Autoforum

/

Foto: Mazda

No co, týpek s kufrem, říkáte si? Omyl, je to muž s autem, i když se to na první pohled nezdá. Do onoho kufříku dokázala Mazda vměstnat vše potřebné k zajištění vlastní dopravy po silnici, jeden z bláznivých nápadů 90. let se ale naneštěstí do výroby nedostal.

V 90. letech minulého století uspořádala Mazda interní soutěž Fantasyard, do které mohli zaměstnanci automobilky přihlásit všelijaké projekty. Jedinou podmínkou bylo, aby byly pojízdné. V oddělení vývoje manuálních převodovek se proto zrodil tým sedmi techniků, z nichž jedním byl Yoshimi Kanemoto. Ten při svých častých služebních cestách zjistil, že mu velké množství času zabírá čekání na autobus, kterým by se dostal z letiště do hotelu. Proto jej napadlo, že by si auto mohl přivézt rovnou sebou a do cíle se dopravil sám.

Právě tento nápad vedl ke vzniku Suitcase Caru neboli ke Kufříkovému autu. Tým okolo Kanemota totiž vzal obyčejný cestovní kufr od Samsonitu a rozhodl se jej patřičně vyztužit. Ne však proto, aby přežil občas velmi hrubé zacházení letištních zaměstnanců při nakládce a vykládce zavazadel. Místo toho se dovnitř nastěhoval malý dvoutaktní motor o objemu 33,2 kubických centimetrů, který produkoval 1,7 koně. Doplnila jej pak přední vidlice s jedním kolem a řídítky, sedačka, palivová nádrž a zadní náprava.

Kufr o velikosti 57 x 75 centimetrů tak bylo možné během pouhé minuty změnit v malé tříkolé auto, která byla schopno dosáhnout rychlosti 30 km/h. K jejímu složení a opětovnému rozložení přitom nebylo třeba žádného nářadí, pročež nakonec nebylo překvapením, že Kanemoto a jeho tým soutěž vyhráli. Do produkce ale Mazda bohužel Kufříkové auto neposlala, jakkoli nezůstala pouze u jediného prototypu, ale vyrobila i dva dodatečné - jeden pro Spojené státy a druhý pro Evropu.

To nakonec bylo štěstí, neboť originál byl v roce 1991 po skončení soutěže nešťastnou náhodou zničen. Oproti pozdějším verzím se přitom nelišil pouze barevným provedením - zdobila jej červená a zelená, podobně jako třeba Mazdu 787B, která vyhrála 24 hodin Le Mans - ale také výbavou, neboť byl osazen pouze zadním brzdovým světlem. Dalším dvěma již značka dodala také klakson, světlomety, blinkry a diferenciál, aby bylo možné lépe zatáčet. Prostě auto se vším všudy, co potřebujete v provozu.

Z těchto dvou kousků přežil pouze ten americký, evropský se ztratil a nebyl znovu nalezen. Mazda se s Kufříkovým autem naposledy pochlubila v roce 1994, kdy se objevil ve slavné The Oprah Show. Následně však upadl v zapomnění. Vůbec bychom se však nezlobili, kdyby Mazda tento nápad znovu oprášila. Jen při dnešní dopravě by nejspíš Kufříkové auto schválení pro provoz nedostalo ani se všemi zmíněnými vymoženostmi, a tak by sloužilo spíš k přesunu mezi letištními terminály, nikoli na cesty z letiště do hotelů. Ale kdo ví zvlášť o Vánocích můžeme snít...

Zdroj: Mazda

Petr Prokopec