Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Hyundai i20 prošlo časným faceliftem, který zvýšil jeho atraktivitu. Je to další Korejec, který je nejen výhodný, ale i opravdu dobrý.

Má cenu kupovat diesel?

Superúspornou variantu v motorové nabídce představuje nafťák 1,1 CRDI, se kterým i20 papírově jezdí za 3,8 l/100 km. Jenže ve srovnání se základním benzínem, jehož papírová spotřeba je 4,9 l/100 km, stojí o 70 000 Kč více. Ani se mi nechce počítat, jak velký roční nájezd je potřeba k ospravedlnění takového příplatku. Jak říkají děti, je to prostě hodně úplně moc a vůbec. A to jsme se ještě nedostali k tomu, kolik i20 1,2i ve skutečnosti žádá paliva.

Economy runy nemám zrovna v oblibě, děsivě se u nich nudím, tak se do nich pouštím jen velmi nerad. U i20 jsem zkusil jen takovou odlehčenou verzi a bez velkého úsilí jsem zvládl ujet 60 km s výsledkem 4,2 l/100 km. Pak mi ale došla trpělivost a zrychlil jsem na úroveň běžného provozu v rámci zákonných limitů. Palubní počítač ukázal 5,2 l/100 km. Na dálnici při udržování reálné rychlosti na stotřicítce byla spotřeba mezi 6 a 7 l a až opravdu důsledné využívání dostupného výkonu přimělo spotřebu vylézt až na dohled 10 l/100 km.

Tabulka otáček motoru při vybraných rychlostech

Tabulka maximálních rychlostí na jednotlivé převodové stupně

Uživatelská přívětivost, nové firemní motto?

Už v případě i30 jsme byli příjemně překvapení, jak snadno se to auto řídí. To samé mohu prohlásit o i20. Spojka je lehká a čitelná, stejně tak plyn, jehož spojení s motorem je bez vlivu centrálního mozku lidstva. Ani brzdám není moc co vytknout. Dojem kazí jen dlouhé dráhy řazení. Nestačí jen tak šťouchnout do řadicí páky, aby rychlost zapadla, musíte pořádně zasunout. To může třeba drobnějším řidičkám s kratšími pažemi dělat problémy.

Z oné přívětivosti se poněkud vymyká řízení. Posilovač je tak trochu nevyzpytatelný. Při normální jízdě je vše v pořádku, ale ve městě si nikdy nemůžete být úplně jistí, jak moc vám pomůže. Kdyby byl hydraulický, tak by to skoro vypadalo, že v nízkých otáčkách nestíhá čerpadlo. Není, pohání jej elektrika a té by mělo být k dispozici dostatek. Pokud ale zrovna nestávkuje, posilovač posiluje tak, aby si ani opravdu křehké dívky nepřipadaly jako v posilovně.

Stejně jako je i20 přívětivá k řidiči, tak se při jízdě chová ke všem pasažérům. Hýčká je v této třídě aut rozhodně neobvyklým komfortem. S původní verzí jsem nejel, občas jí ale bylo vyčítáno, že je její podvozek spíše tuhý a že si s českými cestami příliš nerozumí. V tom muselo dojít ke změně, protože testované auto polykalo české díry a hrboly jako Otesánek vlastní rodinu. V poslední době mám na podobná auta štěstí, podobně, byť na daleko vyšší úrovni, se chovala Honda CR-V. Druhou stranou mince je fakt, že nějak velkou jistotu od podvozku nečekejte.

Nerovnosti v zatáčkách dokáží auto nehezky rozhoupat. Dvacítka prostě není žádný dravec, preferuje klidnější jízdu. Neberte to ale tak, že je to nějak nepříjemné. Obecně není, právě naopak to tak nějak jde ruku v ruce s tou přívětivostí. To jen když by se řidič rozhodl vyzkoušet, jestli by i20 náhodou nezvládlo to samé, co třeba Mini. V tu chvíli bude bojovat se zmíněnými náklony, nedotáčivostí a pokud si vypne ESP, tak poněkud překvapivě i s náhlými přechody do přetáčivosti. Stačí ale nechtít až příliš a poměr mezi komfortem a stabilitou umožní i docela rychlou jízdu i po docela rozbitých silnicích.