Autoforum

zvětšit fotografii /

(+ video) Malý vzrůstem, ale velký schopnostmi. Je takový Abarth 500, který začal jako městské mini, ale pokusil se stát panem Někdo?

Kdysi dávno, když jsem byl ještě capart, jsme s mým tátou seděli někde venku na lavičce a probublala kolem nás orezlá stodvacítka. Její zvuk mi přišel nějaký jiný, tak jsem se ho na zeptal. „Buď tam má abárta nebo velkou díru ve výfuku,” zněla odpověď. „Abárta?” „No takový speciální výfuk,” opáčil táta. Už si nepamatuji, jestli jsme to dál rozebírali, ale tato první zmínka o značce se škorpionem ve znaku mi z nějakého důvodu zůstala v paměti.

O pár let později jsem se Abarthem setkal podruhé. Otec jedné z mých spolužaček si nějakým způsobem pořídil malé kupé Fiat 850, na kterém byl namontován právě výfuk Abarth. Do sametu tehdy zbývalo ještě mnoho let a potkat kapitalistické kupé s plnotučným zvukem, to bylo něco jako dnes potkat Bugatti Veyron. Od té doby jsem měl Abarth spojen výhradně s hlasitými výfuky. O hodně později jsem při první cestě směrem na západ někde v Rakousku potkal Fiat Ritmo Abarth. Udělal jsem si fotku, dodnes ji někde mám.

Tato má setkání, byť by na jejich spočítání stačily prsty pyrotechnika v důchodu, docela pěkně ilustrují osud značky založené Carlem Abarthem. Z autonomního výrobce sportovně laděných malých aut a sportovních výfuků se nejdříve stala součást Fiatu a pak se nad ní zavřela voda. Sice se pak objevila na několika Fiatech, to už ale jen jako označení výbavy.

Až v roce 2007 došlo k jejímu zmrtvýchvstání. Fiat vytvořil speciální divizi nesoucí její jméno a tváří se, že by se na ni mělo koukat tak nějak podobně jako třeba na AMG u Mercedesu. To samozřejmě je poněkud přitažené za vlasy, ale jistá analogie přece jen existuje. Stejně jako AMG, i Abarth produkuje výrazně upravené verze základních modelů. Začal u Grande Punta a pak se vypuštěním modelu Abarth 500 vrátil ke kořenům.

Zkuste si v Google zadat dotaz na Abarth 595. Velmi pravděpodobně najdete odkaz na jednu z prvních Abarthových kreací postavených na základě Fiatů. Původní pětistovka dostala větší motor, tím koně navíc a hlavně jezdila o 20 km/h rychleji. Po znovuzrození obou legend minulosti, jak modelu 500, tak značky Abarth, bylo celkem jasné, že se opět dočkáme splašené pětistovky. Hlavní otázkou bylo, za jaký konec to v Itálii vezmou. Omezí se jen na nálepky? Naštěstí ne, retro mini je z úplně jiné škatulky.

Čivava na steroidech

Musím se přiznat, novodobý Fiat 500 mě nikdy za srdce nevzal. Pod povrchem Panda, nahoře módní kulaté retro, za které si bylo, a stále je, nutno řádně připlatit. Jenže bílý ďáblík s červeně kostkovanou střechou a super hlasitým výfukem je úplně jiný příběh. Co na tom, že jsou velká města, kde to vypadá jak podle DJ Boba. Čivava tu, čivava tam, čivava všude kam se podívám. Tedy čivava, Fiat 500 samozřejmě. Stačilo rachytického ratlíka poslat na tréningový kemp a vrátil se svalovec, kterému se pod upnutým trikem laku rýsují svaly spoilerů. Postavte si ho vedle nedávno testovaného Suzuki Swift Sport a budou vypadat jako Jean-Claude van Damme v gymnastickém trikotu vedle Bruce Leeho v pyžamu.

Fiat 500 Abarth se prostě za své svaly nestydí, naopak je zdůrazňuje. Přitom když si ho srovnáte se standardní pětistovkou, až tak moc změn nenajdete. Přední a zadní nárazník, lemy blatníků, křídlo na vzadu a nějaké ty nálepky. Toť vše. Základní proporce, s výjimkou délky, zůstaly stejné. Celkový dojem ale nemůže být rozdílnější. Může za to hlavně prodloužený přední nárazník. V případě tohoto Abarthu to není samoúčelné nafukování, které se se občas děje u některých aut kvůli dosažení homologační délky.

Normální pětistovka má tak malý motorový prostor, že po nastěhování motoru nezbylo místo na mezichladič stlačeného vzduchu. Kam s ním, ptali se konstruktéři spolu s Nerudou. Pod nárazník přece. Že tam není dost místa? Nevadí, dáme tam dva malé. Jdou pěkně vidět průduchy na stranách nárazníku. Škoda jen, že budou první, které odnesou každý větší než malý ťukanec.

Samotná příď auta nijak moc nenaznačuje, že jde o nějaký výjimečný kousek, vzadu je to jiná story. Velký kšilt nahoře a difuzor, v našem případě kombinovaný se čtyřmi koncovkami výfuku, mluví jasnou řečí. Inspirace produkty jiné značky patřící pod Fiat je nad Slunce jasná. Mrkněte na záď Ferrari F430 a budete vědět, odkud vítr fouká. Osobně by mě docela zajímalo, jestli ten difuzor opravdu funguje. Ale asi ano, stabilita v rychlostech začínajících dvojkou je u auta s tak špatným poměrem délky a výšky velmi dobrá.