Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Dva roky od smrti Julese Bianchiho FIA konečně schválila zařízení, jenž má navýšit bezpečnost pilotů. Zvolila ale to nejvíce odmítané řešení. Proč?

Také smrtelná havárie Ayrtona Senny na okruhu Imola v roce 1994 přispěla k tomu, že se bezpečnost jezdců Formule 1 zásadně zlepšila. Neznamená to ale, že by z královské motoristické disciplíny zmizelo veškeré riziko. Svědčí o tom nehoda Julese Bianchiho, která se odehrála 5. října 2014 při Velké ceně Japonska. Nadějný pilot na mokru ztratil kontrolu nad vozem a narazil hlavou do jeřábu, který u bariéry vyprošťoval jiný vůz.

Bianchi sice podstoupil okamžitou operaci, nicméně i přes veškerou odbornou pomoc se z kómatu neprobudil a 17. července 2015 ve věku pětadvaceti let zemřel. Tentýž měsíc pak mezinárodní automobilová federace FIA zveřejnila výsledky šetření, během nějž bylo zjištěno, že k nárazu došlo 2,61 sekundy poté, co Bianchi ztratil kontrolu nad vozem. Do jeřábu narazil v rychlosti 123 km/h v úhlu 55 stupňů, následně musel čelit přetížení 254 g.

Při pohledu na tato čísla je evidentní, že Bianchiho zranění byla neslučitelná se životem. Přestože šlo o první smrtelnou havárii od Sennovy nehody, FIA ihned začala mluvit o nutnosti dalšího zvýšení bezpečnosti monopostů. Nejčastěji byly na stole úvahy o ochraně kokpitu, která se nakonec od příští sezóny stává realitou. Automobilová federace před několika málo dny poněkud překvapivě schválila opatření zvané „Halo“.

Pod daným názvem se skrývá ochranný oblouk, jenž lemuje kokpit Formule 1. Spolu s ním byly v průběhu předchozích dvou zvažovány let ještě dvě varianty čelních štítů, ty však byly zavrženy. Zvláště poté, co si Sebastian Vettel po testech na začátku letošního července stěžoval, že se mu kvůli výhledu přes hledí udělalo nevolno. Navíc prý zalomení čelního štítu negativně ovlivnilo jeho výhled ven, dále uvnitř vzrostly turbulence.

Štíty následně spadly pod stůl, ne tak „Halo“. To i přes odpor devíti z deseti týmů, 19 z 20 závodníků a přinejmenším podobného procenta fanoušků. Automobilová federace se pokouší své rozhodnutí obhájit. „Oproti štítům se opatření zvané 'Halo' ukázalo být úspěšné. Soustředí se na tři výrazné druhy rizika, a sice na kontakt vozu s vozem, vozu s okolním prostředním a vozu s okolními objekty. V rámci první oblasti bylo zjištěno, že zařízení 'Halo' dokáže odolat až patnáctinásobku celkové hmotnosti vozu. Výrazně je tak zredukováno riziko poranění pilotů,“ píše se v prohlášení federace FIA.

V případě možného kontaktu vozu s okolním prostředím či překážkami byly užívány i scénáře z mnoha havárií minulosti, přičemž díky ochraně kokpitu bezpečnost jezdců zásadně naroste. Typ „Halo“ dokázal závodníky ochránit před velkými objekty, dokáže ale odklonit také malé úlomky. Mohlo by se tedy zdát, že jsou s ním spojena jen pozitiva.

Alespoň tak je formulováno prohlášení FIA. „Výhled z vozu zůstal víceméně nenarušen,“ tvrdí. Kromě toho prý „centrální vzpěra netvoří žádnou výraznou překážku“. Samotní závodníci jsou ale trochu jiného názoru. Lewis Hamilton si např. stěžoval jak na výhled, tak na ošklivý vzhled ochrany kokpitu, zatímco Kimi Räikkönen jej považuje za „OK“. To v jeho řeči znamená „nic moc“.

I přes tyto hlasy a odmítání zařízení devíti z deseti týmů se ale „Halo“ stane od příštího roku realitou, pro všechny stáje je ochrana kokpitu povinná. FIA následně plánuje „další ladění“. Vývoj i testy tedy hned tak neskončí, Hamilton tak stále ještě má naději, že nakonec jej bude chránit o trochu elegantnější zařízení, které mu přijde i méně rušivé...

Zdroj: FIA

Petr Prokopec