Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Kdyby o něm natočili film, nikdo nebude věřit, že se jeho předlohou stala realita. Tohle auto se ale v rukou vojáka skutečně prohánělo po bojištích a zmírnilo následky kruté války.

Armády po celém světě se vždy snaží používat nejmodernější vojenské stroje, aby úspěšně dokončily těžké úkoly v náročných podmínkách krvavých konfliktů. Bosenská válka za nezávislost, která probíhala v letech 1992 až 1995, nebyla o nic méně tragická než kterýkoliv jiný ozbrojený konflikt. Ale přece jen se tento boj v něčem lišil od ostatních - po bitevním poli se proháněl zásobovací stroj jak vystřižený z filmu o Šíleném Maxovi s Melem Gibsonem v hlavní roli.

Utrpení běžných lidí zasažených následky mocenského soupeření pomáhal eliminovat černý Chevrolet Camaro z roku 1979. Taková věta působí až neuvěřitelně, ale značně upravené kupé černé barvy plnilo svou funkci dokonale. A to přesto, že v místech, kde se prohání těžká pomalá monstra odolná proti minám, působilo rychlé Camaro jako zjevení.

Temně černý Chevrolet s trubkovým rámem na přídi patřil a stále patří dnes už bývalému dánskému důstojníkovi speciálních sil jménem Helge Meyer, který sloužil na spojenecké základně Rhein-Main v Německu. Úžasný je fakt, že muž proti nepřátelům na Balkáně nikdy nepoužíval zbraně, jediným nástrojem se stal jeho obratný automobil s Biblí pod sedačkou. Hrdina jako z Knight Ridera se díky nekonečné dobrosrdečnosti během krutého období si vysloužil přezdívku připomínající dalšího akčního hrdinu - Gottes Rambo, volně přeloženo Božský Rambo.

Před nástupem do služby bylo potřeba automobil připravit na nejhorší. Meyer nechal vyhodit zadní okno a místo něj zasadil kovový panel. Na příď přivařil těžký rám a železné pláty sloužící jako radlice. Američané na základně se zapojili do nápadu a dodali kevlarové pláty, další ocelové výztuhy, pneumatiky run-flat, detektor tepla, noční vidění, hasicí přístroje a speciální barvu. To není základní nátěr, ale speciální povrch pohlcující infračervené paprsky používané zbraněmi při zaměřování. Řidič byl napojen na radiovou komunikaci s ostatními jednotkami.

Poctivá příprava na dobročinnou misi zasáhla také pohonné ústrojí. Originální 5,7litrový osmiválec dostal vyšší výkon 223 koní (164 kW) a zapojením oxidu dusného se hodnota vyšplhala až dvakrát vyšší cifru 446 koní (328 kW). Celé auto byl v podstatě hbitý tank na kolech - podle majitele zvládlo 200 km/h pokořit za 13 sekund. S úctou řečeno se to zrychlení zdá přehnané, protože hmotnost sériového vozu 1 625 kg dodatečná balistická ochran jistě navýšila o stovky kilogramů, proto by zmíněný výkon nestačil na takovou jízdu nestačil ani za ideálních podmínek. Ani aerodynamika s vojenskými úpravami nebyla nikterak dokonalá, nicméně nepochybujeme, že s více jak 400 koňmi se auto stále dokázalo na bojišti otáčet velmi nezvyklým tempem.

Helge Meyer si mohl dovolit s automobilem dopravovat potřebný materiál na místo určení. Nechtěl se aktivně zapojit do bojů, nevozil zbraně a střelivo, ale zásoboval nevinné civilisty potřebným nákladem. Jak sám říká, hlavně toužil obdarovat děti a staré lidi. Dovedl naskládat do vyztuženého Camara až 400 kilogramů potravin a hygienických potřeb. Své mise opakoval během nocí a dnů, zásob nebylo nikdy dost.

Občas se Chevrolet dostal do zaměřovače nepřátel, ale velmi dobré řidičské schopnosti jeho pána, odolné brnění, dynamika motoru a neviditelnost před radary hrály do karet Camaru. Ani Meyer nezabránil vysokým ztrátám na životech a exodu obyvatel, ale situaci jistě pomohl. Patří mu neskutečný obdiv za snahu, kterou projevil.

Po skončení války se Meyer vrátil do Německa, kde se natrvalo usadil. Přivezl si i svého parťáka a motorizovanou naději mnoha civilistů. Po více než dvou dekádách auto stojí stále v garáži, funkční lak vystřídal oranžový nátěr, ale všechno ostatní zůstalo stejné. Statečný voják velmi často vyráží na projížďky, aby zavzpomínal na ostré nasazení v balkánském teroru a připomněl, že výkonná kupé nemusí být nutně jen rozmarem lidí, kterým koluje v žilách vysokooktanový benzin.

Zdroj: Drive Tribe

Mirek Mazal