Autoforum

/

Foto: Auto Leitner, publikováno se souhlasem

Pamatujeme si, jak významná část celé limitované produkce stála roky u dealerů bez zájmu i po enormních slevách. Dnes skoro není z čeho vybírat. A když se už docela ojeté a viditelně použité auto objevilo v prodeji, zmizelo dřív, než jsme o něm stihli připravit článek.

Volkswagen není značkou, která by byla zvyklá na obchodní neúspěchy, čas od času se ale i jí „povede” dostat na trh něco, po čem lidé tak úplně neprahnou. Zařadit mezi takové vozy můžeme pokus vrátit na trh legendární Brouk, který se ovšem z levného a jednoduchého auta pro masy přetransformoval v drahou stylovku určenou mimo jiné pro ty, kteří na Brouku vyrostli a v mezičase se dostali do pozice, v níž si mohou dovolit i mnohem víc.

Výsledkem se stal model New Beetle, který na trhu mnoho úspěchu nesklidil. Auto založené na Golfu čtvrté generace, které ale mohlo stát klidně dvojnásobek svého „dárce orgánů”, nebylo krom vzhledu ničím výjimečné a zájem o něj dostatečně vysoko neposunula ani vázička na květiny v palubní desce. Dámy a neohippies, kteří neměli hluboko do kapsy, jásali, jinak ale o obchodním trháku nemohla být řeč.

Přesto vznikla jedna verze, kterou lze označit za nějak žádoucí - RSi. Tento vůz, dodnes jediné RSi (ač se svého času spekulovalo o celé řadě Volkswagenů s tímto označením) posloužil jako vývojová platforma pro VW Golf R32, pod kapotou tedy měl 3,2litrový šestiválec VR6, který na všechna kola přes šestistupňový manuál a spojku Haldex posílal 225 koní a 319 Nm. To stačilo ke zrychlení na stovku za 6,4 vteřiny a maximálku 225 km/h. To už výjimečně zní.

Podvozek odpovídal a s tím ve standardním New Beetlu toho moc společného neměl. Z velké části pocházel z Audi A3, ale zejména vzadu byla geometrie nastavená spíše na závodní tratě, než na jízdu po silnicích. S tím také souviselo použití rozpěr mezi zadními koly. A mimo jiné i kvůli takovémuto nastavení bylo nutné zadní osmnáctipalcové pneumatiky, standardně nazuté na kolech OZ Superturismo, měnit až nepříjemně často.

Nebyl to žádný sleeper - karoserie širší o celých osm centimetrů a hranaté nárazníky dost kontrastující s kulatou střechou dávaly jasně najevo, že před sebou máte řádně rozzuřený hmyz. Vzadu se do míst, kde původně byla mlhová a couvací světla, nastěhoval výfuk od Remusu (i ten je skutečně originální z výroby, stejně jako vzduchový filtr K&N). Uvnitř zmizely sériové přední sedačky ve prospěch kůží čalouněných skořepin, interiér dostal několik budíků navíc, které vypadaly znovu trochu jako laciný tuning, a na palubní desce i ve výplních dveří se objevil skutečný karbon. Z nějakého důvodu tvůrci nevymontovali zadní sedačky, ale aspoň byla zachována určitá praktická využitelnost.

Nevíme, jak moc by byl tento vůz úspěšný, kdyby se normálně nabízel za jakkoli rozumné peníze, VW ale pustil do oběhu pouhých 250 kusů s plaketou s pořadovým číslem v interiéru, za které si účtoval - podržte si pivo - 100 tisíc Eur. I dnes je to spousta peněz, tehdy ale šlo o 3 miliony tehdejších korun. Auta byla rozebrána, ale kým? Z velké části dealery, u kterých zůstala auta na ocet někdy i déle než 10 let, a prodávali je nakonec nejeté i za méně než poloviční ceny. Koupit ještě před pěti až deseti roky nejeté RSi pod 1,5 milionu Kč bylo možné. Kdo tehdy vzal některý z desítek v Evropě dostupných kusů, dnes „kešuje” jako Blažek za bitcoiny. A to s autem klidně mohl i jezdit.

Najít dnes v prodeji vůbec nějaké RSi je skoro nemožné, rozhodně pak takové, které by působilo atraktivně. Jedno se ale přes týden objevilo u nám už dobře známého nizozemského dealera podobných specialit, Douweho Leitnera. Douweho je vážně starý známý, je to trochu „žid”, umí sehnat moc pěkná auta a udělal si tím jméno, jeho marže ale střílí do stratosféry a téměř vše, co nabízí, je velmi drahé. A tak kolikrát trvá opravdu dlouho, než si některé vozy najdou kupce. Čekali jsme to i v případě RSi na fotkách okolo, neboť za vůz registrovaný v roce 2003 chtěl 89 500 Eur, tedy skoro 2,2 milionu Kč, i když měl najeto přes 46 tisíc km a na některých detailech bylo znát, že jezdil.

Realitou ale je, že než jsme stihli s Douwem auto probrat a připravit tento článek, je pryč. A podle něj šel za novým kupcem bez eura slevy. Slušný obchod pro všechny zúčastněné, nakonec možná i pro jeho kupce - vůz pořád pořídil o hodně levněji, než kdysi stál nový. I tak je ale 2,2 milionu Kč to hromada peněz za víc než 20letý VW, který neproslul žádoucností ani jako nový, a je vlastně odvarem z pozdějšího Golfu R32. Jasně, šestiválec bez turba, manuál, pohon 4X4, to vše táhne, ale nakonec možná o rychlém prodeji rozhodlo něco jiného - tento kus byl 250. z 250 vyrobených, tedy ten úplně poslední. To pro sběratele jistě má svou cenu. Tak na shledanou v prodeji za 10 let s 5 km navíc za dvojnásobnou cenu, takhle to dnes funguje...

Zdroj: Auto Leitner B.V.@Autoscout24.nl

Petr Miler