Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Unikát vyrobený pro floridského zubaře čerpal inspiraci v legendárním kupé krále bleších trhů. Postaven je nejspíše na bázi F12tdf, což znamená 780 koní.

Finali Mondiali je tradiční akcí Ferrari, při které je oslavován konec závodní sezóny. Míří na ni i všichni účastníci evropských, severoamerických či asijskopacifických soutěží a také spousta zákazníků. Letos se vůbec poprvé sešli v Americe, konkrétně na Floridě poblíž tamního slavného okruhu Daytona International Speedway. Tam došlo nejen k jízdám po 5,87 kilometrů dlouhé trati, ale také k dražbě pětistého LaFerrari a odhalení několika specialit.

My si nyní posvítíme na unikátní Ferrari SP275 RW Competizione, jež si před týdnem převzal floridský zubař Rick Workman. Ten je znám sbírkou unikátních veteránů, mezi něž patří Ferrari 400 Superamerica Coupe, Ferrari 250 GT SWB California Spyder či jedno s pouhých deseti vyrobených Ferrari 275 GTB/4S Spyder. A byť by tak mohl název naznačovat, nebyl to posledně zmíněný unikát, co posloužilo za vzor novince.

Místo toho bylo SP275 RW Competizione, v jehož názvu nechybí iniciály majitele, ovlivněno vzhledem Ferrari 275 GTB/C Speciale z roku 1964. To vlastní Preston Henn a podle mnohých by mohlo jíž o vůbec nejhodnotnější vůz italské automobilky, který se dožil dnešních dnů. Prý by klidně mohl být prodán i za více než 100 milionů dolarů (cca 2,53 miliardy korun), pokud by se král bleších trhů k takovému kroku rozhodl.

Základem unikátu je Ferrari F12, nicméně zatím nebylo upřesněno, zda šlo o regulérní Berlinettu či limitovanou edici Tour de France. S ohledem na rozšířené blatníky a boční lamely za zadním kolem se více spekuluje o variantě F12tdf. To značí přítomnost 6,3litrového atmosférického dvanáctiválce naladěného na 780 koní a 705 Nm. S tímto výkonem přitom základ dá stovku za 2,9 sekundy.

Jaká je jízdní dynamika zakázkového speciálu, to již nebylo zmíněno. A ve výsledku není potvrzen ani onen navýšený výkon, možných je tak pouze 740 koní. Ať je však již situace jakákoliv, mechanika se u této varianty neměnila - na rozdíl od bodykitu. Ten je o trochu méně agresivní a uhlazenější než dárcovský vůz, za čímž stojí modifikovaná kapota motoru, jiný nárazník nebo přední blatníky.

Všechny panely karoserie jsou z uhlíkových vláken, jež jsou jasně viditelná v případě čelního splitteru, bočních prahů a zadního difuzoru. Ve všech případech jde o modře lakované doplňky, zbytek karoserie je vyveden ve žlutém odstínu Giallo triplo strato (máme zde tedy jeho tři vrstvy). Dovnitř se pak nastěhovala černá kůže a žluté doplňky.

Výroba tohoto exempláře zabrala jako obvykle dva roky a o výši jeho ceny snad raději ani nebudeme přemýšlet - bude to hodně zaplombovaných zubů... Vůz pak během premiéry na Finale Mondiali doplnily ještě zakázkové kreace P540 Superfast a F60 America, které značka vyrobila v minulých letech. Mimo ně se na akci objevilo dalších asi tisíc maranellských vozů, jenž se měly společně prohnat po okruhu. Stanoven tak měl být nový rekord.

Petr Prokopec