Autoforum

/

Foto: Polizei Chemnitz, CC0 Public Domain

Přál bych si žít ve světě, kde policie jedná primárně v momentě, kdy by opravdu mohla být k něčemu dobrá. To se často neděje, na podobnou pitomost ale snad vždy s chutí vyčlení takové prostředky, až z toho jde člověku hlava kolem.

Vím, že mě za tato slova někteří budou očerňovat, ale s policií nemám dobré zkušenosti. Nebyl jsem přitom vychován v prostředí, které by nebudovalo respekt k podobným institucím, právě naopak. Přistupoval jsem tedy k policii vždy s úctou jako jeden z těch, kteří jsou naivně přesvědčeni, že je tu od toho, aby pomáhala těm dobrým před těmi špatnými, že u ní pracují lidé, kteří mají sklony takto jednat i v soukromí apod. Život mě ale donutil toto přesvědčení postupně zásadně změnit.

V podstatě si nevzpomenu na případ, kdy by mi policie pomohla, když to bylo třeba. A že měla příležitostí... V životě mi vykradli jednou dům, několikrát auto, odcizili mi mobil, dostal jsem se i do přímé konfrontace s lidmi, které nechcete potkat v noci na ulici. Stala se spousta podobných věcí, které následovalo okamžité ohlášení případu policii v doufání, že vám někdo pomůže. Nestalo se nikdy nic. A nebylo to tak, že by se aspoň dotyční snažili, ale vzhledem k tomu, že žárovku šroubují v pěti, nic kloudného nevymysleli. Oni skutečně nic nedělali.

Reakcí byla v lepším případě apatie, v horším arogance - po něčem pátrat bolí. A konfrontace s někým nebezpečným? To by mohlo bolet ještě víc. Věřím, že existují výjimky, ale jsou to jen výjimky, pravidlo je pro mě bohužel takové. Třeba najít ten mobil bylo tak snadné, registruje se do sítě pod unikátním ID, které není možné rozumně změnit a vyhledat jej lze s minimálním úsilím s přesností na metry během chvíle, lusknutím prstu, jedním telefonátem. Nestalo se vůbec nic.

Z vykradených aut si nikdo ani nevzal otisky, aby krádež mohl aspoň někomu později přišít, v případě vykradeného domu též nikdo nikdy nic nevypátral, i když odcizeny byly v několika případech unikátní věci, které se objevily na Aukru. Jak složitá cesta od jejich aktuálního prodávajícího asi vede k tomu, kdo je ukradl? Policii to nezajímalo, však jsem si je mohl koupit a mít je zpátky. Sebekriticky vzato, na mě se nakonec může každý vybodnout, ale neměl by někdo zloděje hledat už proto, aby neokrádali další? Nikdo neudělal nikdy nic, všechno bylo odloženo bez nejmenší snahy dosáhnout jakéhokoli výsledku.

Není divu, že většinu příslušníků policie považuji na základě desítek podobných zkušeností za celý svůj život za líné vyžírky, kteří jen čekají, až jim skončí směna a odnesou si zbytek koblihů domů k televizi, kde si asi pustí seriál o tom, jak by chtěli v práci vystupovat. Tedy až na jednu výjimku. Snažit se začnou tehdy, když je to osobní, osobní pro ně - když jim tak či onak nedáváte najevo náležitý respekt. Pak se mohou přetrhnout, aby vám ukázali, kdo je tu king.

Je to tvrdé, smutné, ale chodí to tak nejen v Česku - polovinu života trávím v Nizozemsku a představa profesionálně se chovající sboru plného „Semirů” je televizní iluzí i tam. Vlastně se divím, kdo a na základě čeho podobné seriály natáčí, to snad musí být nějaká státem dotovaná činnost... V Německu totiž situace zjevně není jiná, jak ukazuje případ, který se prohnal tamními médii.

Jeho hlavním aktérem je německý živnostník Robert Herrmans, který si „přestavěl” svou pracovní dodávku na „policejní”. Byl to zjevně humor, jistě i promo, protože ho živí polepy aut, ale nikdo to nemohl brát vážně. Prostě vzal svůj stříbrný Mercedes Vito, dal na něj pár nálepek podobných policejnímu autu a nápis „Folizei” místo „Polizei”. Je to vtipný mnohasmysl, kdo říká, že Němci nemají smysl pro humor? No, německý majitel ho měl, německá policie ani trochu.

Ještě chápeme, že podobné jednání, jakkoli humorné, je na hraně. Pokud by někdo od policie byl hodně hrrr, mohl za Joelem zajít a říci mu, ať auto aspoň trochu vizuálně změní, že to některé dráždí. Policejní auta sice nemají takovou barvu, nemají žluté ráfky a nemají další nápisy, policie ale tvrdí, že si kolemjdoucí mysleli, že se jedná o „porouchanou policejní dodávku”. To asi kola zežloutla hanbou...

Tak či onak, s Folizei, tedy s Polizei se nežertuje, takže žádné přátelské napomenutí nepřišlo. Šestatřicetiletý majitel nyní říká, že se mu ráno u jeho dveří náhle objevilo 10 (!) policistů, kteří mu prohledali dům, zabavili mu telefon, notebook a napodobeninu policejního majáku, kterou používal jeho syn jako hračku. To vše po zveřejnění přiloženého videa na TikToku, kde Vitu blikají modrá světla. Ta na autě ale jinak nebyla, dokonce ani v autě, jak se snaží navodit dojem jedna z policejních fotek, použita byla jen pro toto natáčení coby propagační trik.

Majitel byl zadržen, propuštěn a auto mu nejspíš bude vráceno po odstranění instalované „výzdoby”, ale... Kde to jsme? Občas sleduji web Messerinzidenz, který v reálném čase sumarizuje dříve naprosto neobvyklé případy útoku nožem v Německu na základě zveřejněných policejních hlášení. Tu je jich 10, tu 20, tu několik desítek. Za den. Za poslední rok jde o 3 924 případů, z nichž 1 792 (!) skončilo usmrcením nejméně jedné osoby. Německo je velká země, přesto je to hromada případů.

Člověk by čekal, že těch 10 policistů budou hlídat potenciální oběti a hledat pachatele. Ale ne, oni budou v plném počtu dělat domovní prohlídku u majitele auta s nápisem Folizei. Tam asi tolik nefouká. Priority, priority, ty mají policisté v hlavě srovnané zjevně napříč Evropou. Takto mohou matky synům obětí oněch útoků s úlevou hlásit: „Pepíčku, tatínek umřel a policie nikoho nenašla, ale pán s legračním policejním autem dostal pořádný kartáč.” O kolik lépe se hned všem bude spát...

@roberthermanns wenn deine Ex vor dir an der Kasse steht und gefragt wird ob sie Punkte sammelt und du von hinten rufst nein aber Bitch Points Video wurde auf abgesperrter Straße gedreht #existdreck #narzissmus #folizei#carfieldfahrzeugfolierung #blaulicht Originalton - Carfield / Robert Hermanns

Zdroje: Polizei Chemnitz, Bild, Messerinzidenz

Petr Miler