Autoforum

/

Foto: Mercedes-Benz

Vrcholné verze jsou fiasko a od začátku jím musely být, těm obyčejným ale nebylo těžké věštit úspěch. Ani ty se s ním ale nesetkaly. Jestli novinku dohání kontroverzní pověst, vysoké ceny nebo ještě něco jiného, můžeme jen spekulovat.

Pokud se v poslední době mluví o patáliích Mercedesu, je to hlavně v souvislosti s jeho neúspěchy s elektromobily nebo zhroucením odbytu vrcholné třídy S. Ta opravdu dostává na frak, podle SDA je u nás letos prodejně dole o 62 %, napříč Evropou je to ale dle statistik Dataforce „jen” 28 procent. A ani s elektromobily to není až tak zlé - byť třeba vrcholné EQS je u nás dole o 60 procent a v Evropě o 42, levnějším modelům se daří lépe a odbyt některých i zvolna roste.

Když jsme si ale dnes s kolegy procházeli všechna čerstvá čísla Dataforce, do očí nás břinklo něco jiného - výsledky třídy C generace W206. Ta je na trhu třetím rokem, takže by měla být v plném rozpuku, žádný doprodej. Ani v souvislostí s ní sice obvykle nepíšeme oslavné ódy, týkají se ale z prodejního hlediska relativně okrajové vrcholné verze C63, která mediálně i od fanoušků dostává ránu za ranou, neprodejná se zdá být i při nebývalých slevách a její hodnota klesá tak rychle, že roky starý předchůdce s vhodnějším pohonem může stát skoro stejně.

U „normálních” variant s čtyřválcovými diesely a benziny jsme ale čekali vysoká prodejní čísla. Však je to vizuálně sympatické auto s tím správným „kolotočářským” interiérem, na který si klientela značky obvykle potrpí. Nestalo se.

Letošní prodejní čísla jsou až šokující, neboť Mercedes v celé Evropě letos (do července) prodal pouhých 35 299 Céček ve srovnání s 50 163 kusy loni za stejné období. Z kdysi jasně nejprodávanějšího modelu značky (ještě loni to tak bylo - po boku třídy A, kterou Mercedes plánuje zaříznout) je tak najednou šeď lehkého nadprůměru. Auto přišlo meziročně o 30 procent kupců a v Česku je na tom ještě hůř - s pouhými 167 letos prodanými vozy (skoro stejně se prodá i třídy G!) je o 46,3 procenta níž než loni, skoro o polovinu. Tady došlo k posunu z prodejního pódia kamsi do podpalubí ještě víc než jinde.

A není to tak, že by loni mělo Céčko rok jako malovaný a letos se věci jen vrátily k normálu. Naopak, dřív na tom bylo ještě lépe, předchozí generace v roce 2019 za stejné období oslovila v Česku 456 kupců, během pěti let tu tedy máme pokles o skoro 64 procent. To je bez přehánění brutální pokles, který naznačuje, že auto neohromilo kupce v žádné ze svých verzí, nejen v té nejvyšší.

Co za tím stojí, si můžeme jen domýšlet, možná to neví ani sám Mercedes. Prostou odpovědí mohou být vysoké ceny, úplně základní provedení C 180 za 1 246 905 Kč je docela soda, nejprodávanější C 220 d 4MATIC od 1 468 335 Kč tím spíš. Ale nemáme pocit, že by zrovna to mohlo být důvodem - zákazníci podobných aut obvykle pár set tisíc sem tam neřeší, pokud za to vůz sám stojí. Céčko za to touto optikou patrně nestojí.

Komplikovanějšími důvody mohou být ztráta technické výjimečnosti a prestiže pramenící už pojetí onoho AMG. Do třídy C generace W206 nedostanete nic než čtyřválec, to už si můžete koupit Octavii nebo Superb. A nepodceňovali bychom, že tohle je pro část kupců důležité - většina lidí si vždy koupí něco jako BMW 320d, ale budou je kupovat, když média, fóra, hospody, prostě éter nebude plný obdivu nad stroji jako M3 nebo M340d? Odbyt Mercedesu C může naznačovat jasně negativní odpověď.

A ignorovat nemůžeme ani posedlost Mercedesu elektřinou. Spalovací modely dávno nemají „tu pozornost”, a to v žádném ohledu. Nemají ji vývojově, nemají ji výrobně, nemají ji marketingově, nemají ji prodejně. To jsou věci, které se neprojeví hned, ale pokud budete roky „kdákat”, že budoucností je elektřina, cpát taková auta na první místa prodejních webů, věnovat jim většinu reklam, bavit se jen s médii, která s nastavenou rukou opěvují nahého císaře a pak zažijete konfrontaci se zákazníkem, který si takové auto půjčí na víkend a jen se nestačí divit, jak k ničemu mu je, co čekáte, že se stane?

Virtuální realita vašich představ zažije v tu chvíli konfrontaci s tvrdým tržním prostředím, kde divadelní hrátky přestávají fungovat. A nepodceňovali bychom ani rozmrzelost části zákazníků z toho, že mají pocit, že z nich automobilky dělají blbce, nereflektují jejich přání, ignorují jejich preference a dokola jim tlačí něco, co už opakovaně dali najevo, že nechtějí. Kolik už zákazníků zejména Audi a Mercedesu jsem nad tím zažil hořekovat... Leccos zkousnou, ale také mají své limity, v tomto ohledu automobilky ztrácí soudnost.

Buď jak buď Mercedes jí to, co si nadrobil. Snad mu při tom nezaskočí, chytne se za nos a zjistí, že nevycházet vstříc těm, kteří nakonec musí sáhnout do „šrajtofle” a vysázet na stůl peníze za to, co vyrobil, se prostě nevyplácí. Vždy to tak bylo, vždy to tak bude a je jedním slovem fascinující, že to firma podobného kalibru byla kdy schopna pustit ze zřetele.

Zdroje: Dataforce, SDA

Petr Miler