Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(+ videa) V 80. letech vzniklo dělo s pohonem zadních kol, kterým Lancia trápila Audi Quattro i Peugeot 205 T16. Silniční verze byla famózní.

Smrt Lancie je smutnou zprávou pro všechny automobilové fandy hned z několika důvodů. Nejde snad o poslední produkty, které světu ukázala, ještě než se odebrala do věčných lovišť spolu se svým zakladatelem. Slza může ukápnout hlavně kvůli její bohaté historii v motoristickém sportu a vozům spojeným se závodní dráhou, kterých je dnes jako šafránu. Zejména v období od šedesátých do konce osmdesátých let dosahovala Lancia slávy, o které si řada vyhlášených výrobců mohla nechat jen zdát.

Zatímco šedesátky a začátek sedmdesátek se ještě nesly ve znamení závodní Fluvie HF, která zvítězila takřka všude, kde mohla, v sedmdesátých letech pokračovala nadvláda díky Stratosu HF, jenž opanoval šampionát WRC hned třikrát za sebou (v letech 1974-1976). O čtyři roky později ale Italové museli začít s návrhem nástupce, aby vyhověli nejnovějším předpisům FIA pro legendární „Group B“. A úkol to pro automobilku nebyl vůbec jednoduchý, vždyť navázat se ctí na mocný Stratos, to byl úkol hodný skutečných mistrů.

Své síly na novém projektu Lancia Rally spojil projektový manažer a inženýr Sergio Limone s „rodinným příslušníkem“ Abarthem, ruku k dílu při návrhu designu přidalo také studio Pininfarina a italští odborníci na podvozky ze společnosti Dallara. Technické požadavky kladené na novinku sestávaly z uprostřed uloženého motoru o objemu dvou litrů s turbodmychadlem, který disponoval minimálně dvoustovkou koní, dále z pohonu všech kol a to vše muselo být při nízké hmotnosti zaobaleno do skořápky s vynikající aerodynamikou.

Bohužel, vše nešlo tak snadno, jak si tvůrci malovali. Peněz na vývoj nových technických celků nezbývalo mnoho, a tak se plány trochu pozměnily. V roce 1982 se nakonec zrodila Lancia 037 s pohonem jen zadní nápravy a s dvoulitrem z Fiatu. Tne nedopovalo turbo, nýbrž kompresor Volumex od Abarthu, který měl své nevýhody, na druhou stranu ale netrpěl žádnou turbodírou. Ukázalo se, že nejenže nejde o slepý výstřel do vzduchu, ale rovnou dobře mířenou trefu do černého.

Lancia s touto výbavou ve vražedném souboji prorazila totiž o rok později (sice těsně, ale přece) dechberoucí Quattro od Audi, které mělo oproti ní na mnoha tratích nespornou výhodu v pohonu všech kol. Spolu s Markku Alénem, Attiliem Bettegou a našim oblíbencem Walterem Röhrlem za volantem tak Lancia získala poslední titul v dějinách WRC jen se zadním pohonem, ozdobený ziskem poháru konstruktérů. Do roku 1992 pak celkově posbírala 16 zlatých trofejí ve WRC.

Jak už dobře víte z článků o Renaultu 5 Turbo a pozdějšímu Peugeotu 205 T16, podmínkou k účasti na závodní dráze byla i nutnost postavit úvodní homologační sérii - v tomto případě sestávající minimálně z 200 kusů pro silniční použití. Nádherně červená Lancie 037 s přídomkem Stradale splnila tento úkol na výbornou a hned na turínském autosalonu v roce 1982 získala titul královny krásy („Queen of the Expo“). Podstatnější pro všechny fandy bylo, že se od proklatě rychlé závodní verze lišila jen v detailech.

Emotivní a velmi agresivní design dvoumístného vozu s dvěma dvojicemi kulatých světlometů na kolmo posazené masce připomínal model Beta Monte Carlo, se kterým 037 sdílela střední část karoserie. Právě ta byla vyrobena převážně z kevlaru zpevněného skelnými vlákny a skrývala ve svých útrobách rám z hliníkových trubek s ocelovými příhradami. Dramatické tvary a dvojice boulí na střeše poukazovaly spolu s velkými bočními vstupními otvory pro vzduch na účel, kterým byla výhradně divoká jízda. Své o tom věděla i přední laminátová kapota s centrálním nádechem vzduchu.

