Autoforum

/

Foto: Stellantis

„Kdepak ses dočetla, že život je fér,” chce se člověku zapět po spatření odměny nového šéfa firmy, který napravuje chyby předchozího vedení. Litovat ho ale nemusíme, i tak si přijde na peníze, o kterých si naprostá většina lidí může nechat jen zdát.

V posledních týdnech asi nešlo přehlédnout, že koncern Stellantis, který ovládá 14 významných automobilových značek od Fiatu přes Opel až po Peugeot, prochází svou vůbec první krizí ve své existenci. Pro normálního člověka ale může být situace trochu matoucí, neboť firma v tuto chvíli reálně vlastně žádné velké problémy nemá, naopak je na vzestupu. Musí se ale potýkat s následky chyb předchozího vedení, za které jí teprve teď chodí tučné účty.

Mluvili jsme o tom opakovaně - automobilka je dnes na koni a posílá ven jedno žádoucí auto za druhým, ať už jde o dávné modely napravené osmiválci nebo moderní typy napravené diesely. Na objednávkách, prodejích i obratech je to znát, jenže před léty společnost mohutně vsadila jen na elektrická auta, která se naopak žádoucími nikdy nestala. Slepé větve vývoje tak musela osekat, což ji stojí neuvěřitelné peníze a způsobilo ztráty větší, než je hodnota celé firmy skrze věci jako často zcela ukončené naivní projekty.

O tohle se nyní stará nové, pragmaticky uvažující vedení firmy v čele s Antoniem Filosou, který je za svou práci logicky placen. Člověk by za popsaného stavu čekal, že to bude on, kdo bude za svou jistě časově, mentálně i jinak náročnou práci s - do značné míry - restrukturalizací firmy bohatě honorován. A jeho předchůdce, který na hodinu skončil, bude firmě muset div ne splácet účty za své chyby. Jenže je to naopak.

Důvodem jsou pochopitelně výsledky samy, které trochu připomínají státní rozpočty, mají jistou setrvačnost. Často jsou to odpovědné vlády, které vydláždí cestu k pozitivnímu hospodaření těch neodpovědných a vice versa. To, co dělal Carlos Tavares, bylo pro výsledky Stellantisu krátkodobě pozitivní, dlouhodobě ale zničující. Odměňován ale byl za bezprostřední projevy, které mu na odměnách vynášely za rok (2023) i víc než 800 milionů korun. Skutečně tolik, však i po svém konci si z firmy odnesl asi 290 milionů Kč. Filosa se nyní musí smířit se skromnější sumou.

Jak informuje sama firma v materiálech pro investory, Filosa si za loňský rok přišel na 5,4 milionu Eur, tedy asi 131 milionů Kč. Tato suma se skládá zejména ze základního platu 1,4 milionu Eur (34 milionů Kč), příplatků za dopravu, pojistné a další „drobnosti” ve výši 374 tisíc Eur (9 milionů Kč) a platu šéfa severoamerické filiálky firmy 1,5 milionu Eur (36,5 milionu Kč). Zbytek tvoří zejména dlouhodobé motivační bonusy typu příspěvek na důchod, které budou vyplaceny až později. Víc by si mohl vydělat, kdyby dostal firmu do zisku a zajistil jí pozitivní cash flow, to ale s ohledem na výše zmíněné nebylo reálné

Filosa je tak nakonec ukázkou toho, jak si můžete vydělat 131 milionů za rok, a přesto vypadat jako skromný pracant, vše je zkrátka relativní. Což nutí k jinému srovnání - průměrný zaměstnanec Stellantisu si dnes vydělá v přepočtu něco přes 1,6 milionu Kč za rok (a je jasné, že velká část lidí zdaleka tolik nebere), vedle toho vypadá 131 milionů pořád pohádkově. V jedné věci jsou ale všichni na stejné lodi - bonusy s ohledem na ztrátové hospodaření nedostal nikdo...

Zdroje: Stellantis, The Detroit News

Petr Miler