Autoforum

/

Foto: Direction départementale de la sécurité publique, CC0 Public Domain

Sami bychom měli o reálnosti takové události pochybnosti, kdyby to za jedinou možnou příčinu předběžně neoznačili zasahující hasiči a policisté. Je opravdu těžké si vysvětlit, co by jinak mohlo projít autem skrz naskrz odshora dolů.

Likvidátoři pojišťoven jsou jistě zvyklí na různé báchorky, věříme ale, že by se upřímně zasmáli, kdyby za nimi někdo přišel s tím, že jeho auto totálně zničil neznámý objekt mimozemského charakteru. Zní to absurdně, jenže přesně takovou událost nyní šetří úřad veřejné bezpečnosti francouzského departementu Bas-Rhin (DDSP) po zásahu hasičů a policie u Renaultu Clio druhé generace.

Událost se stala ve Štrasburku, kde místní upozornili bezpečnostní složky na kouřící Clio odstavený u kraje silnice. První myšlenky vedly k technickému problému nebo následkům vandalismu, hasiči ale podle velitele zásahu změnili pohled na věc poté, co ve střeše vozidla objevili velkou díru. „Na místě jsme viděli poměrně velkou díru o průměru přibližně 50 centimetrů,” zaznělo z úst velitele, který upřesnil, že poškozená byla i spodní strana vozu a palivová nádrž.

Hasiči a policisté tak událost šetří jako možný dopad meteoritu. Díru mohl podle hasičů a policie způsobit náraz kusu vesmírného materiálu - podle místních nebyly v okolí vozidla nalezeny četnější úlomky, to ale podle hasičů to může být tím, že na takovou škodu stačí relativně malý kus vesmírného odpadu. Je také možné, že dopad byl tak tvrdý, že se meteorit rozbil na mnoho malých kousků.

U auta se přesto našel kus materiálu podobný štěrku, který byl nyní poslán expertům do Paříže k dalšímu vyšetřování. Mluvčí místní policie uvedla, že šlo o kus velikosti lískového ořechu: „Vypadá jako spálené dřevo,” uvedla policejní mluvčí. Měření radioaktivního záření, ze kterého měli hasiči s ohledem na své podezření obavy, nic nepřineslo. Auto je na každý pád totálně zničené, takové Clio s dírou ve střeše i spodku vozu a s dalšími poškozeními se opravit určitě nevyplatí.

Zdroje: Dna.fr, DDSP

Petr Miler