Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(+ video) Rapid nebo Toledo, které z dvojčat vybrat? Jsou rozdíly jen ve vzhledu, nebo i jinde? A bude stačit slabší verze nejmenšího TSI?

Nejslabší, ale s přednostmi

Současná generace TSI motorů je u nás v redakci poměrně oblíbená. Ať šlo o jednaosmičku v Octavii nebo v Leonu, silnější či slabší jedna-čtyřku v A3 či Golfu nebo jednadvojku v Rapidu, vždy si motory odnesly pozitivní hodnocení a jediné, co nám vadí, je bezcharakternost prostředního zástupce. Je s podivem, že pravě on má takový projev, menší i objemnější sourozenci jsou daleko agilnější. To platí i o nejslabším zástupci rodiny TSI, která poháněla testované Toledo. Přes svůj skromný objem a papírově nízký výkon podával velmi přijatelnou dynamiku a překvapovala svou lehkonohostí.

Samozřejmě, není to velkoobjemový osmiválec, z volnoběhu se motoru příliš nechtělo, přesto už kolem 1 200 ot/min začínal projevovat známky života a jen o 300 otáček výše žil zcela naplno. Právě tam začíná interval, ve kterém dosahuje maxima točivého momentu. S dalším růstem otáček plynule roste i jeho výkon a v rozletu ho zarazí až omezovač. Způsob, jakým tohle auto dokáže „prodat” to svoje malé stádečko, připomíná spíše elektromotor. Mezi 1 500 a 5 000 otáčkami u něj neexistuje nic, co by se dalo nazvat hluchým místem a absence výkonové špičky byla jen malou kaňkou na jinak bezvadném projevu. Pokud downsizing v kombinaci s přeplňováním, pak prosím v této podobě. Vzhledem ke své pružnosti nevyžaduje při běžné jízdě nijak intenzivní práci s řadicí pákou, pouze při předjíždění či aktivnější jízdě potřebuje zůstat nad 3 500 ot/min.

Tabulka otáček motoru při vybraných rychlostech

Tabulka maximálních rychlostí na jednotlivé převodové stupně

Velkou smůlou je, že motoru nasazuje otěže na těžko poskládaná převodovka. Přestože se Toledo celkem bez obtíží dokáže dostat na výrobcem deklarovanou maximální rychlost, dobrá dynamika končí někde okolo 130 km/h. V rámci okreskových rychlostí sebou ale umí docela hodit, a tak předjíždění kamionů není nějak zvláště adrenalinový zážitek. To vše samozřejmě platí za předpokladu, že se v autě veze řidič, jeho paní a možná ještě pes. Dostupná dynamika silně závisí na využití přepravní kapacity, plně naloženému Toledu brzy začne docházet dech.

Nejmenší TSI se už u nás ukázalo jako docela úsporný motor. I v Toledu se vyznačoval nízkým apetitem, 40 km zcela předpisovou a velmi defenzivně laděnou jízdou ujel při rychlostním průměru 63 km/h za 4,2 l/100 km. Také běžnou jízdu s davem a občasným předjížděním lze zvládnout do 5 l/100 km, s těžší nohou a rychlostmi ve dvoubodovém pásmu či při jízdě po dálnici spotřeba narostla k 6,5 l a také při pořádném provětrání lopatek turba zůstalo číslo na displeji palubního počítače jednociferné. Až při - vzhledem ke kategorii auta - poměrně extrémní jízdě dokáže spotřeba vzrůst ke 12-14 l.

Mezi dobré vlastnosti tohoto motoru patří také zvuk. Málokdy se dnes podaří, že má auto z běžné konfekce něčím zajímavý zvukový projev, malé TSI ale bylo výjimkou z pravidel. V nízkých otáčkách produkovalo bručení ne nepodobné brumlání boxerů od Subaru, ve vysokých už to sice byl jen zvuk vytočeného maloobjemového čtyřválce, ale ni ten nebyl nepříjemný. U podobného auta to asi nebude nejdůležitější, proto překvapí naladění elektronického plynu v kombinaci s prodlevami turba. Reakce na přidání jsou „téměř okamžité”, také po ubrání otáčky klesají rychle dolů. Z mého pohledu byl motor největší devizou testovaného Toleda. Slabší přeplňovaná dvanáctistovka na první pohled nevypadá jako příslib řidičského potěšení, já ale musím říci, že to bylo těch nejlépe jedoucích 85 koní za celou mou řidičskou kariéru.

