Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Dostat michelinskou hvězdičku je snem mnoha šéfkuchařů. Málo se ale ví, jak se vůbec stalo, že podobná hodnocení udílí výrobce pneumatik Michelin.

Když vaše restaurace dostane michelinskou hvězdičku, je to známka toho, že jako šéfkuchař či restauratér patříte k nejlepším na světě. A pokud máte hvězdičky tři, stojí za to k vám jet přes půl státu. Málo se ví, že právě cestování stálo za vznikem tohoto hodnocení restaurací v roce 1900.

Ándre a Édouard Michelinovi začali s hodnocením hotelů a restaurací, protože si mysleli, že pokud se lidé dozví o kvalitních podnicích, popožene je to k tomu, aby více cestovali a tak si častěji museli kupovat jejich hlavní produkty - pneumatiky. „Z pohledu image to rozhodně pomohlo, pneumatiky nejsou něčím výrazně lákavým, třebaže jsou potřebné,” říká Tony Fouladpour, šéf PR americké divize Michelinu. „Image Michelinu je, že jsme kvalitní značka. A podle některých názorů je Michelinova příručka bible v oblasti průvodců restauracemi,” dodává.

V době, kdy Michelinové začali s výrobou pneumatik či s hodnocením restaurací, neměla Francie žádnou plánovanou silniční síť. Dokonce ani benzinové pumpy neexistovaly, benzín se prodával jen v některých lékárnách. Nebyl na to trh, v celé zemi bylo asi jen 2 200 automobilů. Michelinové tedy začali s příručkami, které obsahovaly seznamy servisů, lékáren prodávajících benzín - a dobrých hotelů.

Jak rostla pneumatikářská firma, rozšiřovaly se i příručky. Vznikala specifická vydání pro jednotlivé evropské země a v roce 1920 začal Michelin tyto příručky prodávat. V roce 1926 byla rozšířena o to, co ji později proslavilo, tedy seznamy nejlepších restaurací. Pět let poté, v roce 1931, byl zaveden systém tří hvězdiček, používaný dodnes. V současné době najdete restaurace hodnocené Michelinem ve 24 státech po celém světě včetně České republiky; příští rok má přibýt Brazílie.

Inspektoři, jak se říká michelinským kritikům restaurací, zůstávají v anonymitě a nesmí mluvit s novináři. Mají za sebou velké zkušenosti v gastronomii, mnozí z nich jsou podle Fouladpoura například bývalí šéfkuchaři. Všichni musí projít školením ve Francii, než se stanou inspektory Michelinu. Na rozdíl od ostatních kritiků si při jídle údajně nedělají poznámky a často jdou do určité restaurace víckrát, než se rozhodnou udělit či neudělit hvězdičky.

V nedávné době byl Michelin předmětem jistých kontroverzí, když Pascal Rémy, jeden z bývalých inspektorů ve Francii, v roce 2004 vydal knihu Inspektor si sedá ke stolu (L'Inspecteur se Met à Table). Popsal v ní práci, která se zdá být snem gourmetů, jako osamělou, špatně placenou a s velmi laxními standardy. Firma Michelin toto odmítla, připustila ale, že práce inspektora není tak úžasná, jak si někteří mohou myslet.

Michelinská příručka po nejlepších restauracích je jen malou divizí průmyslového giganta, říká Fouladpour, a spíše než aby generovala zisk, slouží jako nástroj k budování povědomí o značce a jako odkaz k základům firmy. Mnoho lidí si také nespojí pneumatiky se světově uznávaným hodnocením nejlepších restaurací, zejména ve Spojených státech, kde hodnocení funguje zatím jen deset let.

„Nemůžeme utratit miliony za kampaň, říkající lidem, že za pneumatikami a hvězdičkami stojí jedna a ta samá firma. Je ale pěkné, když si to lidé spojí. Jsme ve Státech deset let, uvidíme, co bude za dalších deset,” říká Fouladpour.

Zdroj: Business Insider

Marek Bednář