Autoforum

/

Foto: Broad Arrow Auctions, tiskové materiály

Jeho jméno nerozsvítí mnoho kontrolek, nakonec i to bylo falešné, jeho hudební projekty ale dodnes rezonují. A jakkoli je to kontroverzní člověk jako málokterý jiný, automobilový vkus mu upřít nelze. I když také s jeho vzácným sporťákem je spojena nejméně jedna levárna.

Je celkem jedno, jestli jste v 70. či 80. letech byli v rozpuku, nebo tehdy přicházeli na svět nanejvýš vaši rodiče, písničky jako „Daddy Cool“ nebo „Rivers of Babylon“ jste už museli párkrát slyšet. Stojí za nimi německá skupina Boney M. složená z Liz Mitchell, Marcie Barrett, Maizie Williams a především Bobbyho Farrella. Ten kromě hlubovkého hlasu proslul také divokými tanečními kreacemi. Čtyři léta po založení skupiny, tedy v roce 1978, se ale ukázalo, že Farrell žádný ze zmíněných hitů nenazpíval. Na pódiu totiž pouze otevíral pusu, zatímco ve studiu za něj zaskočil člověk, který si říkal Frank Farian.

Ani on ale nebyl tak úplně skutečný. Německý hudebník se narodil jako Franz Reuther, jméno změnil v 60. letech, kdy i jako vyučený kuchařem zjistil, že pro úspěch v šoubyznysu potřebujete to správné jméno a ten správný vzhled. To první vyřešil takto, s tím druhým si ale rady nevěděl, a tak se dal na dráhu producenta, kde sice dál osvědčoval svůj hudební talent, vystupovat za sebe ale nechal jiné. Tak vznikla skupina Boney M., v jejímž případě už se snad i zapomnělo, že to byl jeden velký podvod - lidem stačí, že se jim líbí, co vidí a slyší.

Možná i proto se Reuther, pardon Farian nezalekl ani toho, že stejný recept zopakuje. Na konci 80. let tak dal dohromady kapelu Milli Vanilli, kterou budou dobře znát i později narození. Ani její členové Rob Pilatus a Fab Morvan nenazpívali nic, jen dobře vypadali a otevírali ústa, když omámeným fanynkám „šeptali” do uší: „Girl I gonna miss you!” Provalilo se to už v roce 1989, tedy jen pouhý rok poté, co byla formace Milli Vanilli založena. A byl z toho velký skandál, kapela zpětně přišla o cenu Grammy a jen v USA bylo proti Farianovi podáno nejméně 26 žalob.

I z toho se ale kuchař Frank otřepal a a v roce 1994 přišel s duem La Bouche, jehož hity jako „Be My Lover“ či „Sweet Dreams“ možná budete znát též. Potřetí do stejné řeky nevstoupil, Melanie Thornton a Lane McCray vesměs jeho songy skutečně nazpívali, Farian si ale na tomto projektu v podstatě ověřil, že jeho marketingový talent nelhal - věhlasu Boney M. a Milli Vanilli tato dvojka nikdy nedosáhla.

Farian si byl tak či onak mozkem všech těchto projektů, a tak si díky nim přišel na obrovské peníze, jeho jmění v době jeho smrti bylo odhadováno na téměř 5 miliard korun. Sám držel práva na veškeré zmíněné songy, a tak i po rozpadu oněch kontroverzních skupin pobíral licenční poplatky pokaždé, když jakékoli rádio zahrálo některý z nich. A nás může těšit, že část svého majetku investoval do rychlých kol.

Trochu překvapivé je, že ač měl Farian dát dohromady rozsáhlou sbírku, bezpečně se ví pouze o jednom autě z ní, BMW M1. Toto kupé si hudebník objednal v roce 1979, kdy byly Boney M. na vrcholu slávy. Snadno tak mohl vytáhnout z kapsy 113 tisíc západoněmeckých marek. Vůz mu byl dodán v roce 1980 v červené barvě, které se dočkalo pouze 71 z celkových 453 kusů. Spokojen byl ale ve finále pouze s pohonnou jednotkou, řadovým šestiválcem produkujícím 277 koní.

Jakožto hudební eso Farian nebyl spokojen se standardním rádiem Blaupunkt Nürnberg, načež nechal do kabiny instalovat zesilovač Clarion a přehrávač Becker Mexico. Do dveří se pak nastěhovaly třípásmové reproduktory, další dvojice byla zabudována do palubní desky. Tento „tuning“ mu na nějakou chvíli vydržel, než se v roce 1987 rozhodl, že silniční kupé je třeba co nejvíce přiblížit závodnímu provedení M1 Procar.

M1 se tedy dočkalo čelního spoileru, roztažených blatníků, pod která se vecpala 16palcová litá kola BBS RS, a mohutného zadního křídla. Jestli nicméně za konverzí stála divize BMW Motorsport, není známo. Je tak otázkou, zda Farian k bodykitu nepřistoupil podobně jako k nejznámějším kapelám, které stvořil. Samotný vůz však autentický je, pravost jeho šasí č. WBS59910004301170 automobilka potvrdila.

Farian měl vlastnit BMW M1 do zmiňovaného roku 1990, i to ale vypadá jako levárna. Prodat jej totiž měl svému zaměstnanci Erwinu Schwankemu, který nejspíš posloužil jen jako zástěrka pro skrytí jeho majetku ve chvíli, kdy se potýkal s následky skandálu okolo Milli Vanilli a nemohl si být jistý tím, že jej někdo neoškube jako slepici. To ostatně naznačuje i fakt, že v roce 2008 se novým majitelem stal Belgičan, který jej měl koupit přímo od Fariana, a to po jednom telefonátu. Schwabe se zjevně stal novým Farrellem, jen nemusel simulovat zpěv...

Tak jako tak má červené M1 ve stylu Procaru od letoška nového majitele, na akci Concorso d'Eleganza Villa d'Este se docela potichu prodalo za 602 tisíc Eur neboli za 14,7 milionu korun. To na 45 let staré auto s takřka 100 tisíci najetými kilometry není vůbec špatné. Zvláště když si nejste jisti, co u něj je pravé a co nikoli. A zda vlastně jste právoplatným majitelem. Farian se o něj ale už hlásit nebude - jak jsme už naznačili, loni v lednu po dlouhé nemoci zemřel ve věku 82 let v Miami, kde trávil závěr svého vskutku divokého života.

Zdroj: Broad Arrow Auctions přes Auto Bild

Petr Prokopec