Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Než se s druhou generací Dusteru svezeme, asi ještě chvíli potrvá. Jaký dojem dělá naživo zejména uvnitř, vám ale můžeme říci už teď.

Výhodná cenovka dělá z rumunského kompaktního SUV žádané zboží, což je přesně tím hlavním důvodem, proč Dacii Duster věnujeme tolik času a prostoru. Nejinak je tomu také v případě čerstvě představené druhé generace, která má svou světovou výstavní premiéru na právě probíhajícím frankfurtském autosalonu a která na sebe navíc upozorňuje i tím, že vlastně není tak docela nová, jak jsme si původně mysleli, že by být mohla.

Její design je pouze evoluční, což nemusí být v zásadě překážkou, pokud vám byl dosavadní Duster sympatický. Popravdě jsme ale čekali, že se kreativní oddělení Renaultu vytáhne před zákazníky své dostupné značky poněkud více. Zajímavé je i to, že ani technika není významně jiná, takže jediným místem, kde se tento vůz skutečně změnil, je interiér. A protože na fotografiích vypadal docela hodnotně, zaskočili jsme na stánek Dacie, abychom zjistili, jestli tomu tak je i doopravdy.

Co nás zaujalo ještě před usednutím za volant, je skutečnost, že Duster na první pohled jako nové auto nevypadá, i když prakticky všechny jeho detaily jsou jiné. Zůstala mu původní silueta i proporce, takže když kolem něj jen projdete, ani vás nenapadne, že jde o úplně nový vůz. Čím déle na něj ale koukáte, tím více rozdílů ve srovnání s předchůdcem najdete. Jsou to pak zejména zadní světla připomínající ty z Jeepu Renegade, která vám řeknou, s čím máte tu čest, celkový dojem se tím ale opravdu nemění.

Jestli se vám právě přístup „po špičkách“ k vývoji automobilových tvarů zamlouvá či nikoli, necháme na vás, pokud jde ale o funkční stránku věci, bylo docela milé zjistit, že přední kapoty Dusteru nebudou ani tentokrát podepírat obyčejné kusy tyčoviny, jak je tomu nezřídka i u mnohem renomovanějších značek, ale opět tlumící vzpěry a tentokrát ne jedna, ale rovnou dvě. Pro něco takového si u škodovky musíte koupit Superb...

Kabině vystavovaného „zlatého“ kusu dominuje černá, a pokud máme být konkrétnější, tak hlavně černé tvrdé plasty. Dacia říká, že vnitřek má kromě nových linií zaujmout také svou vyšší kvalitou, máme ale pocit, že tak žhavé to zase není. Že zde nejsou měkčené povrchy, by zase tolik nevadilo a Dusteru to nevyčítáme. Opravdu nepatříme k těm, kdo by měl obsesi klepat na každou palubní desku a pak sípavě přehrávat, jaký je to skandál, navíc v autě, které si na luxus nehraje. Nicméně zpracování má k dokonalosti daleko a zase taký pokrok zde patrný není ani v použitých materiálech.

Lícování jednotlivých panelů je relativně dobré, na vůli některých ovládacích prvků v podobě sem tam rozviklaného tlačítka či otočného ovladače ale poznáte, že návrháři Dusteru pracovali s přeci jen jiným rozpočtem než jejich kolegové od Audi. Naberete to jako výsměch. Je to prosté konstatování faktu, navíc s ohledem na předpokládané ceny nic jiného očekávat asi ani nešlo. Každopádně máme za to, že je v pořádku podělit se s vámi o dané zjištění a podat vám ho bez příkras.

Když už jsme výše zmínili ingolstadtskou značku, člověk nemusí mít doktorát z umění, aby pochopil, že stylisté Dusteru jedním očkem právě tímto směrem pokukovali. A nejde přitom pouze o kruhové výdechy uprostřed palubní desky. Nápady od Audi zde připomínají také tři ovladače ventilace s malými integrovanými displeji (mimochodem s pěkným rozlišením) či tlačítka nad nimi vzdáleně evokující klaviaturu.

Příjemným překvapením jsou také čtyři kamery zabírající 360stupňový úhel kolem auta a pomáhající při jízdě v terénu či stísněném prostoru městských parkovišť, asi byste ale měli vědět, že rozlišení dotykového displeje není zrovna dechberoucí. Co zaslouží spíše pozitivní kritiku, je rovněž volant. Těžko říci, jestli je jeho kůže skutečná či z ropy (vsadíme si ale na to druhé...), každopádně na dotyk působí příjemně kvalitně a i samotný tvar a průměr věnce padne do ruky.

Z čeho je čalounění sedadel tvářící se jako kůže, naopak pochybovat nelze. Tohle vidělo spíše dinosaura než krávu, finální dojem ale neuráží, ačkoli výplně sedáku mohly být vyrobené z tužší pěny. Více vám na základě chvíle strávené v expozici Dacie zatím říci nemůžeme, ale snad je to lepší než nic. V dohledné době se vám jistě ozveme i s podrobnějším testem, pak vám budeme moci říci ještě citelně více...

Miro Mihálik