Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Hyundai i20 prošlo časným faceliftem, který zvýšil jeho atraktivitu. Je to další Korejec, který je nejen výhodný, ale i opravdu dobrý.

Není to ještě tak dávno, kdy jen pár nadšenců zaregistrovalo příchod nového modelu některé z korejských značek. Pro ostatní to byla jen nepodstatná drobnost. Ani konkurenci to neubíralo klidu na spánek. Hyundai a Kia byly vnímány jako levné značky, které mohou oslovit maximálně výhodným poměrem užitné hodnoty a zaplacených peněz. Korejci se ale, ke smůle ostatních výrobců a ku prospěchu zákazníků, leccos naučili a na trh začala přicházet auta, která si sice udržela nízké cenovky, ale současně nabídla mnohé navíc. Samozřejmě, ač dnes Hyundai samo sebe nazývá českým výrobcem, nikdy se mu nepodaří způsobit takovou vlnu zájmu, jaká doprovází představení čehokoliv s okřídleným šípem ve znaku. Přesto už nad ním zdaleka nelze mávnout rukou.

Malé i20 přišlo na trh poměrně nedávno, před třemi lety. Bylo to ale ještě v době, kdy rostoucí kvality značky nebyly vnímány tak široce. Od té doby ale nejen nás pozitivně zaujala jiná „íčka”. Nemluvím teď samozřejmě o jistém politikovi, ale o modelech i40 a i30. Zvláště ten druhý překonal veškerá očekávání a v našich očích stále představuje černého koně spodní části segmentu definovaného VW Golf. Je velmi pravděpodobné, že právě pozitivní přijetí tohoto kompaktu stojí za poměrně časným faceliftem menší dvacítky.

Ten sám o sobě, jak uvidíme dále, kromě větší podobnosti s i30 nepřinesl příliš mnoho změn, dokázal ale změnit vnímání zákazníků. Nástupce Getzu se tak konečně dokázal zbavit stínu svého předchůdce a dostal šanci ukázat vše, co umí aniž by ho někdo předem odsoudil. Otázkou tedy je, jak moc se má konkurence začít bát, může se i20 vyrovnat Fiestě či Polu? A co na to škodovácká Fabia, která stále ještě je, soudě podle našich silnic, snem mnohých českých rodin?

Konečně vlastní identita

Učení se napodobováním vzorů je jedním z nejběžnějších způsobů získávání vědomostí. Asi nepřekvapí, že u automobilů se nejviditelněji projevuje v designu. Přece jen je to jedna z nejvýraznějších vlastností auta a leckdy je to právě vnější vzhled, který je hlavním prodejním argumentem. Stává se tedy, že výrobci od sebe tu více, tu méně opisují. Jen Číňané si neberou servítky. Ani Hyundai se nevyhlo napodobování, jen to v jeho případě bývalo více o inspiraci než o napodobování. Když přišla i20 na trh, zazněly hlasy o podobnosti s Mazdou 2 či Corsou. Při přímém srovnání se ale ukazovalo, že to byl jen dojem a Korejci dokázali najít svou vlastní cestu.

Definitivní tečku za touto kapitolou v případě i20 udělal facelift. Ten ji přivedl do firemní rodiny a dvacítka tak na první pohled ukazuje, kam patří. Není to stejné, jako v případě aut se čtyřmi kruhy na přídi, u kterých si konkrétním modelem bude při čelním pohledu jist jen znalec. U Hyundai je společným jmenovatelem více či méně zvýrazněný nepravidelný šestiúhelník na přídi doplněný výrazným prolisem na bocích, jednotlivé modely si ale zachovávají vlastní tvář.

Zmíněné prvky samozřejmě najdeme i u dvacítky, výrazný prolis spojující přední podběh se zadním nárazníkem měla již dříve, nyní k němu přibyl i šestiúhelník na přídi. Společnost mu dělají horizontálně protažené světlomety s nepostradatelnou vnitřní lištou, která je také typickým znakem současných aut s nakloněným H na přídi. Také zezadu lze poznat jednoznačně poznat omlazenou verzi, změnil se tvar světlometů a na nárazníku a přibyly odrazky.

Myslím, že design i40 a i30 klidně můžeme nazvat „odvazem”, dvacítka na druhou stranu zůstala při zemi. Se svým vysokým „papamobil-profilem” není zrovna poplatná nejnovějším trendům, v řadě na ulici zapadne do davu a nikdo si jí moc nevšimne. Na druhou stranu ale nenudí, při pohledu na ni najdete detaily, které chytnou za oči. Jen je potřeba jí věnovat onen druhý pohled, při kterém na pozadí své nenápadnosti dá vyniknout své vlastní identitě.