Autoforum

/

Foto: Walter Kraft, Autoforum.cz

Myslel jsem si, že když už nic jiného, bude tohle auto aspoň „cool”, bude vypadat sexy, dodá vám styl, bude vás těšit aspoň svou vizuální hravostí. Mýlil jsem se. Těšit vás bude leda tehdy, pokud za zábavné považujete hrátky s prasaty před zbouráním.

Muselo to být ještě hluboko v 90. letech, když si jeden můj příbuzný přitáhl z Německa Renault 5 Turbo GT. To není ten slavný speciál rallyové skupiny B, který byl počátkem 80. let vyroben v hrstce dnes nedocenitelných exemplářů, ale o poznání obyčejnější hot hatch druhé generace pětky vyráběný na přelomu osmdesátek a devadesátek, něco jako o poznání známější Peugeot 205 GTi nebo spíš Fiat Uno Turbo.

Dnes je i z něj vzácnost prodávaná ve slušném stavu snadno za půl milionu, tehdy to ale nebylo nic až tak mimořádného. Pětka Turbo GT žila ve stínu mj. zmíněných dobových soků a auto ve slušném stavu muselo tehdy stát dost málo na to, aby si jej mohl dovolit i lehce nadprůměrně placený středoškolák. Auto mi hned přivezl ukázat, chlubil se s ním snad po všech známých, dokonce mi ho chvíli půjčil. A byť je to vzpomínka hodně dávná, zaryla se mi v paměti na dlouho.

To auto prostě mělo grády. Jednak se sportovním bodykitem a litými koly (kdo ví, jestli šlo aspoň o čtrnáctky, ale doba byla jinde) na Gandiniho geniálně jednoduchém designu vypadalo „cool”, především tak ale jelo. Co člověk tehdy znal za auta? Škodu 120 jako rodinný standard, Škodu Favorit jako smysluplný upgrade a nějaký Renault nebo Volkswagen s motorem 1,4 až 1,6 o 75 koních jako raketu do tmy. Tenhle prcek měl při osmi metrácích motor 1,4 turbo o 120 koních, který se choval tak, jak se v 80. letech turbomotory chovaly - do nějakých 3-4 tisíc otáček se nedělo nic, pak jako by si chvíli chirurg leštil nástroje a záhy do vás zajel oběma rukama zmasíroval vám vnitřnosti.

A takhle to bylo pořád - ani jste nemuseli jet moc rychle, ale vidět létat ručičku otáčkoměru po přístrojích tehdy slavné značky Jaeger bylo omamné stejně jako snaha porozumět si s řízením bez posilovače, převodovkou pamatující pár dobře minutých kvaltů a brzdami za zenitem, které brzdily tím hůř, čím větší svačinu jste si dalo před jízdou. Ani objektivně ale nešlo o pomalé auto, stovka za 8 sekund a maximálka 204 km/h v něčem, co při zavírání dveří zvukově připomínalo prázdnou plechovku od Coca-Coly, která vám spadne na zem, nebylo k zahození.

Od té doby jsem Renaultem 5 nejel, vzpomínka na něj ale zůstala silná, a tak jej dodnes vnímám jako emotivní stroječek svého druhu a právoplatnou automobilovou legendu. Nečekal jsem, že by nová pětka bylo to samé, a to nejen kvůli vzniku v jiné době. Je to elektrické auto, které vás stěží zaplaví podobnými emocemi, ovšem doufal jsem, že si zachová aspoň to, že bude „cool”, „funky”, nenapadají mě česká slova, prostě hravé sexy auto, které bude mít aspoň styl originálu zabudovaný do moderní ekokrabičky. Ale není tomu tak, i když se to z fotek může zdát.

V Česku se letos prodalo 10 kusů tohoto Renaultu, a tak jsem ho tu osobně ještě neviděl a žil jen z dojmu z fotek. Mohl mě varovat kolegův článek o absurdní velikosti nejmenších kol tohoto auta, ale bohužel nevaroval. A když jsem ho před pár dny zmerčil v Rakousku, nevěděl jsem, jestli se budu smát, nebo budu zvracet. Tohle že je pětka? Při prvním pohledu zezadu jsem tomu ani nemohl uvěřit.

Jde o ohromné, otylé, zejména zezadu až SUV připomínající, odporně nabobtnalé auto, které působí jako asi o polovinu větší vůz než originál. Je to něco jako když na pouti rozvinou nafukovací skákací hrad ve tvaru auta, nepřirozené zjevení, které dělá dojem karikatury skutečného auta. Jenže to je skutečné auto, je to nová pětka a už kvůli tomu, jak vypadá, bych ji nechtěl ani zadarmo. Původně jsem o tom ani nechtěl psát, ale po testu Macanu Electric, který na fotkách působí asi tisíckrát líp než ve skutečnosti, jsem chtěl dodat: Není to jen jeho případ.

Také nová pětka trpí podobným problémem a znovu ani mé vlastní fotky nedokážou naznačit, jak moc otylé auto to je. Zejména první osobní přiblížení zezadu je skutečně až dechberoucí, varuji vás před jeho následky předem. Navíc se sluší dodat jednu věc - tady nejde jen o design. Renault 5 GT Turbo měl 120 koní na 830 kg, tato antipětka má 150 koní na víc jak 1,5 tuny. A její maximální rychlost končí na 150 km/h...

Zdroj: Autoforum.cz

Walter Kraft