Autoforum

/

Foto: Bonhams, tiskové materiály

Za druhé světové války britská automobilka zásobovala hlavně armádu, a to nejen leteckými motory. Stavěla i jednotky určené pro britskou obdobu Jeepu, některé ale ve své době nepřišly k užitku. Jeden z nich tak byl vybalen až nyní, po dlouhých 72 letech. Pohled na něj stojí za to.

Britská automobilka Rolls-Royce byla založena již v roce 1906. Osm let na to byla v souvislosti s vypuknutím první světové války požádána vládou, aby se věnovala hlavně výrobě leteckých motorů. Těm pak zůstala věrna i v následujících dekádách, přičemž během druhé světové války její dvanáctiválcový agregát zvaný Merlin roztáčel vrtule stíhaček jako Spitfire, Hurricane, Mustang či Lancaster. Automobilka pak vyrukovala i s jeho variantou určenou pro tanky, která byla nazvána Meteor.

Tým, který se věnoval tankovému motoru, své vývojové práce dokončil v roce 1943. Poté se přesunul k automobilovému osmiválci, který Britové chtěli využít v mnohem větší míře. Zároveň zkušenosti načerpané z konverze Merlinu na Meteor využili u zcela nové řady jednotek zvané B Series. Dle původních záměrů měla pohánět silniční auta, nakonec jí však automobilka využila hlavně u vojenské techniky, jako byl Austin Champ, tedy britská odpověď na americký Jeep.

Nová rodina motorů byla vyvinuta hned v pěti verzích. Základem byl 2,8litrový čtyřválec naladěný na 80 koní, nad nímž stály dvě verze šestiválců. B60 přišla s 4,3litrovým objemem a 120 koňmi, v případě B61 byl již motor 4,9litrový a 140koňový. Na vrchol se pak postavily dvě osmiválcové varianty, kdy 5,7litrové provedení B80 disponovalo 160 koňmi, zatímco u 6,5litrové verze B81 bylo možné počítat se 185 koňmi. Britové nicméně s vývojem skončili až v roce 1947, tedy po válce.

Verze B61 kvůli tomu zůstala na ocet, nicméně základní čtyřválec B40 byl zvolen jako jednotka pro zmíněný Champ, kterého si vláda objednala 15 tisíc exemplářů. Něco takového již bylo na Rolls-Royce příliš velké sousto, proto značka Austin získala licenci na jeho výrobu. Právě ona pak z velké části realizovala onu objednávku, přičemž jí produkované motory měly pětimístné identifikační číslo, zatímco u Rolls-Roycu šlo o čtyřmístné.

Motory B40 své využití našly také v případě generátorů či jeřábů, Austin je navíc vyráběl i jako samostatné jednotky, o jejichž využití mohl rozhodnout sám majitel. Jeden z těchto agregátů pak skončil i ve Státech, kde ovšem zřejmě skončil v nějakém zapadlém skladišti. A tam bez hnutí odpočíval po dekády, neboť výroba skončila v roce 1957. Teprve letos se agregát v původní dřevěné bedně, která se pod jeho vahou už začala rozpadat, opět dostal do oběhu.

Novým vlastníkem jednotky se stal nadšenec stojící za kanálem Pacific Northwest Hillbilly na Youtube. Ten původně na aukci, kde motor koupil, dorazil kvůli dílům, které potřeboval na svůj bagr. Místo toho nakonec 2,8litrový agregát po 72 letech vysvobodil z bedny, rozebral, vyčistil a dodal mu i chybějící komponenty. Na konci více než 1,5hodinového videa pak motor nastartoval. Podívejte se na to sami, je to pozoruhodné dílo.

Zdroj: Pacific Northwest Hillbilly@YouTube

Petr Prokopec