Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Vypadá obyčejně, ale ve své podstatě bylo technicky revoluční. I když vzniklo prakticky na koleně, vyrábět jej chtěl leckdo, znárodnění ale vše zhatilo.

Pokud patříte mezi pravidelné návštěvníky srazů historických vozidel, možná jste zaregistrovali červený dvoumístný vůz s plátěnou skládací střechou nápadně připomínající původní Volkswagen Brouk. Mnohý by jej přitom mylně považoval za nepříliš umně provedený tuning, v jehož rámci přední partie ozdobila zcela zbytečná mřížka chladiče či podobně nepotřebná parafráze „lidového vozu“. A dozadu se nastěhovalo přívodu vzduchu překážející rezervní kolo.

Ve skutečnosti ovšem nejde o nepovedenou úpravu, nýbrž velmi pravděpodobně jediný vyrobený a zcela jistě jediný dochovaný prototyp vozu zvaného Pilát Lidovka 500. Za jeho zrodem přitom stojí konstruktér Zdeněk Pilát, který pracoval pro Zbrojovku Ing. Janečka, ze které se posléze stala Jawa. Pro tuto společnost přitom vyvinul malý letecký dvouválec i vůz s motorem uloženým napříč, a to již v roce 1935 (tedy 22 let před takto koncipovaným Mini).

Nešlo ovšem o jediný přelomový objev českého technika. Ten totiž hodně dlouho před příchodem Porsche 924, které se objevilo až v roce 1975, přišel s nápadem umístit převodovku u zadní nápravy, tedy s tzv. transaxle. Vůbec poprvé se přitom nápad na eliminaci kardanu a jeho nahrazení jednodušším spojovacím hřídelem objevil na papíře již koncem 30. let, do vývoje však zasáhla druhá světová válka a okupace tehdejšího Československa.

Pilát tedy musel na projektu v ilegalitě pracovat o víkendech či večerech. Přesto měl ovšem v roce 1943 hotové pojízdné šasí. Na karoserii ovšem musel nadšený konstruktér vyčkat až do konce války, přičemž s její tvorbou napomohla Tatra. Ta si přitom byla vědoma vzhledu Volkswagenu Brouk, který měla částečně okopírovat záměrně jako mstu za podobný krok druhé strany.

Tady musíme na chvíli odbočit a vzpomenout na Tatru T77, která byla představena v roce 1934 a mezi jejíž obdivovatele patřil jak Adolf Hitler, tak Ferdinand Porsche. Zatímco první zmíněný prohlásil, že „toto je auto pro mé dálnice“, druhý byl pověřen projektem „lidového vozu“. Rozhodl se přitom - stejně jako Tatra - pro vzadu umístěné pohonné ústrojí chlazené vzduchem.

Je přitom otázkou, zda Porsche své návrhy konzultoval s Ledwinkou či pracoval zcela samostatně, podstatné ovšem je, že patent Tatry pokrýval prakticky vše. Panovalo tedy podezření, že Volkswagen u Brouku řešení Tatry okopíroval, načež česká značka začala připravovat žalobu. Nakonec, Němci svůj vůz představili až v roce 1938, kdy Tatra měla na trhu již modely T87 a T97.

Nicméně v době německé okupace neměla Tatra šanci u soudu uspět, po druhé světové válce byla navíc znárodněna a vládnoucí rodina továrníka Ringhoffera zamířila do exilu. Na sklonku 50. let přitom byl spor obnoven, v té době však již jednala s novým vedením VW, které se chtělo od neslavné minulosti plně odříznout. Ringhoffer tak v roce 1961 dostal vyrovnání ve výši 1 milionu marek, což lze snadno chápat jako přiznání viny, třebaže podobné mimosoudní dohody přiznání viny formálně nikdy neznamenají.

Zpět k prototypu Pilát Lidovka 500, jenž se tedy po válce dočkal od Tatry karoserie připomínající Brouk. Jeho tvůrce jej přitom nabídl nejen kopřivnické značce, ale také automobilkám Aero, Jawa, Walter, Praha i Škoda. Zájem o něj byl, měl jej dokonce i továrník Baťa, pro kterého v té době pracovala Eliška Junková. Nicméně již zmíněné znárodnění českých továren zhatilo veškeré plány.

Lidovka tedy zmizela v propadlišti dějin, odkud se vynořila až v posledních letech jako účastník oněch srazů historických vozidel. My přitom můžeme pouze dodat, že vůz používal ke svému pohonu dvoutaktní vzduchem chlazený dvouválec DKW o půllitrovém objemu, jemuž karburátor napomáhal k výkonu 15 koní. Ty přitom na zadní nápravu přenášela třístupňová manuální převodovka.

Jakkoliv se přitom na první pohled nezdá, že jde o enormní výkon, spojen byl s hmotností pouhých 475 kg. Není tedy divu, že Lidovka zvládla svižně akcelerovat až k nejvyšší rychlosti 90 km/h. Kromě toho se pyšnila zavazadelníkem o objemu 320 litrů, za čímž ovšem nevězí poměrně kompaktní rozměry (délka 2 980 mm, šířka 1 320 mm, výška 1 250 mm), ale pouze dvoumístná kabina. To všechno mohlo motorizovat nejednu poválečnou zemi, pokud by se ovšem historie Československa ubírala trochu jiným směrem...

Foto: Auta5p

Petr Prokopec