Autoforum

/

Foto: Ford

Již léta varujeme před tím, že regulacemi vynucený extrémní downsizing pohonných jednotek nepřináší zákazníkům nic dobrého a toto je další smutný důkaz.

Litrovým tříválcům nejsme zrovna nakloněni, ostatně už v minulosti jsme zmiňovali důvody, proč to nikdy nemůže být opravdu dobrý motor. Jde o nepřirozené řešení vynucené regulacemi spotřeby paliva resp. emisí CO2. V tomto směru tříválce opravdu fungují, neboť coby menší a méněválcové motory spotřebovávají méně paliva pohonem sebe samých a v laboratořích vykazují lepší výsledky. Ve skutečném světě ale nepřinášejí znatelný pokles spotřeby (kolikrát je tomu i přesně naopak), projevují se vibracemi, nepříjemný zvukem a nepřirozeným průběhem výkonu, který je činí uživatelsky nepřívětivými. A aby toho nebylo málo, mají o poznání menší šanci na dlouhodobé bezproblémové fungování.

Abychom vše vysvětlili, přikročíme k jisté parafrázi. Vezměte si čtyři nabušené dělníky, kteří se normálně starají o vykopání díry pro kabel. Tuto činnost se ale následně rozhodnete svěřit třem náhradníkům. A nejen že jich je o jednoho méně, ale ještě jsou poněkud vyzáblí. Aby tedy vůbec onu práci zvládli, je třeba pořádný doping, jenž je ve světě aut suplován turbodmychadly. Znamená to přitom, že ona trojice sice daný úkol splní, ovšem poznamená ji více než původní čtveřici. A stejně tomu bude pokaždé, když se dá znovu do práce.

Že to není přehnané přirovnání, ukazuje i výsledek dlouhodobého testu tříválcového Fordu Fiesta v podání německého Auto Bildu. Pohonná jednotka na jeho počátku produkovala 100 koní, což stačilo ke zrychlení z klidu na stovku za 11,9 sekundy. Spotřeba pak dle dat výrobce měla činit 5,2 litru, nicméně realita byla sedmilitrová. V závěru testu pak sice žíznivost poklesla na 6,7 l/100 km, ovšem ani to nebylo v souladu s technickými parametry. Onen sprint se pak pro změnu natáhl na 12,1 sekundy.

O hodně horší než udávaná spotřeba či zhoršená akcelerace ale nejsou hlavním důvodem důvodem, proč dát litrovému tříválci palec dolů. Největším problémem byla značná nespolehlivost pohonné jednotky a nespolehlivost celého vozu. Již při najetí 9 608 kilometrů musela Fiesta poprvé do servisu, neboť se uvolnilo sedadlo řidiče. Něco takového německý magazín v žádném dlouhodobém testu nezaznamenal. Nešlo přitom o jedinou poruchu, v 50 tisících musel kvůli rachotícímu řízení Ford k technikům znovu.

Zatímco tento problém se ale povedlo vyřešit promptně, technik zjistil také únik chladicí kapaliny z termostatu. Ford se tedy dočkal nového těsnění, po nějaké době však byl v servisu zpátky. Znovu se jednalo o průsak paliva, došlo tedy rovnou na nový termostat. Ani poté se však Němci nemohli radovat, neboť z finální projížďky se vůz vrátil na servisu odtahovky. Symbolicky tak ukončil nepříliš pozitivní test, jenž se natáhl na 100 033 kilometrů a ani o píď více.

Během demontáže pohonné jednotky bylo zjištěno, že selhal šroub, který sloužil k uchycení olejové pumpy. Následně díky tomu došlo na destrukci jejího ozubeného řetězu, jehož kousky se dostaly do jednotky, a zkolabovalo tak mazání. Výsledkem je zadřený a tedy kompletně zničený motor. Dle Fordu je problém na straně dodavatele, který měl vše vyřešit již v roce 2018, kdy došlo na zesílení onoho šroubu. Ač však automobilka evidentně o problému věděla roky, na svolávací akci dodnes nedošlo.

Stejně tak je třeba se ptát, jak by se Ford k celé záležitosti stavěl, kdyby vůz neprovozovalo významné médium. Pohonná jednotka byla totiž zcela zničena a vše bylo stejně jako v případě předchozích problémů vyřešeno v rámci záruky. Tak či onak se nelze divit, že vůz v testu zcela propadl a skončil se známkou pět, tou nejhorší možnou.

Zdroj: Auto Bild

Petr Prokopec