Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Spoustu pozornosti si v poslední době vysloužil projekt nové limuzíny pro prezidenta Putina, který vrátil vládci největší země světa ruské auto. Stačilo ale málo a do modernějšího vozu domácí výroby mohl usednout už Jelcin.

S příchodem Studené války se tehdejší Sovětský svaz začal všemožně vymezovat proti kapitalistům, zejména pak proti Spojeným státům americkým. Paradoxně však v případě automobilového průmyslu hlavně za oceánem čerpal inspiraci. Patrné je to i na vozech GAZ-21 a GAZ-24, které dostaly i dnes již pomalu legendární označení Volha.

Gorkovskij Avtomobilnyj Zavod neboli GAZ vyráběl typ 24 mezi léty 1970 a 1992, přestože v ten moment byl již na světě nástupce v podobě modelu GAZu 3102. Sověti ovšem měli problémy s tehdejším centrálním plánováním, kdy podstatné bylo plnění termínů. Prototypy novinky se tedy ukázaly podle plánu v roce 1976, se schválením pro silniční provoz ale měly problémy i o šest let později.

Nakonec se však Volha 3102 začala vyrábět, ovšem ručně. V roce 1982 tak vzniklo jen zhruba tři tisíce exemplářů, jež měly symbolizovat pýchu celého národa. Z toho důvodu se vůz pyšnil hlavně pokročilou antikorozní úpravou, pod kapotou se pak objevila evoluční verze čtyřválce z předchozího GAZu-24 s výkonem 105 koní. I přes navýšení hmotnosti o 50 kilo tak novinka zvládla sprint na stovku za 16,2 sekundy.

Spolu s dynamikou šla nahoru i spotřeba, proto již tři roky po zahájení výroby bylo jasné, že Volha 3102 je oproti západní konkurenci zastaralá. Automobilka proto začala pomýšlet na nástupce, nicméně veškerým snahám vystavil stopku pád komunistického režimu. Ruští pohlaváři náhle měli volný přístup k západním vozům a o zaostalou domácí produkci stál málokdo.

GAZ proto udělal jistý úkrok stranou a za pomoci původních forem vyprodukoval verzi 31029. Ta se lišila hlavně čelní maskou, přičemž ve výrobě měla zůstat jen dočasně. Nakonec ale na montážních linkách setrvala až do roku 1997. V té době se měnilo i vnímání majitelů vozu veřejností - zatímco v předchozích třech dekádách byla Volha symbolem úspěchu, nově se stala znakem papalášství a ním související arogancí.

Rusové samozřejmě tento vývoj zkoušeli změnit, proto došlo i na vývoj řady zakázkových variant. A právě jedna taková je podstatou dnešního článku. Za jejím vznikem stojí institut NAMI, který v poslední době vešel ve známost hlavně kvůli vývoji nové Putinovy limuzíny. Ta je součástí projektu Kortež a stejný název institut použil již v roce 1995, kdy přichystal vůz na fotografiích.

Tato limuzína vznikla v jediném exempláři a kupodivu se dochovala až dodnes. To z tohoto kousku dělá velkou vzácnost, zvláště když nedávno prošel renovací a je dnes v plně provozuschopném stavu. Dozvídáme se o něm díky prodeji, kdy je komukoli solventnímu nabízen za částku čtyř milionů rublů, tedy něco přes 1,3 milionu korun a nájezdem pouhých 10 tisíc kilometrů.

Za tuto sumu je možné počítat s Volhou, která narostla na 5 710 milimetrů do délky, 1 800 mm do šířky a 1 476 mm v rámci výšky. Zajímavé přitom je, že hmotnost se vůči standardu téměř nezměnila a narostla ze 1 470 na 1 540 kilogramů. Zachován zůstal i 2,4litrový čtyřválec se 100 koňmi, který se staral o maximálku 145 km/h - ta však z původních 150 km/h lehce poklesla.

Více než jízdní dynamikou ale limuzína bezesporu zaujme prostorem za skleněnou přepážkou, jež odděluje pracoviště řidiče od zadních sedadel. Ta nabízí dvě místa ve směru jízdy a dvě v protisměru, přičemž je zároveň doplnil i bar či v rámci novějších „akvizic“ také audio-video systém. O chladničce se prameny nezmiňují, nezávislý okruh klimatizace však dorazil. Celý pokus o luxusní interiér dnes vypadá spíše úsměvně, ale zejména ruská měřítka v polovině 90. let byla trochu jinde.

Jestli vůz dnes někoho zaujme a za zmíněnou cenu si jej koupí, pochopitelně nevíme. V roce 1995 ale tehdejšího prezidenta Jelcina neoslovil, proto jej nikdy nepoužil. Ruský pokus o novou prezidentskou limuzínu tedy skončil podobně jako ten další, který odmítl pro změnu současný prezident Putin. Akceptoval až dnešní Aurus Senat v prodloužené verzi a není divu - za ten se Rusové skutečně nemusí stydět...

...posloužit ale můžeme i letitými snímky, na kterých je zachycen také interiér

Zdroj: Auto Joula

Petr Prokopec