Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Už pár aut značky Škoda v rukou jediného člověka by leckdo označil za něco úchylně českého. Mark Torok je ale Brit a svou aktivitou zatím více než co jiného zachraňuje auta před lisem.

Vlastnit rozsáhlou sbírku je snem snad každého fanouška aut. Realizovat jej ale zvládne málokdo, s ohledem na obtíže, jenž takový koníček obnáší. Nejde pouze o nákup, ale také o možnost uskladnění a další péče. Pokud tedy přebýváte v panelákovém bytu na sídlišti, kde parkování limitují modré zóny, nejspíše máte smůlu. A to i za předpokladu, že by vám stejně jako britskému nadšenci Marku Torokovi padly do oka Škody, tedy ne zase tak drahé vozy.

Mark je evidentně jedním z největších fanoušků mladoboleslavské automobilky na světě, za deset let totiž nashromáždil sbírku více než 70 aut s logem okřídleného šípu. Svůj zájem o Škodu přitom podělil po dědečkovi, který se vyznačoval ještě větším zápalem pro značku než on. Od mala měl tedy přístup k celé řadě modelů, pročež prý bylo „fascinující sledovat, jak se firma vyvíjí a roste“.

Většina Markových vozů pochází z 90. let, tedy z období, kdy ve Škodě pod vlivem Volkswagenu docházelo k rozsáhlé transformaci. Tuto dobu definují Favorit a Felicia, o něž však lidé v Británii prý nejeví zrovna velký zájem. V kurzu je naopak vše, co bylo vyrobeno za éry komunismu (tedy hlavně Škody 105, 120 a 125 zvané v Británii Estelle), nebo po příchodu nového milénia.

Nejstarší vůz, který Mark vlastní, je přitom Škoda 110 DeLuxe z roku 1973, kterou objevil na jednom českém vrakovišti a zachránil před sešrotováním. Nejnovějším modelem je pak Superb V6 z roku 2006, který měl být pro změnu v rámci re-exportu odeslán do východní Evropy. Ve sbírce nechybí ani Octavia či Fabia, stejně tak si ale na fotkách můžeme všimnout i „cizí“ Zastavy.

Přítomnost srbských automobilů ale není jedinou podivností, hlava nám totiž nebere ani způsob „ustájení“ škodovácké sbírky. Zvláště pak v kontextu s Markovými slovy a obdivem ke značce. Řada vozů totiž jen chátrá pod širým nebem, vystavena neduhům počasí. Z některých aut se pak staly záhony, z jiných lapače prachu a z dalších podstavce pod různé žebříky a prkna.

„Trochu se mi to vymklo z rukou,” přiznává Mark s tím, že auta raději kupuje než cokoli jiného. Ovšem i tak dodává, že většina jeho vozů potřebuje jen umýt a kupříkladu osadit novými pneumatikami. Prozatím ovšem ponechává svou sbírku v nálezovém stavu, přičemž doufá, že časem se mu povede všechna auta dostat pod jednu střechu a vytvořit svatostánek pro všechny fanoušky značky. Aktuálně však je jeho prioritou záchrana letitých vozů před sešrotováním.

„Dveře do mého sirotčince jsou otevřené pro každou Škodu, kterou nikdo nechce. Rád bych se stal pro značku tím, čím byli bratři Schlumpfové pro Bugatti,“ dodává Mark. Je přitom jisté, že jeho sbírka se takové slávy, jaká je spojena s automobilovým muzeem ve francouzském Mulhouse, nedočká. Přesto by ale neměla zůstat bez povšimnutí - sedmdesát starých škodovek v rukou jednoho majitele je skutečně něco mimořádného.

Zdroj: Autocar

Petr Prokopec