Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Rozštípat auto na trsátka se nezdá být jednoduchým úkolem, zvlášť na uzavřeném okruhu. Nicméně i tam se něco takového může podařit rychle a snadno.

Cílem tohoto článku rozhodně není zesměšňovat řidiče kdysi hrdého Audi RS4, který se sám podělil o záběry své nehody na americkém okruhu ve Willow Springs. Tim Bucklin tak učinil ve snaze pomoci ostatním předejít podobným chybám a to si samo o sobě zaslouží respekt. Falešná hrdost by jiným něco takového udělat nedovolila.

Ačkoli z hlediska samotného okruhu to pro nás cenné poučení nebude, neboť se na něj naprostá většina Čechů nikdy nevydá, jde o situaci, která může nastat i na mnoha jiných místech. Třeba na novém Hockenheimringu je jedna zatáčka velmi podobná této a bourá se na ní velmi podobně. Devátá šikana Willow Springs je dokonce svou záludností vyhlášená a sám Bucklin říká, že po okruzích jezdí osm let a na tomto byl mnohokrát. Přesto chyboval.

Sám říká, že do zatáčky najel příliš ostře, tedy zvolil příliš ostrý poloměr. To samé by se mu ale stalo i kdyby jel příliš rychle - výsledkem bylo, že se nevešel do výjezdu ze zatáčky a ocitl se mimo trať. To není nic až tak mimořádného, tato a jí podobné šikany ale nutí řidiče, nutno dodat bez zjevné příčiny, zatáčku „dotočit”. Ocitnou se mimo trať, místo snahy vůz srovnat, zklidnit a využít dostupného prostoru k jízdě rovně se pokoušejí do zatáčky nadále „vejít”. Musí to být reflex, ostatně se podívejte, kolik stop od pneumatik vozů havarujících před Bucklinem na okruhu v této zatáčce ve Willow Springs je.

Za takové situace se vzhledem k omezené adhezi povrchu mimo asfalt snadno stane, že se vůz dostane do přetáčivého smyku - pilot ubírá, protože je moc rychlý, a zároveň zatáčí, protože se chce do zatáčky co nejlépe vejít. Přidejte si onu omezenou adhezi a rychlým následkem je smyk, který vás vynese do vnitřku trati. To by nutně nemusel být problém, zvlášť pokud za ní není bariéra, jenže zrovna v tomto případě se Bucklin dostal mimo trať ještě v momentě, kdy se jeho Audi pohybovalo bokem. Na trávě se pak „kouslo”, přetočilo přes střechu a výsledek vidíte sami. Je to totální demolice, po banální chybě ve zdánlivě jednoduché zatáčce.

Poučení pro nás je jasné - jednak nepodceňovat parabolické zatáčky, ty jsou vždy záludné. A když už se dostaneme do problémů na výjezdu, nesnažit se horečnatě dostat auto zpět na trať. Je třeba klid, volba přímého směru (pakliže to prostor dovoluje, jako zde), postupné snížení rychlosti a rozvážný návrat na trať. Minimálně ošklivé nehodě a demolici auta bychom takto měli předejít. Dobrou zprávou na každý pád je, že pilotovi ani nikomu jinému se tady nic vážného nestalo a může nám o své příhodě povyprávět. Kéž by divák na Nordschleife měl včera také tolik štěstí...

Zdroj: Autoblog.nl

Petr Miler