Jak jezdil poslední velký papaláš SSSR? Nahlédněte do obrněného stroje, který vozil Gorbačova

Home > Rubriky a sekce > Fascinace a historie > Článek

Jak jezdil poslední velký papaláš SSSR? Nahlédněte do obrněného stroje, který vozil Gorbačova

14.1.2019 | Mirek Mazal

V prodeji se objevila památka na poslední dny Sovětského svazu a první roky existence novodobé Ruské federace. Odolá i výbuchu granátu.

ZiL 41052 je obrněnou limuzínou, která svého času patřila do flotily aut prezidenta největšího státu světa. V takovém voze z podstaty nemohl jezdit nikdo obyčejný a tento zažil éru hned dvou velikánů světové politiky - posledního sovětského vůdce Michaila Sergejeviče Gorbačova a prvního prezidenta Ruské federace Borise Nikolajeviče Jelcina.

Ačkoli vůz vypadá podobně jako mnohé jiné „papalášské” ZiLy z dob SSSR, tento je vážně výjimečný. Nejde tu jen o to, že měl slavné dřívější uživatele, mimořádný je i techniky. Zkoumáním auta vyšlo na povrch, že politické špičky jedoucí v tomto voze chránila během jízdy neprůstřelná schránka zpevněná masivní konstrukcí s pancéřovanými detaily.

Sovětští konstruktéři chtěli (a nebo museli...) v tomto případě odvést tu nejlepší práci a při výrobě pojízdné pevnosti nejprve vybudovali pancéřovou kapsli a až poté na vzniklém podkladu zhotovili samotný vůz. Obrněných kapslí pro toto využití vzniklo pouhých 13, z nichž část byla zničena při testech. Díváme se tedy na velkou raritu obrněnou podle předpisů třídy B-7, které zahrnují neprůstřelná skla a odolnost proti výbuchu ručního granátu.

Hmotnost tohoto luxusního tanku pro běžné silnice, z nějž Gorbačov dohlížel na rozpad SSSR, dosahuje 5,5 tuny. Fotografie sedmimístného, téměř 6,4 metru dlouhého auta, ukazují mohutnost jednotlivých dílů. Skla dveří mají tloušťku možná i přes 10 centimetrů a dveře samotné budou ještě o kus mohutnější. Bezpečnostní prvky spočívaly i v možnosti odjet z místa potenciálního ohrožení, do bezpečí se ZiL dostal pomocí 7,7litrového V8 s výkonem 232 kW (315 koní) a přes 600 Nm. Stokilometrovou rychlost údajně překonal za 13 sekund a maximum možného končilo při rychlosti 190 kilometrů za hodinu.

Úprku by nemělo zabránit ani napadení ručními zbraněmi, prostřelené pneumatiky vůz údajně vůbec nezpomalily. Spotřeba během dlouhodobého používání bez řešení krajních nepříjemností se podle dostupných informací držela okolo 22 litrů benzínu na 100 km, vládní model 41052 disponoval 120litrovou nádrží pohonných hmot. Dobové zdroje zmiňují třístupňovou automatickou převodovku a také jízdní vlastnosti, které by člověk do takového kolosu nikdy netipoval.

Prezidentský speciál parkoval v Kremlu od roku 1989 do roku 2007. Uvnitř vysloužilého automobilu stále můžeme vidět bohaté kožené čalounění přední části, semišové sedačky vzadu, dřevěné obklady, záclonky, výklopné stolky, podpěrky nohou, palubní interkom, klasický telefon a další vrcholy luxusu té doby. Řidič si mohl usnadnit průjezd pomocí zabudovaných majáků. Dodatečné systémy zajistily nouzové fungování palubní elektroniky a pohonného ústrojí.

Jeden z mála přeživších kusů vrcholu sovětské automobilové techniky - a jistě ten s nejzajímavější historií - je nyní na prodej za 890 tisíc Eur, tedy asi 23 milionů Kč. Cena odpovídá výjimečnosti, nájezd 29 403 kilometrů po 30 letech existence není nijak zvlášť vysoký. Zachovalý kus si mnoho neužil, teď může posloužit třeba i vám. Pokud tedy máte zbytných 23 milionů a touhu jezdit po silnicích jako Gorbačov nebo Jelcin...