Autoforum

/

Foto: Ford

Když se řekne nejsilnější nebo nejrychlejší auto světa, představíte si něco jako Bugatti, Koenigsegg nebo nanejvýš Ferrari. Měl to být Ford, ale nebyl, jeho brutální stroj nakonec výrobu nepoznal.

V lednu roku 1995 přivezl Ford zaskočil celý svět. Na autosalon do Detroitu přivezl bizarně vyhlížející superauto s buclatou zádí, která ukrývala dvanáctiválcový motor se čtveřicí turbodmychadel Garrett AiResearch T2. Už to zní zajímavě, motor ale disponoval výkonem, jakým deklasoval rozdílem třídy i legendární Bugatti EB110, svého času nejrychlejší auto světa. Vůz s názvem GT90 měl být předobrazem nejsilnějšího a možná i nejrychlejšího superauta na světě, což zní na Ford troufale. Americká automobilka ale byla tehdy v ráži a bodovat chtěla na všech úrovních.

Výkon motoru 730 koní dosahovaný při 6 600 otáčkách vypadal tak dobře, že se hned po odhalení začalo spekulovat o tom, že bude sériová podoba GT90 schopna předstihnout sesadit z trůnu nejrychlejšího vozu planety tehdy nového rekordmana, McLaren F1. Výzbroj stroje měla stačit na dosažení 378 km/h a až 225 km/h na konci čtvrtmílového sprintu. Něco takového by okouzlilo i dnes, natož tehdá.

Brutální šestilitrový motor V12 s ventilovým rozvodem DOHC sestával ze dvou lehce ořezaných osmiválců 4,6 litru od Lincolnu (u každého chyběly dva válce na kraji). Dvě řady válců svíraly úhel přesně 90 stupňů, přičemž vrtání dosahovalo hodnoty 90,2 mm a zdvih pak 77,3 mm. Díky přeplňování bylo jasné, že těch 730 koní nemusí být kvůli možným hrátkám s tlakem turbodmychadel konečná hodnota. Hovořilo se dokonce o výkonu překračujícím hranici 900 koní a potřebě osadit okolí výfukové soustavy keramikou (tehdy hojně využívaná technologie pro raketoplány), aby nedocházelo k tavení panelů karoserie.

Podvozkové komponenty, převodovka a další součásti konceptu GT90 údajně pocházely ze supersportovního Jaguaru XJ220, protože Ford byl tehdy vlastníkem automobilek Aston Martin a Jaguar. Na všech kolech se nacházelo zavěšení s dvojitými lichoběžníky a ventilovanými kotouči brzdy. Točivý moment až 895 Nm při 4 750 otáčkách přenášela na zadní kola manuální pětistupňová převodovka rovněž z dílen Jaguaru. Zrychlení z klidu na 100 km/h mělo být dílem 3,1 sekundy, na 160 km/h zrychlil Ford GT90 za 6,2 s a onu čtvrtmíli prý zvládl za i na dnešní poměry stále parádních 10,9 sekundy.

Monokok GT90 byl vyroben z vrstveného hliníku a samotná karoserie pro co nejnižší hmotnost z lehkého karbonu. Na váze prý ukazoval 1 451 kilogramů. Vůz měl být díky netradičně ostrému vzhledu ukázkou nového směru designové filozofie modrého oválu pojmenovaného New Edge. Nakonec se sériových výraznějších křivek o rok později dočkala první generace modelu Ford Ka. Ve stejném duchu se pak nesl v roce 1998 nesl také Focus a celá řada dalších modelů Fordu.

Vypadalo to všechno slibně, nový supersport se ale nakonec sériové produkce nedočkal - Ford jej zařízl ještě než se mohl narodit, a zůstalo tak u jediného prototypu. A dá se říci, že Ford nic takového dodnes nevyrobil. Museli jsme čekat do roku 2004, kdy se ve znamení velkého retroobrození objevil Ford GT nejprve ve své první a později i druhé iteraci. Jsou to výjimečné stroje, ale ne zase tak moc. Pravým nástupce ikonické a nedosažitelné GT40 měl být právě sériový GT90. Z ikony si totiž bral inspiraci nejen u dveří zasahujících do střechy, ale také u veškerých záhybů a křivek karoserie, nebo skel.

Nyní už je jasné, že více než jeden kus nevznikne a vůz bude k jen ve hrách jako jsou Need for Speed II. Pokud víme, ze známějších novinářů za jeho volant usedl Jeremy Clarkson a příliš nadšený z něj nebyl, to ale jeho atraktivitu v našich očích nesnižuje.

Petr Miler