Zvláštně jankovitý podvozek

Nastal čas, kdy se musím vrátit ke srovnání s Rapidem. Ten při redakčním testu zaujal velmi slušnou jízdní jistotou a ovladatelností. Přesně to jsem očekával i u Toleda, není přece důvod, aby byl podvozek naladěn jinak. Leda možná trochu ostřeji. Bohužel byl. Než se ale pustím do kritiky, musím zmínit, že přestože už panovaly téměř letní teploty, testované auto bylo obuto do zimních pneumatik, které měly své nejlepší časy za sebou. Části vzorku byly vytrhané a na některých místech byly stopy po velmi intenzivní zátěži. To se na nich odrazil den strávený na okruhu v Sosnové. Je samozřejmé, že podobné obutí jízdní jistotě nepřidá, ovšem těžko za ním lze vidět příčinu všech obtíží.

Základním rozdílem ve srovnání s podvozkem dříve testovaných Rapidů byla „gumovost” Toleda. Při každé prudší změně směru sebou záď nejdříve šoupla ven z oblouku a pak se kyvadlovým pohybem o malý kousek vrátila zpět. V kombinaci s pevně usazenou přední nápravou to v konečném důsledku sice bylo i zábavné, ale na jistotě řidiče a pocitech posádky to zanechávalo spíše negativní stopy. Jízda vyšší rychlostí na rozbitějších cestách svou rozevlátostí vytvářela pocit, že se nejede Toledem, ale nějakým rallyovým speciálem na šotolinové rychlostní zkoušce. Tento dojem podtrhlo i to, jak moc se Toledu chtělo jezdit dveřmi napřed. I na suchém asfaltu stačilo před zatáčkou ostřeji zabrzdit, smýknout volantem tam a zpět, lehce pomoci ruční brzdou a nebýt vypínatelného ESP, myslím, že by došlo na velmi efektní průjezdy.

Dle mého názoru je poměrně absurdní, že se podobným způsobem projevovalo právě nové Toledo. Takové chování by člověk očekával u hothatchů, u prakticky orientovaného vozu ne. A ono je to celé ještě o kousek bizarnější. Toledo spolu s Rapidem mají jedno z nejupovídanějších řízení současnosti. Zpočátku, když se mi na jedné velmi hrbolaté cestě při jednom z velkých odskočení zádě volant málem vytrhl z rukou způsobem PC periferie s přehnaně silnou zpětnou vazbou, nestačil jsem se divit, co to to auto vyvádí. To ale jen ruce přivyklé moderně němým řízením nezvládly absorbovat tok informací, kterým mě Toledo zásobovalo. O to více jsem si pak užíval odlehčování, kopance, otřesy a všechny ty další projevy komunikativních řízení. Opakuji, je to absurdní. Kéž by se takto projevovala třeba Fabia RS...

Musím teď ale svou kritiku zmírnit. Výše zmíněné se samozřejmě týká jízdního stylu, který asi nebude zcela kompatibilní s řidičskými návyky majority kupců Toleda. Ty potěší fakt, že při relativně předpisové jízdě se auto houpe a naklání, ale spíše komfortním než nestabilně působícím stylem. Cestování po českých cestách je v pohodě a auto na vás působí, že by lehce zvládlo i nějakou tu polňačku. Že by to byl onen důvod pro vysoký postoj zmíněný v úvodu?

Pokud bych se pokusil o rekapitulaci, Toledo se od Rapidu zase tolik nelišilo. Znovu jsem si přečetl popis chování jak dieselové, tak benzínové verze, moc rozdílů v celkovém naladění nenacházím. Brzdy jsou nadále k neutahání, podvozek dostatečně komfortní i agilní, řízení upovídané. Zbývá tak jen on gumovost. Mohly za to pneumatiky? Částečně jistě ano, přesto nevěřím, že by za ní byly jen ony. Nedokáži ale říct, co jiného by k ní mohlo přispívat. Leda snad silentbloky zničené na okruhu. Ty by se jistě projevovaly i akusticky, zadní náprava ale zůstávala tichá.