Autoforum

/

Foto: Porsche

Pokud dokážete najít ty správné mezery v pravidlech, můžete dostat na značky prakticky cokoliv. Tohle je ale vážně extrémní případ, s velmi pozoruhodnou historií.

Jedním z nejznámějších závodních speciálů všech dob je zcela bez pochyby Porsche 917. Šlo totiž o vůbec první model značky z Zuffenhausenu, který celkově vyhrál 24 hodin Le Mans a vskutku výjimečně rychlý stroj. Když v roce 1971, tedy o pouhých dvanáct měsíců později tento úspěch zopakoval, posádka v podobě Helmuta Marka (ano, toho Helmuta Marka) a Gijse van Lennepa (nedávno jsme se věnovali i jemu) ujela 5 335 kilometrů. Tento rekord musel počkat na pokoření až do roku 2010. A aby toho nebylo málo, byl tento vůz zvěčněn ve snímku Le Mans Steva McQueena.

Dá se říci, že úspěch měl tento stroj zarytý už v genech. Jeho zrod měl pod palcem geniální a dnes už bohužel zesnulý Ferdinand Piëch, který u Porsche v 60. a 70. letech zastával pozici šéfa oddělení motorsportu. Automobilka samozřejmě na Le Mans závodila již dříve, ovšem teprve chystaná změna pravidel a požadavek na pouze 25 homologačních speciálů namísto předchozí padesátky vedly k tomu, že zamířila i do vrcholné třídy. I přes nejvyšší rychlost v trénincích však v samotném závodě Porsche 917 na první pokus dojelo na spolehlivost.

Potenciál novinky byl ovšem jasně patrný, což ostatně potvrdil i Enzo Ferrari, který v roce 1969 prodal polovinu své firmy Fiatu, aby měl peníze na výrobu pětadvaceti homologačních Ferrari 512. To se mělo Porsche 917 postavit v sezóně 1970, nicméně Němci přišla s modifikacemi a účastnila se s verzí se zkrácenou zádí (917K alias Kurzheck). Právě ta Le Mans vyhrála, a to přesto, že pod kapotou měla „pouze“ 4,5litrový motor s 520 koňmi pod kapotou.

Automobilka ovšem v té době již měla k dispozici i 4,9litrový motor naladěný na 600 koní a později vyrukovala i s 5,4litrovou jednotkou disponující 630 koňmi. Tento agregát byl později dále laděn zejména v sérii Can-Am, které se díky tomu účastnily nejvýkonnější závoďáky všech dob - plochý dvanáctiválec totiž po přidání páru turbodmychadel posílal na zadní kola až 1 605 koní. Na starosti přitom měl jen 820 kilogramů hmotnosti.

My se nyní vrátíme k oné 4,9litrové variantě, která byla stejně jako ostatní zrozena jen kvůli závodům. Nicméně v roce 1974 hrabě Rossi, který byl společně s Martini jedním z hlavních sponzorů německé automobilky, jeden ojetý speciál koupil. Tomu následně dodal několik nových komponentů, mezi něž patřil třeba tlumiče výfuku, a vzápětí přesvědčil dopravní inspektorát v Alabamě, že vůz je uzpůsoben silničnímu využití. S těmito papíry pak získal i evropské značky.

V jeho šlépějích se později vydal amatérský závodník Claudio Roddaro, který v roce 2016 odkoupil vůz, který nikdy nezávodil. Byl totiž zrozen jako rezervní, v pořadí sedmatřicátý vyrobený. S jeho kompletací se začalo již před patnácti lety, ovšem teprve nyní Roddaro dotáhl věci do úspěšného konce. A vlastně nejen to - díky instalaci nového výfuku, stejně jako třeba brzdových či směrových světel také dosáhl na silniční homologaci.

Hlavní bylo, že měl k dispozici historický precedens, přesto prý jeho boj s byrokracií nebyl nejsnadnější. Podle Porsche, které detaily o tomto výjimečném případu zveřejnilo, měl celý proces zabrat dlouhé dva měsíce, ale byl nakonec úspěšný. Vůz kombinující 600 koní s 600 kilogramy tak může do provozu, a to i v takovém Monaku, odkud pochází přiložené fotografie. Policisté prý nikdy nemohou věřit, že tohle auto není na značkách jen na oko, nakonec ale musí vždy uznat, že na silnice může a ti znalí už vozu jen salutují. Roddarovy projížďky ale bývají krátké, neboť vozu zcela chybí jakékoliv odhlučnění a slovo komfort má zapovězené. Na druhou stranu, občasná oběť za svezení v něčem tak výjimečném po běžných silnicích jistě stojí.

Zdroj: Porsche

Petr Prokopec