Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Když s tím kdysi přišla Alfa, vypadalo to jako chytrý nápad, jak spojit eleganci a praktičnost. Dnes už je jasné, že to byl omyl. Proč toho tedy přibývá?

Patrně už jste si všimli toho, že z nových aut mizí kliky zadních dveří. Nemluvíme nyní o rozmachu dvou- či třídveřových aut, která zadní dveře nemají vůbec, ta spíše ustupují do pozadí. Řeč je o normálních, obvykle pětidvéřových vozech, které zadní dveře mají, tváří se ale, jako by je neměly. Kvůli tomu mívají kliky ze standardního místa přesunuté kamsi do sloupku C a ztvárněné tak, aby splynuly s okolím.

Motivace je jasná - dát vozu elegantnější vzhled dvou- či třídvéřového modelu a zároveň mu nesebrat jeho praktičnost. A nejde jen o to, automobilkám se takový přístup vyplatí. Dělat jeden model se dvěma typy karoserie je pochopitelně dražší, než se zabývat výrobou pouze jedné varianty, takže zdánlivým schováním tří- i pětidvéřového provedení do jednoho balení sníží vývojové a výrobní náklady.

Teorie stojící za tímto nápadem je jasná a ani jeho praktické použití není nové. Nejvíce se schovanými klikami zadních dveří proslavily Alfy Romeo 156 a 147 a nedlouho poté se objevily na Seatu Leon druhé generace. Tyto vozy spojovala osoba autora designu, s ohledem na limity tohoto řešení ale od skrytých klik zadních dveří obě tyto značky ustoupily. Přesto v posledních letech zažívá renezanci.

Viděli jsme je na Hondě Civic deváté generace, či Nissanu Juke a nyní se s nimi pomalu trhá pytel. Z novinek je má třeba Toyota C-HR, Honda HR-V, Nissan Micra nebo Suzuki Swift. To už je slušná záplava a byť výše popsané výhody ji zdánlivě ospravedlňují, nemáme pocit, že by se automobilky vydaly správnou cestou.

Takhle schované kliky totiž mají několik praktických nevýhod, které z nich dělají menší noční můru pro každodenní používání. Že se vám někteří neznalí pasažéři budou srocovat u předních dveří, aby nastoupili po odklopení předních sedadel, vás spíše pobaví, to ostatní ne až tak.

Jednak, tyto kliky jsou orientované více či méně vertikálně, takže otevření dveří vyžaduje dost nepřirozený pohyb - za kliku je třeba nestandardně vzít, a pak dveřmi nestandardně pohybovat. Zní to banálně, ale kdo to zažil - a nemusí to být osoba se sníženou pohyblivostí - ví, že to není příjemné. Obtížnější je vůbec se do kliky „trefit” a zaujmout k manipulaci s dveřmi ten správný postoj. Ale dobře, jako dospělý zdravý člověk si zvyknete, nicméně na zadních sedadlech jezdí často děti. A ty mohou mít problém na kliky vůbec dosáhnout, takže dveře jsou pro ně reále nepoužitelné, musíte je obsloužit sami.

Právě tyto praktické aspekty vedly automobilky k tomu, aby od zdánlivě chytrého řešení ustoupily a nejde tu jen o to. Je-li klika schovaná tak důkladně, jako u někdejšího Seatu Leon, může to mít negativní vliv i na prodeje auta, ať už toto řešení někomu vadí nebo nikoli. Právě schovaná klika prý stála za tím, že řada zákazníků hledajících pětidveřový vůz šla jinam, protože si myslela, že Leon je jen třídveřový. Nevymýšlíme si, v roce 2012 si takto postěžoval James Buckell, šéf britské divize Seatu.

Když si dáte všechny tyto faktory dohromady, skryté kliky nejsou výhra a opravdu se divíme, že si je zejména japonské značky v poslední době tak oblíbily. Pravda, pětidvířka s klikami nejsou elegantnější a nemůžete říkat zákazníkům třídvířek, že si ho u vás vlastně mohou koupit, akorát v praktičtější podobě. Jenže nepraktičnost tohoto řešení pro dospělé i děti je taková, že se se oné elegance dříve nebo později budete chtít vzdát ve prospěch racionálnějších faktorů. Když tohle dělala Alfa (navíc 147 se dala koupit jako tří- i pětidvířko, takže to nebylo ani vítězství účetních), možná Seat, budiž, jsou to značky z jižní Evropy a jejich auta si řada lidí nekupuje kvůli praktičnosti. Když ho ale začnou jiní kopírovat u docela jinak zaměřených aut v takové míře, považujeme to za hloupé - je to neergonomické a dnes už i zoufale neoriginální...

Když má ale schovanou zadní kliku každé druhé pětidvířko orientované docela jinam, začnou na povrch vyplouvat spíše nevýhody

Marek Bednář