh seslal to, co na trati odděluje zrno od plev - déšť. Jízda na kluzkém povrchu vyžaduje extrémní cit pro řízení a také řidičskou inteligenci, neboť co platí na suchu, na mokru bere za své. Schumi měl obojí a na to, co v červnu předvedl v Barceloně, snad svět nikdy nemůže zapomenout.

Start se mu nepodařil, klesl až na pátou pozici a po několik kol na ní setrval, hned poté se ale začal profilovat jako jasně nejrychlejší jezdec na trati. Navzdory pomalejšímu autu, než měli nejlepší konkurenti, dokázal jezdit hned zkraje až o dvě sekundy lepší časy. Díky chybujícími Hillovi se dostal na čtvrtou a později před Bergera na třetí, aby v mžiku stáhl náskok vedoucí dvojice Villeneuve-Alesi. Chvíli mu trvalo, než si oba jezdce přečetl a na stejném místě trati, krátce za startem dvou z kol, je předjel.

Přiložené video to dokumentuje nejvěrněji, a tak se podívejte sami, co před 21 léty Schumacher ve Španělsku předváděl. Navzdory extrémně silnému dešti a faktu, že prakticky jen jedna stopa na trati byla zbavená alespoň části vody, volil často úplně odlišnou linii než všichni ostatní a ve zdánlivě nesmyslných trajektoriích dokázal získávat na konkurenty obrovský náskok.

Jeho převaha byla neskutečná - po předjetí Villeneuva dokázal na pozdějšího vicemistra světa najíždět až 4 sekundy na kolo (!), to je na trati dlouhé necelých pět kilometrů v této kategorii motorsportu rozdíl několika tříd. Schumacher dojel do cíle první, poprvé v barvách Ferrari. Jeho náskok na druhého Alesiho činil v cíli 45,3 sekundy poté, co v posledním kole značně zvolnil, jinak byl náskok skoro minutový. A jen jeden další pilot (Villeneuve) za ním zaostával o méně než celé kolo. Znovu opakujeme - toto převedl německý pilot s autem, které šlo tehdy označit nanejvýš za průměrné a s nímž nikdo jiný než on nedokázal bojovat o více než pár bodů za sezónu.

Byl to to nejlepší razítko pod jeho do té doby ne až tak rozšířenou přezdívku „Regenmeister”, „Král deště”. Nepřišel k ní náhodou, neboť téměř kdykoli v závodě během Schumacherovy kariéry, zapršelo, byl prakticky k neporažení. A k neporažení byl i 6. června 1996 v Barceloně. Podle nás to bylo nejúchvatnější představení, které kdy Schumi na trati předvedl a už kvůli němu by zasloužil věčnou slávu. On ale v následujících osmi letech dokázal ještě pětkrát vyhrát titul mistra světa a postarat se o spoustu rekordních zápisů...

Připomeňte si s námi tento moment, hezky se na něj dívá, ať už jste Schumacherovi fandili, nebo ne. My tímto předem přejeme Michaelovi vše nejlepší k jeho 48. narozeninám, které za pár dnů (3. ledna) oslaví. Přání frází „hlavně to zdraví” v tomto případě ani nebude klišé, jakým podobně věty při narozeninových oslavách bývají...

Petr Miler