Autoforum

/

Foto: Mercedes-Benz

Starší Mercedesy bývají označovány za nezničitelná auta. A tento vůz tomu rozhodně neodporuje. Je fascinující vidět, jak málo stačilo k jeho návratu do téměř plné krásy i na silnice.

V roce 1954 Mercedes představil dvoumístný sportovní vůz, který do vínku dostal třílitrový řadový šestiválec. Pod označením 300 SL se tak zrodila ikona, která dosahovala maximálky 263 km/h, což z ní dělalo nejrychlejší produkční auto své doby. Německá automobilka celkově vyrobila 3 258 exemplářů, dopad tohoto modelu však byl mnohem širší. Mercedes totiž motor, stejně jako zavěšení a šasí upraviltaké pro čtyřmístnou limuzínu W189. Ta je mezi fanoušky známa také jako 300d či Adenauer. To podle někdejšího kancléře Konrada Adenauera, který si stejně jako v případě předchozího typu W186 objednal šest zakázkových exemplářů.

Němci přitom celkově vyrobili pouze 3 077 kusů limuzíny a 65 kabrioletů, ve finále je tak Mercedes 300d vzácnější než výše zmiňovaný Gullwing. Na cenách to nicméně není až tak znát, verzi s pevnou střechou lze pořídit za přibližně 2 miliony korun, provedení s plátnem pak za dvojnásobek. Na 300 SL nicméně potřebujete alespoň 100 milionů Kč, a navíc notnou dávku štěstí, neboť tato kupátka se v prodeji objevují jen sporadicky. A když už se tak stane, většinou následuje aukční bitva.

Právě tento rozdíl alespoň částečně vysvětluje, proč někdo zanechal právě limuzínu 300d generace W189 ve sklepě opuštěné továrny. Sedan v ní strávil déle než 10 let, a to po dekádách aktivní služby. Nyní jej ze sklepa vytáhli nadšenci ze společnosti WD Detailing a vzali si jej do parády. Ti zapracovali nejen na vzhledu, ale rovněž na technice, která se ukázala být kouzelně fit. Třílitrový motor Adenaueru naskočil okamžitě, u vozu ale dál funguje i řada jeho ve své době složitých a pokrokových systémů, mj. podvozek umožňující snížení světlé výšky usnadňující nastupování a vystupování.

Mercedes pochopitelně při vývoji počítal s tím, že majitelé se budou vozit hlavně vzadu. Limuzína proto měla delší rozvor, a nabízela tak více místa ve druhé řadě sedadel než Rolls-Royce Silver Cloud, který byl představen v témže roce. Zajímavým prvkem pak byla možnost vyjmout zadní boční okénka, což z vozu dělalo ideál pro přehlídky - státníci či celebrity tak mohli kynout lidem na pozdrav.

Právě renovace interiéru byla tím nejnáročnějším krokem v rámci celého procesu. WD Detailing zatím dokončili spíše jen první kolo, které spočívalo v péči o kůži či palubku. Zejména koberec však bude vyžadovat daleko více snahy, aby působil stejně noblesním dojmem jako v 50. letech minulého století. Stejně tak je otázkou, jak majitel vozu naloží s karoserií, neboť ač po umytí vypadá velmi dobře, v průběhu let byly některé oděrky přelakovány.

Zmínit lze už jen jednu neobvyklou věc, a sice zámek na palivové nádrži. V 60. letech se totiž pohonné hmoty poměrně často kradly z aut, která nebyla hlídaná či zabezpečená. Někdejší vlastník byl přitom nejspíše cílem těchto zlodějů, proto musel přidat zámek. I když totiž W189 dostal do vínku řadu inovací a k mání tak byl třeba s diktafonem nebo klimatizací, na nenechavé ruce Mercedes zjevně nepamatoval.

Zdroj: WD Detailing@YouTube

Petr Prokopec