Necelé čtyři metry dlouhý a 1 170 kilogramů vážící vůz byl poháněn i v silničním provedení za sedadly uloženým, o devadesát stupňů pootočeným čtyřválcem za sedadly, jenž vycházel z jednotky pro Fiat Abarth 131. Z objemu 1 995 centimetrů krychlových dokázala podélně uložená jednotka obohacená mazáním se suchou skříní díky kompresoru Volumex (pracujícím s tlakem až 0,9 baru), velkému dvojitému karburátoru Weber, vstřikováním Magnetit Marelli AEI 200 A ve spolupráci se zapalovacími svíčkami Champion N2G poskytovat výkon 208 koní, které se při sedmi tisících otáčkách přenášely prostřednictvím hydraulické spojky a pětistupňové manuální převodovky ZF na zadní šestnáctipalcová kola Speedline.

Díky tomu byla silniční Lancia 037 schopná zrychlovat na stokilometrovou rychlost do sedmi sekund a rozjet se až na 225 km/h. Možná vám to nepřijde jako zázračná dynamika, ovšem když vezmeme v potaz, jak ultimativní vůz na neředěnou zábavu to byl, jak mechanicky pracoval, jaké zvuky při tom vydával a hlavně s jakou ochotou se zakusoval do zatáček, pak musíte změnit názor a stačit vám bude pohled na první video. V celkovém jízdním projevu byl údajně o dost přitažlivější bestií než supersport M1 od BMW s mnohem vyšším výkonem.

S přenosem síly pomáhal také samosvor od ZF a pneumatiky Pirelli P7 Corsa, opačné procesy měly na starosti vysokovýkonné brzdy Brembo. Vůz byl výtečně vyvážený, měl nízké těžiště a všechna kola byla zavěšena prostřednictvím dvojitých lichoběžníků. Skvělý plně seřiditelný podvozek, výkonný motor, ostré brzdy, to vše se sešlo v tomto unikátním voze, který svým majitelům umožňuje zažít za volantem opravdovou radost z nefalšované sportovní jízdy a přičichnout k zážitkům rallyových pilotů - byl to ultimativní jednoúčelová továrna na adrenalin. Těžko představitelné jsou pak výkony verze Rally, která vážila o 190 kilogramů méně a jejíž motor byl naladěn v posledním vydání až na 355 koní. Video s Walterem R. za volantem vám o tom poví více.

Dvoumístný spartánský interiér oddělený od motoru speciální akustickou a tepelně izolační přepážkou, postrádal jakékoliv zbytečné tlumící materiály a obsahoval pouze nezbytné ingredience - tedy dvojici anatomických sportovních sedadel, pedály a páky převodovky s řadicí pákou, plus budíky ukazující kromě rychlosti a otáček také tlak a teplotu oleje, teplotu chladicí kapaliny, tlak kompresoru a potenciometr na regulaci jasu podsvícení. Verze Stradale měla tříramenný volant Abarth a svítilnu, kterou si navigátor mohl posvítit na mapu. Ani ta však nepřišla o snadný přístup k motoru přes výklopný zadní díl karoserie, ani o rezervní kolo v přídi. Díky dvojici 35litrových nádrží jste nemuseli tankovat každých sto kilometrů.

Výjimečnost Lancie 037 si dnes uvědomuje jen málo lidí, protože ji v historii obklopuje ikonický Stratos i pozdější a opět úspěšná Delta S4 - oba však s pohonem 4x4. Těch pár jedinců ovšem ví, že dostat se k jednomu ze 207 až 220 vyrobených Stradale není vůbec snadné. Na méně než 2,5 milionu korun se totiž její cena dostane pouze u kusů bez stoprocentního stavu, daleko blíže k realitě jste u vozů za 5,5 až osm milionů. Bylo to vskutku mimořádné auto, po němž se nám vážně stýská. Jen se na něj podívejte...

Lancia 037 je v dnešní době velmi ceněným artiklem. Její silniční verze byla ultimativnějším autem než třeba BMW M1, což se spolu s nepatrným množstvím vyrobených kusů podepsalo na její ceně, která se dnes může blížit i k osmi milionům korun

Nádherně procítěný popis jednoho z majitelů

Závodní verze skupiny B v akci s Walterem Röhrlem

Adam Šrámek