Autoforum

/

Foto: Dacia

Nic proti racionálním inovacím, snad všichni už ale tak nějak tušíme, že spousta technických novinek současných aut nepřichází proto, že by byly objektivně lepší než to, co nahrazují. To spíš lépe zapadají do rozličných regulačních škatulek. Případ Dacie Sandero není jiný.

Dacia Sandero se už nějaký čas drží na vrcholu evropských prodejních žebříčků jako nejžádanější auto Evropy, což dokazuje jediné: lidé stále chtějí obyčejná, dostupná a mechanicky nekomplikovaná auta. Rumunská automobilka pod křídly Renaultu však nyní oznámila zásadní novinku, která úspěšný recept posílá zase o trochu blíž k ledu.

Sandero i jeho „dobrodružně” laděná verze Stepway totiž dostávají novou vrcholnou motorizaci Hybrid 155. Ta sice slibuje dosud nevídanou dynamiku a relativně nízkou spotřebu, ale zároveň s sebou přináší technickou komplexitu a cenovku, které jdou přímo proti původní filozofii značky a představám tradiční klientely.

Když se z levného dělníka stane technologická skládačka

Nová pohonná jednotka, kterou už známe z větších sourozenců jako Duster či Bigster, kombinuje atmosférický 1,8litrový čtyřválec o výkonu 109 koní se dvěma elektromotory, startérem-generátorem a malou baterií o kapacitě 1,4 kWh. Celkový systémový výkon činí až 153 koní (113 kW), což z malého hatchbacku dělá papírově nejsilnější Sandero historie, které zvládne zrychlení z nuly na stovku za 8,3 sekundy. Výkon je na přední kola přenášen přes bezspojkovou automatickou převodovku.

Dacia se chlubí tím, že novinka dokáže ve městě jezdit až z 80 % čistě na elektřinu (což je mimochodem velmi odvážné tvrzení, jaké město to asi je?) a přinese úsporu paliva kolem 40 % oproti čistě benzinovým verzím (což je ještě odvážnější tvrzení). Ďábel se ale jako vždy skrývá v detailech a v tomto případě hlavně v budoucích servisních nákladech.

Proč tohle zákazníci Dacie nechtěli?

I když marketingové materiály slibují lákavou spotřebu, realita dlouhodobého vlastnictví bude pro typickou klientelu značky spíš strašákem. Dosud bylo Sandero symbolem auta, kde se nemělo co pokazit - nepřímé vstřikování u verze na LPG (Eco-G) znamenalo minimum karbonu, jednoduchý manuál a levné náhradní díly.

S příchodem verze Hybrid 155 se však pod kapotu stěhuje:

• Složitá multimódová automatická převodovka, jejíž oprava po záruce může snadno přesáhnout zůstatkovou hodnotu celého ojetého vozu.
• Trakční akumulátor, který sice váží málo, ale po letech provozu nevyhnutelně ztratí kapacitu a jeho výměna nebude levnou záležitostí.
• Komplexní elektronický management, který řídí spolupráci spalovacího motoru a dvou elektromotorů.

Zákazník Dacie obvykle nehledá auto, se kterým bude trhat rychlostní rekordy na semaforech, ale spolehlivého partnera na deset i víc let s minimálními provozními náklady. Finanční úspora na palivu (tabulkově se pohybující kolem 4,4 l/100 km), která navíc působí víc papírově než reálně, se tak může velmi rychle rozplynout při první vážnější poruše komplikovaného hybridního systému.

Cena jako finální hřebíček do rakve

A pak je tu samozřejmě pořizovací cena. Na britském trhu byla startovací cena stanovena na 17 995 GBP za standardní Sandero a 19 295 GBP za verzi Stepway. V přepočtu a v kontextu českého trhu (kde větší Bigster s touto technikou začíná na částce přes 670 tisíc Kč) to znamená, že hybridní Sandero se bude nebezpečně blížit hranici půl milionu korun.

Za takové peníze si ale lidé Dacii nekupovali. Za ty se kupovala auta o třídu větší, případně sofistikovanější vozy konkurence. Brusel sice tlačí automobilky do kouta a nutí je emise snižovat stůj co stůj, ale výsledkem je jen to, že kdysi dostupná auta pro obyčejné lidi se stávají drahými laboratořemi na kolech. Pro tradicionalisty tak zůstává jediné doporučení: pokud chcete jednoduché Sandero s motorem TCe nebo LPG, kupujte, dokud jsou v nabídce. Brzy už totiž může být pozdě.

Zdroj: Dacia

Jiří Míka