Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Jako pocta BMW 507, které značku málem položilo, vznikl perem Henrika Fiskera roadster Z8 s motorem z M5 E39. A byl tak dobrý, jak vypadá.

BMW 507 z 50. let je dnes velmi žádané auto. Není se co divit, je to jedno z nejkrásnějších BMW historie - a také z nejvzácnějších, vzniklo jich jen asi 250. Pokud je už nějaké na prodej, ceny jdou do desítek milionů korun. Ale nejen to je součástí odkazu 507 - tento vůz má také svou moderní inkarnaci. Vznikla perem Henrika Fiskera v druhé půlce 90. let a ukázala se nejprve jako koncept Z07. Tento stroj sklidil velký úspěch, takže bylo jen dobře, že jej Mnichov vytvářel se záměrem produkce. Sériová verze dostala interní označení E52 a prodávala se mezi léty 1999 a 2003 jako Z8.

Na vůz značky BMW měla Z8 velmi neobvyklý design. Připomínal spíš něco, co by mohlo být nástupcem Jaguaru E-Type - dlouhá kapota ostře kontrastovala s krátkým a svažitým víkem zavazadelníku, pod kterým byla uzoučká zadní světla z neonových trubiček, o kousek níž prostor pro registrační značku a v rozích dvě koncovky výfuku. Vpředu zase svět ohromily ledvinky, které byly široké jako u žádného jiného BMW - kromě 507.

Interiér, pod jehož design se podepsal Scotty Lempert, je soudobým BMW podobný ještě méně. Ovšem, je také natočený k řidiči, jenže budíky jsou uprostřed palubní desky, nikoliv před volantem. Důvod pro tohle řešení nebyl, aby se snadno dala Z8 přestavět na pravostranné řízení - takovou variantu BMW nikdy nevyrábělo. Budíky byly uprostřed údajně proto, aby nebránily ve výhledu na kapotu a silnici před vozem.

Mantrou zde byla jednoduchost a designová čistota, takže snad i proto jsou ovládací panely klimatizace trochu nečitelné a rádio je schované úplně dole. Také proto je uvnitř spousta ploch, včetně oné palubovky, kde najdete barvu karoserie a nikoliv plast či kůži jako na sedačkách či dalších místech kabiny. Také spousta ovladačů je sdružena, např. okna a zrcátka se ovládají údajně jedním multifunkčním nástrojem.

Mechanicky byl tento stroj skutečně tím nejmodernějším, co konec 20. století nabídl. Za technický základ posloužilo BMW M5 E39, jehož 4,9litrový osmiválec série S62 pracuje pod přední kapotou. Ze stejného auta sem putovala i manuální šestistupňová převodovka. Z8 ale byla o dobrých 250 kg lehčí než M5 E39, vážila 1 585 kg, čehož dosáhla použitím hliníku jak pro prostorový rám, tak i pro panely karoserie.

To mimo jiné znamenalo, že s ní 400 koní a 500 Nm atmosférického osmiválce řádně cvičilo. Oficiálně udávaný čas zrychlení na stovku byl 4,7 vteřiny, ale americký Motor Trend naměřil z nuly na 60 mph (96,6 km/h) čas 4,2 vteřiny. Car and Driver dokonce v testu shledal, že Z8 je lepší ve zrychlení, brzdění a ovladatelnosti než vůz jednoho z největších jmen v automobilovém byznysu - Ferrari 360 Modena. Maximálka byla ovšem omezena na obligátních 250 km/h.

Automobilová média tento stroj ve své době označovala za vůz, který se hned stane klasikou. Důvod pro něco takového nebyl omezený počet vyrobených kusů, i když jich statisíce pochopitelně nevznikaly - jako nová Z8 stála 80 tisíc liber, tedy lehce přes čtyři miliony korun. Hlavní důvod ale byl v unikátním designu. A kromě toho Z8 i skutečně velmi dobře jezdila; uměla být klidným a uvolněným křižníkem, pokud jste jeli pomaleji, ale nad čtyřmi tisíci otáček v osmiválci chytly saze a Z8 se proměnila ve sporťák skřížený s hot rodem.

Kdokoliv tento vůz testoval, ihned si ho zamiloval. Tedy, téměř kdokoliv - v posledních dnech velmi propíraný Jeremy Clarkson se nám vetřel i do tohoto článku, protože byl jedním z mála motoristických novinářů, kteří Z8 odsuzovali. Podle Clarksona tento stroj nevěděl, čím chtěl být, zda sporťákem, křižníkem nebo hot rodem.

Existovala také varianta upravená dvorním tunerem BMW, značkou Alpina. Zatímco většina i dnešních Alpin je rychlejší než vozy BMW, ve kterých mají základ, u V8 Roadsteru, jak Alpina nazvala svůj názor na Z8, tomu tak nebylo. Místo 4,9litrové V8 tu byla jiná, 4,8litrová, která nabídla jen asi 380 koní a 519 Nm. A také byla spojena s pětistupňovou automatickou převodovkou a všechno ostatní bylo měkčí; Alpina se rozhodla v tomto stroji zdůraznit spíš jeho uvolňenou, klidnou stránku.

Pochopitelně, Alpina V8 Roadster je mnohem vzácnější než BMW Z8, vzniklo jí jen 555 kusů na rozdíl od Z8, které se vyrobilo 5 703 exemplářů. Všechny měly ve standardní výbavě kromě plátěné skládací střechy také hardtop v barvě karoserie, abyste mohli jezdit i v zimě. Nejvíc Z8 vzniklo ve stříbrné a černé barvě - a není se co divit, stříbrná jí vážně sluší a právě se stříbrnou Z8 jezdil i James Bond ve filmu Jeden svět nestačí.

Ostatní barvy jsou vzácnější, např. i modrá na snímcích nebo červená, a to vůbec nemluvíme o strojích vzniklých pod BMW Individual. Dnes to tedy je kromě stavu auta právě kombinace barvy exteriéru a kabiny, která určuje cenu, za kterou Z8 koupíte. A třebaže to je auto staré sotva patnáct let, slova o okamžité klasice se naplnila - ceny lepších kousků se dnes pohybují od 200 tisíc eur (téměř 6,3 milionu korun) výše a vzácnější Alpina V8 Roadster přijde klidně na dvojnásobek i víc.

Z8 je rozhodně stroj více než zajímavý a jeho cena klesat v žádném případě nebude, třebaže hodnoty 507 asi nedosáhne. Nemusíte se ale bát o případné poruchy - třebaže Z8 byla montována ručně, BMW při představení uvedlo, že bude držet dostatek náhradních dílů, aby bylo možno tato auta provozovat ještě padesát let. Pokud tedy přemýšlíte, jak utratit svých sedm milionů, tohle by mohla být vynikající volba.

Marek Bednář