Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

(+ video) Lotus známý výrobou nekompromisních sporťáků se věnoval také luxusně-sportovním kočárům. Díru do světa neudělaly.

První Lotus Elite přišel na trh už v roce 1958 coby ultralehký dvoumístný automobil a určený byl primárně pečlivě vybraným zákazníkům, které automobilka poznala na závodních tratích. Počátkem sedmdesátých let však zakladatel značky Lotus Cars Colin Chapman rozhodl o tom, že by automobilku mohl posunout výše a vyrábět něco sportovního, ale daleko luxusnějšího, pro více pasažérů, což by přitáhlo širší zákaznickou obec. Snad chtěl také dostál s tímto modelem kýženého elitářství, a tak odstartoval éru luxusu, která předznamenala proměnu celého image Lotusu i vznik budoucí legendy jménem Esprit. Ta ovšem hrála na poněkud jinou strunu.

Na stavbu nového čtyřmístného luxusního vozu se stejným názvem Elite (Type 75) byl povolán designér Oliver Winterbottom, který jako základ ke stavbě čtyřmístné novinky použil upravené ocelové šasí s nezávislým zavěšením všech kol a vinutými pružinami z modelů Elan a Europa. Úkolem bylo stvořit automobil, který splní požadavky na sportovní i pohodlnou jízdu a veškeré tehdejší i budoucí bezpečnostní předpisy. To vyžadovalo mimo jiné tuhou karoserii, s jejímž návrhem vypomáhal částečně i světoznámý návrhář Giugiario. Na výsledek se čekalo do roku 1974.

Automobilka při stavbě „skořápky“ opět využila konstrukce uchycené na páteřový rám z ocelových trubek (stejné řešení se objevilo i ve zmíněném Elanu a Europě). Sklolaminátová karoserie byla vyrobena technologií VARI (Vacuum Assited Resin Injection) známé do té doby jen z lodního průmyslu. Vznikla ze dvou polovin, které byly následně spojeny po obvodu a tento spoj byl zamaskován černým gumovým pruhem nataženým po celé délce vozu. Na fotografiích si ho zcela jistě všimnete, stejně tak i vysoko posazeného hrdla palivové nádrže, C-sloupku ve tvaru hokejky, vyklápěcích předních světlometů či čtrnáctipalcových kol.

Díky klínovitému profilu vůz dosahoval zcela rekordní hodnoty aerodynamického odporu vzduchu mezi produkčními vozy. Ostatně těch 0,30 je velmi dobrý výkon i na dnešní poměry. Elegantní a na tu dobu velmi moderní design poutal zejména zcela netradičním řešením karoserie. Jednalo se totiž o luxusní čtyřmístný hatchback oblých i hranatých tvarů s jedním párem dveří na bocích, přes který museli nastoupit cestující dozadu, stejně jako u čtyřmístných kupátek. Ony třetí dveře ale zastupovalo pouze vzhůru vyklápěné sklo, kterým jste nakládali zavazadelník.

Pod přední kapotou se objevila nová pohonná jednotka Lotusu s hliníkovým blokem a také s tehdy zcela unikátním rozvodem DOHC, která vycházela z motoru Jensen-Healey. Spolu se čtyřmi válci, dvojicí karburátorů a označením 907 dostala i objem 1 973 centimetrů krychlových a výkon 155 koní, které servíroval prostřednictvím pětistupňové manuální převodovky kolům zadní nápravy. Tento motor se v modifikovaném provedení stal základem pro pozdější Esprit. Použitá převodovka pocházela z Austinu Maxi později byla na přání nahrazována čtyřstupňovým automatem.

Dynamika zrovna oslnivá nebyla, i když zrychlení na stokilometrovou rychlost proběhlo za 7,8 sekundy a maximálka ležela na hranici 200 km/h. Z klidu na 160 zrychloval tento Elite za méně než 25 sekund a vděčil za to především hmotnosti, která údajně jen lehce přesahovala hranici 900 kilogramů. O tom si současné vozy podobných i daleko menších rozměrů mohou nechat jen zdát. Spotřeba se údajně pohybovala kolem 11 litrů benzinu. O krocení vozu se staraly vpředu 9palcové kotoučové brzdy, kterým na zadních kolech asistovaly bubny. Podle mnohých tento vůz navzdory neoslnivým výkonům mohl statečně konkurovat legendárnímu Dinu od Ferrari i tehdejší 911 od Porsche.

V rámci této řady Elitu vznikly celkem čtyři verze, které se vzájemně lišily výbavou a barvou i typem čalouněním. Standardní 501 doplňovaly varianty 502 s klimatizací, 503 dále obohacené o posilovač řízení a vyhřívané zadní okno a na vrcholu trůnila 504 s automatickou převodovkou. Automat bylo možné objednat i pro 503 a za příplatek bylo rádio se slotem pro dnes už málo vídané kazety. Interiér tohoto GT byl pohodlný už v základní výbavě díky luxusním materiálům a pohodlným sedadlům, zajímavý kvůli zpětnému zrcátku na palubní desce. V těch nejvyšších se mohl pochlubit částečně nebo zcela koženými potahy a tlustými huňatými koberečky. Zadní sedadla byla velmi prostorná a zatraceně komfortní.

Bohužel, publikum Elite nepřijalo kvůli údajně velmi přemrštěné cenovce s takovou slávou, jakou Chapman očekával. Za pár peněz navíc jste už mohli mít zmíněné Porsche a to bylo trošku jinde. Minimálně kvalitou, která u Lotusu údajně velmi pokulhávala. Třebaže nemohla karoserie zreznout, rezl třeba podvozek (do roku 1980) a vůz vyžadoval neustálou pozornost majitelů. Nakonec prý do konce produkce v roce 1982 vzniklo 2 535 kusů, a tak je Elite v dnešní době poměrně raritní záležitostí. Přesto se dá občas nějaký kus najít na trhu ojetin. Nejlépe uděláte, když si ho dovezete přímo z Británie, kde se jeho ceny pohybují v závislosti na kondici v přepočtu mezi 170 a 570 tisíci korunami. Na jeho základě později vznikly modely Eclat a Excel s uspořádáním 2+2.

Lotus Elite Type 75 znamenal zhmotnění snahy o stavbu luxusního čtyřmístného vozu, který by stále dokázal bavit své řidiče

Adam Šrámek