Autoforum

/

Foto: Sanrivatti, tiskové materiály

Pousmáli jste se? Nejste sami, aprílový vtípek to ale opravdu není. Ve světě, kde se každý snaží zaujmout čímkoli, co... zaujme, se někteří zjevně budou pokoušet redefinovat i věci, které po redefinici opravdu nevolají.

V posledních letech rostou nové automobilky rychleji než houby po dešti. Jejich zakladatelé své prvotiny prezentují s pomocí čísel, která nutí k pádu čelisti - výkony jdou do tisícovek koní, se kterými máte dosahovat stovky kolem dvou sekund v nejhorším případě, zatímco nejvyšší rychlost by pomalu mohla konkurovat armádním stíhačkám. Vedle toho ovšem taková auta mají nabídnout nebývalý komfort, odvézt polovinu dědictví po babičce a ještě být nadmíru úsporná. Přičemž jejich relativně nízká cena je už jen třešinkou na dortu.

Dosud se však jen velmi malé procento takových receptů proměnilo v reálný pokrm, který si skutečně můžete dopřát. Daleko častěji si tvůrci užili svých 15 minut slávy a poté o nich už nikdy nikdo neslyšel. Anebo ano, ovšem v souvislosti s jiným start-upem, který prezentoval totéž jen v bledě modré, popř. v souvislosti se soudním řízením iniciovaným oklamanými investory.

Nová nizozemská automobilka Sanrivatti založená Santiagem Sanchezem Riverou se nicméně o slovo hlásí trochu jinak. Sice taktéž přišla se skicami, z nichž je jasně patrné supersportovní auto, ty však nedoprovodila žádnými dechberoucími čísly. Místo toho se zaměřila na pozici řidiče, která je radikálně jiná než ve všech jiných autech. Rivera se totiž nechal ovlivnit motorkami, pročež tu v podstatě chybí sedačka. Místo toho je třeba počítat se sedlem, do kterého naskočíte.

„Ve světě výkonných motocyklů se jezdec i stroj pohybují jako jedno tělo, jedna duše. Spojení mezi nimi je tak okamžité, fyzické a instinktivní. Každý pohyb těla má přímý vliv na jízdní zážitek, každá změna v rovnováze, poloze a vnímání se stává součástí této vzájemné interakce. Oproti tomu i nejvýkonnější sportovní automobily na světě separují řidiče a vůz mnoha vrstvami architektury, technologií a pohodlí,“ uvedl Rivera s tím, že unikátní jízdní pozici nazývá „Apex“.

Ve firmě nepůsobí sám, zlákat se mu povedlo třeba Paula Arkesdena, který dříve pracoval pro McLaren či Singer. Geoff Dowding byl pak dříve zaháčkován u Bentley, Lotusu nebo Harley-Davidsonu. O odbornou expertízu bychom se tedy obávat nemuseli, nicméně na druhou stranu se slavnými jmény je spojena většina start-upů. Přesto ale tyto společnosti většího úspěchu nedosahují, mnohdy i proto, že daný člověk je podepsán jen pod některým systémem a celé auto ani neviděl.

Podobně tomu mohlo být také u Sanrivatti, jehož prvotinu si v reálu vážně nedokážeme představit. Jakkoli je pravdou, že u motorky jezdec splývá se strojem, vše je zde podmíněno jednou stopou. Třeba v zatáčkách se musíte naklánět, abyste je vůbec projeli. V autech to zapotřebí není, ostatně samotné náklony karoserie jsou spíš nežádoucí. Vedle toho je třeba se ptát, jak tomu je s bezpečností či komfortem, neboť po nárazu poletíte jako malované děti z jedné pionýrské písně.

Sanrivatti se tak nejspíše dostane do fáze prototypů, kdy zjistí, že jakkoli na počátku stála zajímavá a v jistých ohledech logická myšlenka, do úspěšného konce ji zkrátka dotáhnout nelze. I když tedy tentokrát nedošlo na prezentaci dechberoucích čísel, osud Nizozemců bude nejspíš podobný jako u mnoha jejich předchůdců. Aktuálně by si tedy měli užít svých 15 minut slávy, víc bychom na jejich místě nečekali...

Zdroj: Sanrivatti

Petr Prokopec