Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(+ video) Downsizing je prezentován jako univerzální cesta k vyšší efektivitě, měření CR to nepotvrzují.

Známý americký magazín Consumer Reports (CR) se kromě spousty jiných oblastí věnuje také automobilům a jejich testování. V jedné ze svých posledních reportáží se jeho redaktoři zaměřili na malé přeplňované motory do dvou litrů, především pak na to, jestli umí dostát slibované nízké spotřebě při současném zachování výkonu velkoobjemových jednotek, a jak obstojí ve srovnání s konvenčními atmosférickými motory. Výsledky nás příliš nepřekvapily.

Pokud by nám byl současný trend snižování počtu válců či zmenšování jejich zdvihového objemu předkládán jako snaha o snížení hmotnosti automobilů či zlepšení rozložení váhy za účelem zdokonalení jízdních vlastností, patrně bychom proti němu mnoho námitek neměli. To jsou objektivně pozitivní důsledky, které s sebou downsizing zpravidla přináší. Potíž je samozřejmě v tom, že výše zmíněné je pouze vedlejší produkt a nový směr je nám podsouván poněkud jinak.

Psali jsme o tom už několikrát a opakujeme to znovu - downsizing není automaticky nesmysl, je ale špatný coby obecný prostředek roubovaný paušálně na všechna auta. Pořád totiž platí, že při zvýšeném namáhání motoru se začnou dramaticky projevovat negativa přeplňování, což normovaný test spotřeby nezohledňuje.

Připočtěte k tomu snahu šroubovat malé turbomotory na co nejvyšší výkony v kombinaci s velkými a relativně těžkými karoseriemi, nezřídka dlouhé zpřevodování a nůžky mezi naměřenými tabulkovými hodnotami a realitou se rozevírají stále více. Jak se to projevuje v praxi? CR nám na to částečně dává odpověď, než se ale podíváme na konkrétní čísla, asi bychom měli zdůraznit, že normovaný test americké státní agentury EPA je poněkud realističtější než evropské normy, tudíž je téměř jisté, že rozdíly v našich podmínkách by byly ještě podstatně markantnější.

CR na úvod svého pojednání bez dlouhých řečí konstatuje, že malé přeplňované motory mnohdy nenaplňují sliby o výkonu velkých pohonných jednotek, ani nízkých provozních nákladech těch malých. „Ačkoli tyto motory mohou na papíře vypadat díky hodnotám od EPA impozantně, ve skutečnosti jsou častokrát pomalejší a žíznivější než konvenční větší čtyř- a šestiválce,“ tvrdí Jake Fisher, ředitel testovacího oddělení automobilů Consumer Reports.

Do pozornosti přitom dává kupříkladu Ford Fusion 1,6 Ecoboost s výkonem 175 koní, který by se měl v Evropě objevit se zpožděním počátkem příštího roku jako nové Mondeo. Ačkoli jej automobilka prodává na domácím trhu jako ekonomičtější alternativu k atmosférickému čtyřválci o objemu 2,5 litru (a s příplatkem 795 dolarů, samozřejmě), CR v provozu naměřilo průměrnou spotřebu 9,4 litru na 100 km, což z něj s přehledem dělá nejžravější model ve svém segmentu i v dané výkonové kategorii. „Toyota Camry, Honda Accord nebo Nissan Altima s čtyřválci o objemu 2,4 až 2,5 litru jednak lépe akcelerují a zároveň v provozu jezdí za 7,6 až 8,7 litru," píše americký magazín.

Ani dvoulitrový Ecoboost od Fordu si nevedl o moc lépe. Ve Fusionu potřeboval na každých 100 kilometrů 10,7 l/100 km, přičemž kupříkladu 3,5litrový atmosférický šestiválec v Toyotě Camry vykázal ve stejném režimu spotřebu rovných devět litrů na stovku.

Dalším, ne zrovna zářným příkladem pozitivních dopadů donwsizingu je přeplňovaná čtrnáctistovka v Chevroletu Cruze, kterou v rámci vozů koncernu General Motors důvěrně znají také evropští motoristé. Ačkoli se podle výrobce spokojí s 8,4 l/100 km, ve skutečnosti byla její spotřeba na chlup stejná s atmosférickou osmnáctistovkou, když CR oběma naměřila 9,0 litru.

Consumer Reports dále upozorňuje na to, že díky průběhu výkonu přeplňovaných motorů s výraznějším zátahem v nízkých a středních otáčkách mají majitelé častokrát dojem, že jejich vozy reagují na plyn svižněji a nemusí tolik podřazovat, při měření akcelerace na tom ale lépe nejsou. Navíc v případě nejmenších jednotek (zde 1,4 a 1,6 l) je při zrychlování použití nižších převodových stupňů naopak nutné (neboť v nejnižších otáčkách jim nepomáhá turbo), což se vzápětí projevuje na spotřebě.

Jediným automobilem, který naplnil papírové sliby, byl podle CR mnichovský model 328i s přeplňovaným dvoulitrem, když byl schopen na jeden galon benzínu zajet 28 mil nejen podle tabulky, ale rovněž při měření v provozu. Háček byl akorát v tom, že v přepočtu se jedná o 8,4 litru, kdežto BMW v Evropě uvádí u stejného vozu průměrnou spotřebu jen 6,3 l/100 km - americká je přísnější a v tomto případě i přesnější, srovnání s místními předpoklady by znovu dopadlo tragicky.

Pochopitelně nejsme tak naivní, abychom si mysleli, že podobné články postaví barikádu hlouposti a donutí politiky (kteří s tím naneštěstí mají co dělat, když skrze populistické zákony deformují volný trh) starat se o důležitější věci. Minimálně však ukazují realitu bez zeleného patosu a odhalují, že legislativa může zvýhodňovat ve skutečnosti méně ekologická řešení. Z našeho pohledu je příjemné slyšet totéž, co tvrdíme my, i odjinud, což se nám nestává často - downsizing fungovat může, rozhodně ale nefunguje řešení aplikované paušálně na všechna auta bez rozdílu jejich třídy, velikosti a předpokládaného využití.

Šestnáctistovka a dvoulitr Ecoboost ve Fusionu (alias Mondeu) propadly na celé čáře, japonské atmosférické čtyř a šestiválce byly úspornější a zároveň nabídly lepší dynamiku. Myslíte si, že by 1,0 Ecoboost dopadl jinak?

Zdroj: Consumerreports.org

Miro Mihálik