Autoforum

/

Foto: Mercedes-Benz

Dekády ji prakticky nikdo nerozporoval, dokonce sám Mercedes ji dodnes přiživuje v oficiálních prezentačních materiálech formulového týmu Mercedes. Jenže realita je jiná, legenda o seškrábání barvy ze soutěžního modelu W25 kvůli odlehčení nemá s realitou nic společného.

Závodní vozy Mercedesu jsou všeobecně zaškatulkované jako Stříbrné šípy. V posledních dvou letech sice monoposty Formule 1 nesly černé barvy, ovšem pouze proto, že Lewis Hamilton donutil tým k výraznější podpoře hnutí Black Lives Matter. Je pak otázkou, zda pro letošek jeho slovo ztratilo na váze, nebo zda třícípá hvězda považuje své angažmá v boji proti rasové diskriminaci za dostatečné, realitou je ale tak jako tak návrat stříbrného laku. Ten přitom Mercedes používá již od 30. let minulého století, ovšem nikoliv z důvodu, který máte nejspíše zapsán v paměti a který sama stát dodnes šíří.

Dle legendy v roce 1934 dorazil tovární tým značky na závod na Nürburgringu se třemi exempláři Mercedesu W25. Jejich hmotnost však měla přesáhnout maximálně povolených 750 kilogramů. A proto šéf týmu Alfred Neubauer a závodní jezdec Manfred von Brauchitsch měli přijít s nápadem, že do té doby používanou bílou barvu jednoduše seškrábou. A jak měli říct, tak měli i udělat, díky čemuž automobilka neměla mít se splněním limitu problém. Von Brauchitsch pak při vůbec prvním ostrém nasazení modelu W25 závod vyhrál.

O zrod této legendy se zasloužil sám Neubauer, který ji takto popsal ve svých memoárech. Ty poprvé vydal v roce 1958, kdy již byl na odpočinku a s odstupem několika dekád jeho slova nikdo nerozporoval. V případě automobilky ani neměl kdo, Mercedes už nebyl součástí závodního světa. Po nesmírně tragické havárii v Le Mans v roce 1955 totiž automobilka oznámila odchod, neboť to byl právě její model (300 SLR), který měl na kontě životy 83 diváků. Je však nutné dodat, že třícípá hvězda v tom byla nevinně, neboť vše odstartoval nepříliš promyšlený manévr Mika Hawthorna jedoucího v Jaguaru.

Zpět ale k Stříbrným šípům, jejichž kořeny sahají do roku 1932. Tehdy automobilka kvůli dozvukům Velké hospodářské krize neměla vlastní závodní tým. Von Brauchitsch tak do závodu Avusrennen nastoupil v Mercedesu SSKL, který patřil jeho bratranci Hansi von Zimmermanovi, a to za finanční pomoci svého sponzora Neubauera. Na startovním roštu pak bylo možné nalézt i Rudolfa Caracciolu, který měl k dispozici tovární Alfu Romeo. Do závodu však vstupoval jako soukromník, tedy s bílým lakem.

Za daným pravidlem stojí rozhodnutí, jenž padlo již v roce 1900. Tehdy totiž musely závodníci do podniku Gordon Bennett Cup nastoupit s vozem vyvedeným vždy ve specifické národní barvě. A zatímco Francie byla spojena s modrou, Velká Británie se zelenou a Itálie s červenou, na Německo vyšla bílá. Ta ostatně zdobila i model SSKL, se kterým Caracciola nastoupil v roce 1931 do závodu Mille Miglia. Ten pak společně se spolujezdcem Wilhelmem Sebastianem opanoval.

Vrátit se tím můžeme k von Brauchitschovi, kterému Reinhard von Koenig-Fachsenfeld navrhl aerodynamickou hliníkovou karoserii, aby jeho standardní vůz byl alespoň trochu konkurenceschopný. Šlo přitom o krok správným směrem, neboť upravený SSKL dosahoval na rovinkách více než dvousetkilometrové rychlosti. Díky tomu von Brauchitsch svedl ostrý souboj s Caracciolou, který nakonec skončil jeho vítězstvím.

Kde přesně se jeho auto stalo stříbrným, není jasné, ale rozhodně se to nestalo až v roce 1934, přišlo to mnohem dříve. Legenda kolem Eifelrennen a Avusrennen má díry už v tom, že nebyly pořádány podle pravidel platných pro tehdejší Grand Prix, a tak neplatil ani limit pro minimální hmotnost. Mercedesy navíc nebyly jedinými vozy, které přešly na stříbrno barvu, existují fotografické důkazy, že už před závodem v roce 1934 byly Auto Uniony Typ A oděny do stejné barvy.

Označení Stříbrné šípy se v roce 1934 zrodilo jinak. Mercedesy nastoupily do závodu v už zažitých stříbrných barvách, Avusrennen byl ale jedním z prvních závodů, který byl naživo vysílán v rádiu. Komentátoři upravený Mercedes, který nebyl dvakrát vzhledný, tehdy podle jeho barvy poněkud optimisticky označili jako Stříbrný šíp, což si lidé i kvůli strhujícímu finále velmi dobře zapamatovali. Neubauer ale na tomto příběhu legendu nezaložil, místo toho si vymyslel tu o odlehčování.

Lze pak už jen dodat, že Neubauer se i díky tomu úspěchu stal vůbec prvním šéfem továrního týmu Mercedesu, do kterého v roce 1934 nalákal i von Brauchitsche. Ten pak zmiňovaný závod na Nürburgringu skutečně vyhrál, přičemž pro W25 šlo skutečně o debutový podnik. Alespoň část legendy je tedy pravdivá.

V roce 1932 se pak na šasí SSKL objevila upravená hliníková karoserie, která již nebyla lakována. Za volantem přitom v závodě Avusrennen seděl Manfred von Brauchitsch (na snímku uprostřed, vpravo je pak Alfred Neubauer), jenž svedl těžkou bitvu s Caracciolou. Rádia přitom posluchače zmiňovala právě o vítězství Stříbrného šípu. Foto: Mercedes-Benz

Slavný vůz německá automobilka v roce 2019 zrenovovala. Respektive, jelikož se originál ztratil, vyrobila jej znovu, a to za použití některých dobových komponentů, mezi něž patřilo šasí modelu SSK a motor modelu SS. Foto: Mercedes-Benz

Zdroje: Jalopnik, Mercedes-Benz

Petr Prokopec